Voyna i mir
War and Peace
Vojna a mier
Obsahy(1)
Vojna a mier, na bojisku aj v ľudských srdciach. V tieni Napoleonovej invázie do Ruska sa do seba zamilujú predstavitelia dvoch rodín aj napriek rozdielom, ktorí medzi ich šľachtickými rodmi panuje. Mladá šľachtičná Nataša Rostovova (Ljudmila Saveljeva) žije v nešťastnom manželstve s Pierrom Bezuchovom (Sergej Bondarčuk), čo vyústi do romániku s temperamentným princom Andrejom Bolkonským (Vjačeslav Tichonov). Keď vypukne vojna a Moskva sa dostáva pod francúzsku okupáciu, každý musí zápasiť s nástrahami lásky, čeliť stratám a búrlivým udalostiam histórie, ktoré preukážu česť, odvahu a odolnosť ľudského ducha tvárou v tvár nepriazni osudu. (Arsenal83)
(více)Recenze (44)
Jiné číslo než pět nepřipadá v úvahu. Ruská Vojna a mír je filmový zážitek z jiného světa! Byla jsem ohromena, učarována, okouzlena, konsternována, dojata a dychtila jsem po dalších dílech. Umění v celé své (syrové) kráse, geniální spojení "nesourodých" částí filmů (každý díl je odlišný, přesto jako celek působí naprosto kompaktně). Prostě dokonalost, podívám znovu, ráda, několikrát. ()
Je to takmer ako sledovať vojnu v priamom prenose, akurát zábavnejšie. Polepené Tolstojovimi myšlienkami a drámou ľudských osudov. Paradoxom je, že tento veľkofilm nevyhráva nad všetkými ostatnými len počtom komparzistov a epickými bitkami, no vyhráva aj v komorných scénách, ktoré sú majstrovsky natočené a podobne aj zahrané. Jednoducho, týmto Sovietsky film na dlhé, dlhé roky porazil ten Americký a neviem, či ho vôbec niekedy niekto porazí. (Ale môžeme to vyskúšať my... napríklad Bratislava by pekne horela.) ()
Jednotlivé části jsou za *****, tak i celkové spojení do monstrozního VELKOFILMU je *****. Prostě Vojna a mír je jedním z nejimpozantnějších uměleckých děl co jsem měl tu čest spatřit. ()
[3,5*] "Všetky myšlienky, ktoré majú závažné dôsledky, sú vždy jednoduché." Veľkolepá historická epopeja, ktorá dodnes ohromuje svojou vizuálnou stránkou, najmä pri stvárnení monumentálnych bojových scén. Kamera je vskutku pôsobivá a invenčná, to nevšedné čarovanie s ňou je pre mňa hlavnou prednosťou celého filmu. Na druhej strane, celková štylizácia filmu mi nie úplne sadla, ale je aj celkom možné, že pri ďalšom zhliadnutí tomu všetkému prídem na chuť. Vidim tu isté paralely s americkým filmom Gone with the Wind (1939) - obe diela sú megalomanske veľkofilmy svojich národných kinematografii, venované nesmierne dôležitým a mimoriadne krvavým úsekom národných dejín a oba na pozadí významných historických udalostí rozohrávajú príbehy osudových lások. Snáď len s jedným veľkým rozdielom: pokiaľ sa americký "opus magnum" uspokojil s dosiahnutím "iba" vyše 200 minút (podobnú dĺžku má i hollywoodska verzia Vojny a mieru (1956)), ten ruský musel mať tým pádom vyše 400 minút (Vari sú oni horší?). Viac potom v komentároch k jednotlivým častiam: I: Andrej Bolkonskij: 3*, II: Nataša Rostovová: 3,5*, III: Rok 1812: 3,5*, IV: Pierre Bezuchov: 3,5*. ()
Tak jsem zdolal Bondarčukovu Vojnu a mír, jak by zvolali ruští vojáci: hurááá! :-) No je to epické, to je pravda. Velkolepé. Monstrózní. Neuvěřitelné, co s tehdejší technikou dokázali. Ale ta velkolepost je až přehnaná, teatrální. Asi to k tomu patří, no. Vizuálně to vypadá skvěle (tím zrovna nemysím, že by to běželo v HD), v průběhu jsem si uvědomil, že kdybych film zastavil snad ve kterýkoliv okamžik, vznikne z toho parádní obraz. Film stojí na oné velkoleposti, doprovází ho mocná hudba orchestru a sborový zpěv, často si zpívají vojáci samotní, jako žrát třeba knížku samotnou, tak mě to možná pohltí, ale Vojnu a mír jsem nečetl a ani se nechystám, takže pro mě to symbol není. Takže teď ale - znamená to všechno, že mě to bavilo? To ani snad ne. První díl - zpočátku jsem si říkal, že je to padesát let staré, takže přimhouříme nad přehráváním postav oči a užijme si děj. Vojáci zpívali, bitva byla veliká, jo jo, to půjde. I když já se začal spíše utápět v postavách (a to jich tam zbyde po pár úmrtích vlastně pět a půl, a že jsem na DVD sehnal jenom ruskou verzi s anglickými titulky, důvod není), konečné filozofování mě pak nudilo. Číst ho v knížce, zamyslím se nad každou "hláškou", ale u filmu to rychle plyne dál a zůstává jenom pocit zmatení. Druhý díl - něco zcela jiného. Tentokrát tu máme romantický příběh, nešťastné lásky, Ljudmilu Saveljevovou, plesy, tance, ach... S ohledem na původ a datum vzniku, dobré. Třetí díl - díl bitevní. A to pořádně - bitva u Borodina. Vojáci se mažou sem a tam, mezitím pobíhá v plamenech Sergej, soustředíme se spíše na utrápené výrazy jednotlivých vojáků než na situaci na bitevním poli. A já mám šťastný pocit, že už po druhém díle tady konečně vím, kdo je kdo a že se chystá závěrečný masakrózní vrcholící díl, který mě odrovná (neodrovnal). Druhý díl pro ženy, třetí díl pro muže. Takže pak čtvrtý díl - závěrečné zatočení s proradnými Francouzi, vypálení Moskvy. Traumaticky pojaté scény, utrpení, drsná hudba, výkřiky, tenhle je hodně deprimující. A v závěru opět filozofování, zamýšlení jednotlivých postav, dlouhé... Nutno říct, že onen Napoleonův závěrečný prů*er z toho opravdu beznadějí čiší. No ale kdyby mi někdo navrhl, podívejme se na to znovu, tak asi skočím k oknu, jak ruští vojáci na vodka párty v prvním díle. Čili pro mě prostřední dva díly výrazně lepší než dva krajní, celkově některé mocné scény nestačí převážit nános letité teatrálnosti. Tohle není akční válečný film, kdybyste snad mysleli, tohle je spíše drama jednotlivých hlavní postav na pozadí válečných událostí. ()
"Všechny myšlenky, které mívají nedozírné následky, jsou prosté. Taková je i moje myšlenka, že spojí-li se špatní lidé tak, že tvoří sílu, pak musí čestní lidé udělat totéž. To je přece velmi prosté". ()
Jeden z největších mezi největšími velkofilmy v celých dějinách kinematografie, podle počtu komparsistů možná úplně největší. To samo o sobě samozřejmě nezaručuje kvalitu, většinou tomu bývá spíš naopak, protože spousta podobných filmů skončí u sebeokouzlení výpravnými davovými scénami, skrz které se jim jaksi nedaří proniknout k podstatě tématu a psychologii protagonistů. Tohle se ale naštěstí Vojny a míru netýká. K ústřední trojici Andrej Bolkonskij, Nataša Rostovová a Pierre Bezuchov se přidává ještě maršál Kutuzov, hlavní postava bitvy u Borodina, a pro všechny čtyři přitom platí, že je věnována dostatečná pozornost tomu, aby byl jejich vnitřní svět zprostředkován divákovi ryze filmovými prostředky. Komorní scény vytvářejí působivý kontrast k výpravným, které jsou nejen řemeslně dokonale zvládnuté (obě bitvy, tj. Slavkov i Borodino), ale v mnoha případech vynikají i mimořádnou invenčností. Platí to hlavně pro první velký ples Nataši Rostovové, který i po padesáti letech působí obdivuhodně intenzivním dojmem: všechny ty nápadité rakursy a pohyby kamery jsou pak brilantně zhodnoceny ve střižně. Režisér se nevýhýbá žádným prostředkům filmové řeči, ať už jde o dvoj- a víceexpozice, krátké černobílé sekvence, nebojí se ani polyekranu. Málokterý z těchto postupů používá jako princip, spíš jen nahodile a klidně třeba jen jednou v celé epopeji - a ono to přitom vůbec nepůsobí jako formální neujasněnost, naopak, divák si v duchu říká, že přesně do toho kterého konkrétního místa se to které konkrétní řešení výborně hodí. Za zmínku stojí i práce se všemi zvukovými složkami. Hudba je vynikající sama o sobě, navíc je dobře propojena s výraznými ruchy, a obě tyto zvukové vrstvy nepopisným, ale o to emocionálně silnějším způsobem koexistují vedle roviny obrazové. - Pokud jde o srovnání s americkou adaptací Kinga Vidora z roku 1956, nemyslím si, že je špatná. Ale málo platné, vedle Bondarčukova veledíla působí asi jako paperback s hezky barevnou obálkou vedle po všech stránkách dokonale propracované bibliofilie. - Kdybych měl před pouhými několika týdny ohodnotit hvězdičkami tento film na základě toho, co ve mně zůstalo z předešlé, asi patnáct let staré divácké zkušenosti, dal bych za čtyři. Naštěstí ale přiděluju body zásadně podle aktuálního dojmu a díky tomu teď nemusím hodnocení měnit na dnešních pět hvězdiček. K některým uměleckým dílům holt asi musí člověk dozrát. ()
Pro mě nekoukatelné. Strašná nuda a táhlý děj - nekonečně táhlý děj - totálně sedativní snímek. I když scény na bitevním poli na tu dobu velmi povedené. Dokoukáno s přetáčením. Fakt jsem z toho nemoh. ()
Takze mam za sebou tuto 427 minutovu rusku verziu Vojny a mier rozdelenu na styri casti,no a prvy diel sa mi pacil najviac,druhy bol jednoznacne najslabsi a treti i stvrty by som povedal su na rovnakej urovni,takze,ak to mam zhodnotit ako celok,vidim to tak na styri silne hviezdy,aj ked musim podotknut,ze mne osobne sa o nieco viac pacila americka verzia z roku 1956...:-) ()
Hrdý a čestný obersturmannführer Stierlitz,pan Brouček ve století XVlll.a nadržená pipina ála A.Hepburn vyčuhují z bomboniéry bambilionů postav v hopskok valčíkovém tempu.Dělení obrazu jak z Bullita a snové scény vyzařují naději,že S.Bondarčuk nemaje LSD spásal Amanitu muscariu na čtyřech v nekonečných hájích březových.O rozměrech ruské duše svědčí rozpočet,ale historicky hlavně to podpálení Moskvy,to je majstrštyk dle hesla”Po nás voheň”.Tichonov rozenej v Londonu by klidně dal 007,minimálně”License to kill”. ()
Velkolepost tohoto díla je v hromadných scénách. Evakuace Moskvy a hlavně bitvy jsou opravdu ohromující. Ale tyto scény zaberou hádám dvě hodiny z celé sedmihodinové stopáže. Zbytek je vata. Strašně utahaná a nezajímavá vata. Která mě ani po hodinách vyprávění nepřinutila k tomu, abych si dokázal vytvořit vztah k alespoň k jedné z postav. Viděno na čtyři části. Jestli tohle někdo zvládne zhlédnout na jeden zátah, tak by jeho jméno mělo být tesáno do kamene. ()
Chudák Tolstoj. Sladké, sentimentální, kýčovité, patetické, falešné a někdy i nacionalistické. No jo Bondarčuk. Tarkovský o něm mluvil výstižně. ()
Vojna a mír je jistě mimořádné, avšak možná v očích někoho přeceněná, exteriérově téměř orgiální podívaná z období Napoleonských válek očima ruské vrchnosti. Na úvod bych chtěl podotknout, že jsem do tohoto megafilmu šel s s jistou skepsí, kterou už od narození trpím ke všemu ruskému, což se mi částečně i potvrdilo. Rozhodně zde nebudu popírat význam a zásadnost Vojny a míru, uznávám, že jde o jedno z nejzásadnějších děl šedesátých let, také je to zřejmě dle četnosti komparzu a exteriérových lokací ten nejvelkolepější film, jaký kdy byl natočen, avšak ne pro mou cílovou skupinu. Projekt to byl vskutku monstrózní, desítky krásných lokací, úžasná výprava, perfektní bitevní scény a nejkomplexnější výpověď Napoleonských válek, avšak z úst Rusů. Nezmiňoval bych to jen tak, ale ten neskutečně proruský komentář byl jednou z největších mínusů celého díla, protože Francouze vykresloval jako zkažené lidi a Rusové byli jen nevinnými obětmi. Mezi další zápory patří kolísavá úroveň jednotlivých částí, které sice mají tvořit pevný celek, ale to se však občas příliš nevede. Nemluvím o akčních scénách, které jsou skvělé a nadčasové, ale o většině těch interiérových, jenž často nudí a v celkové délce se ztrácí význam jednotlivých činů. Ačkoliv je Tolstého kniha silně národně zaměřená, tak si myslím, že přes ty všechny náklady a úsilí mohl výsledný efekt dopadnout ještě o chlup lépe, ale to už asi bude jen moje rejpalství spojené s tím, že jsem možná čekal něco krapet jiného. ()
Velkolepý filmový spektákl v nejlepší tradici tohoto žánru.Srovnání s Americkou verzí pro totální nerovnost soupeřů irelevantní. ()
Počkal jsem, až budu mít možnost shlédnout tenhle film v odpovídající kvalitě a teprve ho budu hodnotit. Vizuálně takřka dokonalé. Sled jednotlivých obrazů jako od mistrů realistické malby především druhé třetiny devatenáctého století. Vybavila se mi Slovanská epopej od Muchy (ta je ještě mladší), ale asi nejvíc malby Elisabeth Thompsonové (inspirace těmito plátny je u Bondarčuka ještě zřetelnější ve Waterloo) nebo nakonec samotného Vereščagina. Herecké obsazení už zas tak famózní není. Vjačeslav Tichonov se věkem, vzhledem i především hereckým projevem do role rozhodně hodí, ale vše ostatní už tak famózní není a nejhorší je sám se obsadivší Bondarčuk, který neodpovídá ani věkem (a tím i vzhledem), ale ani hereckým projevem. Obrazovost filmua jeho ztrnulost jeho hereckého projevu spolu až příliš těsně souvisí. L. Saveljeva vypadá rovněž staře na svoji roli, přitom jí v době natáčení bylo něco přes třicet. Paradoxně, snad další nejlépe obsazenou figurou jsou Bolkonští, Andrejův despotický otec a jeho sestra. Film je popisný, tradičně se vyžívající v poněkud prvoplánovém popisu situací (bitvy, ples, hořící Moskva) a přitom na člověka nakonec daleko víc působí scény poněkud intimnějšího charakteru, především pak z rodiny Bolkonských. Co ale není možné v žádném případě pominout, je možná zcela podvědomá ukázka ruské přezíravosti, nadutosti a přesvědčení o vlastní pravdě, té jediné možné. Kombinace rozčílení Bolkonského otce při zprávě o vpádu Francouzů na ruské území (bojovat se může jenom v Polsku a Andrej psal o bitvě, kterou jsme vyhráli....) a Andrejova nenávist vůči Francouzů (vypálili mi dům, vyhnali moji rodinu) - a co dělali Rusové od vstupu na mezinárodní scénu za Petra I. ve všech zemích, které dobyli a nebo kam vtrhli? To pojetí ruského práva, které bylo vlastní Rusům ať pod carskou vlajkou nebo rudým praporem je svým způsobem jasným, byť nechtěným ideologickým signálem díla. Přečetl jsem i vlastní knižní předlohu, ale připadá mi spíše jako standardní společensko historická "story" (typu Jih a Sever), než (byť hlubokomyslnými myšlenkami i úvahami se jak ve filmu, tak v knize nešetří) nějak závažným a přelomovým dílem. L.N.Tolstoj je oslavován (a nejen v Rusku) jak famózní spisovatel a jeho dílo je znovu a znovu prezentováno jako jeden z vrcholů světové literatury. Já sám se domnívám, že co se týká protiválečného etosu a reality zobrazení včetně psychologické roviny je třeba takový Stephem Crane se svým útlým svazkem Rudé znamením odvahy dost vysoko nad Vojnou a mírem. Tolstoj se sice tváří jako protiválečný spisovatel, ale ve skutečnosti je válkou fascinován, stejně jako většina ruských spisovatelů, zabývajících se tímto tématem. Dílo jako takové ukazuje celkem realisticky určitou část ruské společnosti, kterou Tolstoj jako její příslušník dobře znal, ale jinak nic víc a nic míň. A v tomto filmu dost toporně a zbytečně obrazně podaná. Jinými slovy. kvalitní ilustrační fota z tohoto filmu by byla lepší než film sám. Film, který patří (asi na základě hutné propagandy a nemám na mysli politickou, ale uměleckou) k nejpřeceňovanějším v historii světové kinematografie. () (méně) (více)
Je mi 13, a strašně se to snažím brát při hodnocení tohoto (těchto) filmů na vědomí, ale prostě mě to nebaví. Momentálně čtu čtvrtý díl, a baví mě to o deset tříd víc. Lidé ten film kritizují za to, že je zdlouhavý a roztahaný, ale na mě z nějakého důvodu působí nezceleně a útržkovitě. Jedna scéna z Moskvy sem, další rozhovor u Petrohradské smetánky tam...mám pocit, že takhle se mezi tím nemůže vést smysluplná příběhová linka. Ale to je asi osud každého pokusu, o zfilmování Vojny a míru. (BBC verzi jsem neviděl) (už ano) ()
I když hodnotím jenom 4 hvězdamy, i tak to je MUST SEE MOVIE, protože takové velkolepé scény, nikde jinde neuvidíte! ()
K slavnému zpracování Sergeje Bondarčuka jsem se dostala bezprostředně po dočtení knihy a bylo zároveň první adaptací, kterou jsem viděla. Mé nadšení z knihy vystřídaly poněkud rozpačité pocity, neboť jsem měla zpočátku dojem, že kromě představitelů Marji, Dolochova, starého knížete Bolkonského a Anatola Kuragina, kteří byli zvoleni typově skvěle a projevem odpovídali knižním postavám, se mi ostatní do rolí moc nehodí. Andrej byl příliš zachmuřený až protivný, Bezuchov mi připadal jako příliš veliký trouba a Nataša hystericky přehrávající, k tomu mrtvolná atmosféra na začátku prvního dílu, otravný ruský překlad francouzských vět v podání jediného dabéra (kupodivu vesměs jen v prvním díle a jen někdy, kdo ví proč), pocit, že někteří herci role jen odříkávají, a co vůbec kdo na této verzi vidí. Zkrátka měla jsem řadu pocitů, které mají i mnozí jiní komentátoři. Nicméně od druhého dílu (respektive už od poslední třetiny prvního dílu, konfliktu Bezuchova s Dolochovem) se situace změnila, série nabrala jiný charakter a i Tichonov byl od skvělé scény na plese a svého prvního úsměvu tím pravým Andrejem Bolkonským z knihy. Po shlédnutí většiny ostatních adaptací (USA 1956, 2007, VB 2016), v některých případech až na úrovni paskvilu, musím objektivně konstatovat, že tato verze je bezkonkurenčně tou nejlepší a zároveň až dosud jedinou akceptovatelnou. Má ovšem jeden zásadní problém, a sice očekává od diváků detailní znalost knihy. Nejde totiž ani tak o kompletní zpracování děje, jako spíše o výběr scén, které režisér pokládal za důležité. Řada jiných podstatných zde chybí, vlastně chybí tak polovina děje. Divák neznalý knihy tak nebude spokojen, neboť se bude ztrácet v ději, unikne mu vývoj některých postav a hůře si k nim bude vytvářet citový vztah. Čtenář knihy také nebude bezvýhradně spokojen, neboť bude mít palčivý pocit deficitu. O velkolepých scénách bitevních zde hovořili mnozí. Jsou vskutku dechberoucí, za sebe musím říci, že nejúžasnější je efekt zvukový. Reálnější zážitek z bitvy, než když se přímo do kamery řítí více než stovka koní a i přes místy výraznou hudbu je slyšet, jak se doslova třese země, mít člověk snad už ani nemůže. Diváka z toho až mrazí. Bondarčuk ovšem vítězí i ve scénách komorních. Jakmile člověk přestane číst titulky a zaposlouchá se do ruštiny a rozumí hercům, uvědomí si náhle, jak je řada scén zahrána vlastně dobře a se spoustou emocí. I Bezuchov samotného Bondarčuka, ač starší než v knize, je v některých momentech dokonalý. Savaljeva je také ze všech představitelek této postavy pořád tou nejlepší Natašou a některé klíčové scény s ní jsou vynikající, Tichonov je jediným možným Andrejem. Již zmínění představitelé Anatola, Dolochova, Marji a Nikolaje Andrejeviče Bolkonského jsou absolutně perfektní. K tomu jsou scény mnohdy zpracovány do detailu s ohledem na knihu, takže řada jich funguje doslova jako její ilustrace. Bondarčuk je také jediný, kdo se pokusil dostat do filmu podstatu a smysl celého románu, jeho hluboký filosofický rozměr. Bohužel tak činí většinu času přes voiceover (i když upřímně leckdy by to bylo obtížné udělat jinak bez větších zásahů do děje), což snímek místy poněkud zmrtvolňuje. Asi nikdy nepřestanu litovat, že Bondarčuk nenatočil delší adaptaci, do níž by vložil celý obsah románu, a mohl tak dát i větší prostor postavám, které o něj obral. Vznikla by tak kompletní a téměř dokonalá verze Vojny a míru a další děj by zároveň rozrazil pasáže s voiceoverem, kterého už by nebylo rázem tolik. Na tomto filmu je obdivuhodná i práce s kamerou, od drobností jako je natočení kamery a její trhnutí při Dolochovově zavrávorání pro vyvolání pocitu nestability až po dvojexpozici a letecké záběry. Strčí do kapsy nejen mnohé tehdejší filmaře, ale i většinu současných s veškerou jejich počítačovou technikou, o jaké se tvůrcům v šedesátých letech ani nesnilo. Nedávno jsem viděla dokument o natáčení této série a je vidět, jak herci a komparzisté (zahrnující v rámci celého filmu i veliké množství dobrovolníků) skáčí na koních přes příkopy, řítí se do hořících trosek, bylo vidět filmaře zakryté namočenými plachtami projíždějící v bezprostřední blízkosti hořících domů, z nichž jsou na ně prudkým větrem doslova metány veliké kusy popela a zuhelnatělého dřeva. Klobouk dolů za tu práci a velikou odvahu všech, kdo se na tom podíleli. Dnes už nikdo nenatočí bitevní scény ani vypálení Moskvy tak, jak je natočil Sergej Bondarčuk, protože už by to neprošlo ani přes kontrolu bezpečnosti práce. Navíc je množství scén v tomto filmu velmi estetických, takřka jako malby, a to včetně těch bitevních, viz například koně vynořující se z oblaku zvířeného prachu, viz celý výjev Natašina prvního bálu atd. Hudební doprovod je také skvělý. K tomu není z filmu cítit sovětská propaganda, velikost ruského lidu a oslava jeho vítězství nad Napoleonem je již v knize, stejně tak úvodní i závěrečná věta snímku o spojení dobrých lidí proti spojenectví lidí zlých, ač se v té době možná hodila do krámu, je ve skutečnosti citací Tolstého. Přece jen byla už druhá polovina 60. let a možná, že více než Studená válka se v tomto filmu odráží válečná zkušenost druhé světové války, kdy Rusové za cenu obrovských ztrát odrazili německé vetřelce. Co říci na závěr? Osobně doporučuji přečíst si knihu, její hodnocení a podstatu jsem popsala v komentáři u nejnovější britské verze z roku 2016. Pokud se již rozhodnete Bondarčukův film shlédnout, doporučuji prokousat se přes první díl, který může svou délkou a pojetím odradit či nudit. Přesto neexistuje jiná adaptace, kterou bych mohla s klidem doporučit, a nejsem si ani jistá, jestli po nějaké jiné vůbec ještě toužím. Obávám se, že Bondarčukova verze navzdory svým nedostatkům nepřekonanou už zůstane, a snažit se ji překonat možná ani není na místě. () (méně) (více)
Tak ako amerika dala svetu Dona Corleoneho, tak v Rusku vzniklo takisto toto veľdielo. ()
Když Amíci v roce 1956 natočili Vojnu a Mír, tedy tu nejvýsostnější ruskou látku, nemohl to Sovětský svaz nechat bez odezvy. Rozjely se mohutné přípravy na filmové hvězdné války a o necelou dekádu později Sověti vrátili úder touhle sedmihodinovou mega-epikou, která je tak rozmáchlá, že kdyby se rozmáchla ještě víc, praští někoho za sebou do hlavy jako v grotesce s Laurelem a Hardym. V rámci světové kinematografie se jedná o bezprecedentní záležitost, které nemohl konkurovat ani tehdejší Hollywood. Totalitní režim vytáhl z rukávu herce a nepříliš zkušeného režiséra Sergeje Bondarčuka a dal mu k dispozici desítky tisíc statistů z řad armády, stovky lokací, koní a miliony rublů, díky kterým se film objemem svojí produkce zapsal do Guinessovky. Struktura filmu se skládá ze dvou základních stavebních kamenů – melodramatických a bitevních scén. A přestože jádro příběhu spočívá v první složce, asi nemá cenu zastírat, že snímek se proslavil zejména tou druhou. Bondarčuk byl jednak megaloman a jednak puntičkář a na rozdíl od pánů Scottů, Gibsonů a jim podobných kladl důraz na historickou akurátnost, takže si pohlídal, aby dělová koule vystřelená francouzským dělostřelectvem v 297. minutě dopadla mezi formaci seřazených ruských vojáků přesně tak, jak se to stalo ve skutečnosti. Jakkoliv sympatická, je tahle snaha o věrnou rekonstrukci z hlediska běžného diváka vlastně zbytečná – válečná vřava je až příliš nepřehledná, než aby se z ní dala vyčíst nějaká strategie, takže i kdyby všechny oddíly manévrovaly zcela náhodně a smyšleně, výsledný dojem bude úplně stejný. Jako opulentní audiovizuální orgie s tisícovkami pochodujících a bojujících jednotek to však zabírá dokonale. V osobní rovině jde o ruskou romantiku se vším všudy – hlavními hrdiny jsou příslušníci šlechty, kteří mají ve třiceti pocit, že jejich život skončil, protože jim nevyšla jedna láska, které přikládají absurdní závažnost, přestože ji ani neumí dát pořádně najevo. Nikdy nepoznali nedostatek, natož hlad, bídu, nemoce... Ta odstřiženost aristokratů, kteří si žijí na svých obláčcích ze zlata a mramoru, od normálních lidí, přímo vybízí k sociální satiře, ale nic takového tu není ani v náznaku. Lehká ironie jen spojena snad jen s postavou Pierra Bezuchova, zmateného outsidera a romantického humanisty-snílka, který se však titánům jako Puškin, Byron nebo Shelley vůbec nepodobá. (Možná je to i tím, že vypadá jako Miroslav Horníček s brýlemi.) Extrémní stopáž je rozdělena na čtyři části, přičemž každý následující díl je lepší než ten předešlý. Nejdelší první uvede do děje a kombinací bitevních scén se společenskými kratochvílemi je vlastně zmenšeninou celého projektu, druhý je prost všech válečných hrůz a zaměřuje se výhradně na život city zmítané ruské smetánky, třetí je naopak z většiny věnován přípravě a pak i samotné bitvě u Borodina a vše zakončuje nejpůsobivější poslední část s hořící Moskvou a vyhnáním mrznoucích Frantíků z matičky Rusi. Vojna a Mír byla natočena uprostřed hlubokého socialismu, ale není to na ní vůbec vidět. Snad jen v pár pasážích ke konci se Rusové chovají ke zbytkům nepřátelské armády až příliš civilizovaně, ale tohle je prý u Tolstého předlohy ještě výraznější, a jakákoliv bolševická indoktrinace zcela absentuje, což považuji za naprostý zázrak. Všechny části jsou na youtube. 77 % () (méně) (více)