Vojna i mir
War and Peace
Vojna a mier
Obsahy(1)
Vojna a mier, na bojisku aj v ľudských srdciach. V tieni Napoleonovej invázie do Ruska sa do seba zamilujú predstavitelia dvoch rodín aj napriek rozdielom, ktorí medzi ich šľachtickými rodmi panuje. Mladá šľachtičná Nataša Rostovova (Ljudmila Saveljeva) žije v nešťastnom manželstve s Pierrom Bezuchovom (Sergej Bondarčuk), čo vyústi do romániku s temperamentným princom Andrejom Bolkonským (Vjačeslav Tichonov). Keď vypukne vojna a Moskva sa dostáva pod francúzsku okupáciu, každý musí zápasiť s nástrahami lásky, čeliť stratám a búrlivým udalostiam histórie, ktoré preukážu česť, odvahu a odolnosť ľudského ducha tvárou v tvár nepriazni osudu. (Arsenal83)
(více)Recenze (44)
Oscar 1 : Cizojazyčný film + 1 nominace: Výprava ()
Na sovětskou produkci neskutečně nadčasové dílo! Emocionálně nabitá série, která nenechá chladným ani neznalce literárního díla. ()
Úvodný diel o dĺžke 125 min. na mňa pôsobil strašne rozťahane a fakt sa tu toho mnoho neudialo. Fungujú hypnotické scény s vnútornými monológmi o živote a smrti , ale celý čas som sa neubránil dojmu, že minimálne v tom prvom diely bolo rozhodne z čoho strihať a skracovať. Dobrý rozbor postáv i kvalitné akčné scény , to sú silné stránky filmu. Naopak rozťahanosť a z dnešného pohľadu dosť naivné dialógy medzi zaľúbencami mi dráždili oči aj uši. Bondarčuk to myslel dobre, len to chcelo menej hrania sa na filmových bohov. Akčné scény hlavne v 3. a 4. diely to je niečo neuveriteľné a v dnešnej dobe už nereálne. Tisícky komparzistov, obrovské a široké zábery, stovky koní, oheň, dym, chaos...Kurva kto by to dnes zaplatil? V bojových scénach je poznať skúsenosti, ktoré Bondarčuk zúročil pri podobnej téme - filme Woterloo. Množstvo hluchých miest a dĺžka filmu mi neumožňuje dať plný počet. Nanovo zostrihať, skrátiť, obraz zreštaurovať a bola by to bomba. Takto "iba" 80%. ()
Po čtyři večery jsem sledoval tuto filmovou sérii, v restaurované podobě nahrané Mosfilmem na Youtube. Nedovedu si představit sledovat to na notebooku, tohle potřebuje minimálně velkou televizní obrazovku (a nebo samozřejmě plátno). Díl první je nejdelší a dle mého nejlepší. Úžasné záběry kamery, její pohyb. Chlastačka s medvědem. Zpívající vojáci. Směšný duel na pistole. Díl druhý už tolik působivý není, i když scéna plesu je úžasná, stejně jako Ljudmila Saveljeva jako Nataša. Borodino je sice nejkratší částí, ale zároveň mě i nejvíce nudilo, přes svou mamutí výpravu. Kutuzov stojí a mele nesmysly. Napoleon čumí. Bezuchov chodí po bojišti a překáží. Čtvrtá část je solidním zakončením, které ovšem kvalit prvního dílu nedosahuje a horko těžko se chytá na díl druhý. ()
V niekoľkých komentároch som priznal averziu k herectvu Woodyho Allena, ale súčasne obdiv k jeho skvelým bonmotom. Tu je jeden vhodný na úvod ku komentáru: "Skončil som kurz rýchločítania a dokázal som prečítať Vojnu a mier za dvadsať minút. Je to o Rusku." Je to veľmi výstižné. Klasická literatúra je dnes okrajovou záležitosťou. Kedysi sa hovorilo, že klasika je všetko to, čo by človek chcel mať prečítané, ale do čoho sa mu vôbec nechce pustiť. Preto je Bondarčukova Vojna a mier akýmsi filmovým dinosaurom, ktorý má toto obrovské dielo sprostredkovať tým, ktorí nenájdu odvahu stráviť týždeň čítaním knihy. Preto boli na realizáciu tohto gigantického projektu uvoľnené také obrovské prostriedky o ktorých sa nikomu pred tým, ani potom nesnívalo. Veď krajina ktorá sa chválila, že aj trpaslíkov má najväčších na svete mohla ohromiť iba gigantickosťou projektu. A v tom vidím súčasne aj slabinu filmu. Keď Bondarčuk zistil, že môže prakticky všetko, tak si zaumienil, že vytvorí verný prepis Tolstého diela. Lenže román nie je možné použiť ako scenár. Film nie je vizualizáciou literárnej predlohy, ale samostatným druhom umenia. Preto je výsledok zmesou nudy, okázalosti a veľkoleposti. Preto nemám chuť sa zaoberať podrobnejšie týmto dielom. Preto iba tri hviezdičky. Pri porovnaní s americkou verziou si myslím, že aj americká verzia je primerane veľkolepá, Audrey Hepburn predstihuje Ljudmilu Saveljevu o pár konských dĺžok, ale súčasne táto verzia iba potvrdzuje, že filmy o Rusku by mali nakrúcať iba v Rusku. Zatiaľ nikto svojim dielom tento môj názor nevyvrátil. P.S. Je zaujímavé a charakteristické, že tento gigantický film hodnotilo iba 179 a komentovalo 18 užívateľov. To sú čísla zodpovedajúce nejakému alžírskemu filmu. Takže aj tých 89 % je treba vnímať z tohto hľadiska. P.S. 2019 Ani o štyri roky po pôvodnom hodnotení som názor nezmenil, naopak som jednu hviezdičku ubral. Tento gigantický trucpodnik dokázal, že aj za veľa peňazí sa dá vyprodukovať málo muziky. Tie peniaze mohli použiť na niečo zmysluplnejšie, než na porazenie americkej verzie. ()
Túto verziu asi už nič len tak neprekoná. Len málokedy sa dá povedať, že tak veľké dielo dokázalo byť filmovo spracované na rovnakej úrovni. Azda aj preto, že východný svet dokáže svoje východné diela pochopiť dokonalejšie a navyše tu bol Bondarčukova genialita spojená s neobmedzenými prostriedkami, keďže film či superepos bol niečo ako vec štátneho významu. Dodnes v prepočte zrejme najdrahší film histórie, dokonca aj pred Kleopatrou a to napriek tomu, že komparzisti v tejto veci štátneho záujmu často hrali zadarmo. ()
Gigantický projekt rozdelený na štyri časti pod taktovkou Sergeja Bondarčuka,ktorý tu hrá a režíruje výpravný,kostýmový prelomový snímok,s pomocou desaťtisíckami a oveľa viac komparzistov so špičkovými hercami v ultra nákladnej produkcii podľa knihy L.N.Tolstoja,kde sa mi dostáva najväčšia bitka na plátne v tretej časti,vypálená Moskva v poslednej štvrtej časti,alebo v prvej,bitka pri Slavkove,či druhá časť v očarujúcej Nataši Rostovovej... Mňa bavili všetky štyri časti,kde celková stopáž je hrozivá,na jeden záťah by som to asi nezvládol,ale takto rozdelené po každom dni nie je problém sa vžiť do príbehu a postáv,ktorí vytvárajú extrémny zárez do dejín kinematografie hrubými zlatými písmenami...Som nadšený a rád si zopakujem toto DIELO,ktoré autorovi neostáva nič dlžné... ()
Absolutní filmová monstrozita. Čtyři části, přičemž každá úplně jiná, ale všechny splnily úkol pobavit do puntíku. Už dlouho jsem se při sledování nějakého filmu tak nebavil. Bitva u Borodina, vypálení Moskvy, ples z druhé části...neskutečné filmové zážitky. ()
,,PREČO VŠETKY ŽENY ODIŠLI?" ,,KEBY PRIŠLI RUSI DO PARÍŽA, OSTALI BY AJ VAŠE?" __ O Bondarčukovej verzii slávneho Tolstého diela viem roky rokúce. V roku 2010 sa mi podarilo vidieť "Waterloo" a predovšetkým z jeho ústrednej časti som bol absolútne ohromený. Vždy si rád pozriem veľké davové a bojové scény v starších filmoch, ak sú dobre spracované. Potom prišla jeseň 2011 kedy sa mi podarilo natrafiť na všetky štyri diely "Vojny a mier" a na základe predchádzajúcich dobrých skúseností som sa tešil, ako si postupne tento uznávaný kolos, majúci ešte viac pochvalnejšie referencie ako Waterloo, vychutnám. Ach... Jedným slovom: des. Hrozne nezaujímavé, mdlé, nerozumel som postavám a dej ma absolútne ničím neupútal. Prvý diel bol vtedy v mojich očiach na 2* , ktoré som mu vtedy neudelil, keďže som nevidel zvyšok, aj keď akékoľvek ďalšie sledovanie bolo v nedohľadne. Veď prečo by som sa mal pozerať celé hodiny na niečo, čo ma nebaví? Ubehlo niekoľko rokov, prišla jar 2015 a ČT lákala divákov na sledovanie ,,jedného z najvýpravnejších filmov všetkých čias". Keďže sa mal film vysielať v akomsi pôvodnom dabingu niekedy zo 70. rokov, vravel som si, že tento raz mu dám opravnú šancu, nakoľko z viacerých predchádzajúcich skúseností viem, že dabing staršieho dáta má, aspoň pre mňa, punc akejsi výnimočnosti a ak je dobre spracovaný, vie vyzdvihnúť aj kvalitou slabšie dielo. Dabing je však iba dabing a ak je raz film celý zle nakrútený, má nevyrovnanú réžiu, prapodivné dialógy, nedá sa mu v tejto oblasti nijako pomôcť. Priznám sa, že ani v tomto prípade som od začiatku do konca nevidel všetky štyri časti Bondarčukovho gigantického diela, trúfam si však napísať, že aj z toho si viem utvoriť definitívny obraz. "Vojna a mier" je strašne patetická, pretože sme takmer neustále svedkami silného hereckého prehrávania takmer všetkých zúčastnených. Kedy nebolo tých veľkolepých scén, sledovanie by bolo absolútne neznesiteľným. Vnútorné monológy postáv typu: ,,Tak toto je smrť? Ale ja ešte nechcem zomrieť." často mierené priamo tvárou do kamery k divákovi sú za prispenia dramatického chorálu otravné. Navyše sa tento hrozný nešvár preniesol aj do tých monumentálnych bojových sekvencií, čím si aspoň podľa mňa absolútne rozbité. V boji sa má podľa mňa bojovať, rozmýšľať vtedy nad smrťou nie je čas a nad niečím takým majú postavy uvažovať večer pred bitkou. Viem, že všetky tieto myšlienky čerpajú z literárnej predlohy, museli byť však tak prvoplánovo prebrané? Niekedy, tuším v roku 2003 som videl iba 2. diel americkej verzie nakrútenej v 50. rokoch (aj na základe toho, že ich Američania predbehli chceli mať Rusi svoju vlastnú verziu tohto diela) a nebola až taká zlá, trúfam si povedať minimálne o jednu hviezdičku lepšia. Na základe uvedeného preto nehodnotím jednotlivé diely zvlášť, ale takto ako celok, nakoľko sú v mojich očiach svojou (ne)kvalitou rovnocenné. (248. hodnotenie, 24. komentár k filmu) ()
U Vojny a míru na mě funguje jakási synergie, kdy celé dílo dohromady tvoří téměř naprostou dokonalost. Asi nikdo nemůže rozporovat, že se jedná o nezfilmovatelnou látku, která ve finále velkou část příběhu musí stříhnout. Bondarčuk je mistrem velkých scén, především bitevních, ať už je to tedy Bitva u Slavkova nebo u Borodina, tak největší dojem udělala hned ta první, u Schöngrabenu. Na plátně evidentně neběhají pixely, ale skuteční herci a kamera létá na bojištěm jak jsem to nikdy neviděl. Nebo naopak je přilepena dragounovi a sledujeme jeho jízdu na koni z prvního pohledu. Všechno to jsou silné zážitky, které se Vás dokáží až fyzicky dotknout. Mistr davových scén Bondarčuk stejně dobře dokázala zachytit i interiérové scény tanenční plesů, ale co bylo podle mého nejtěžší na realizaci je pojetí příběhu. Knižní předlohu tolik neznám a možná proto jsem ve filmu chvílemi ztrácel a podrobným obsahem knih jsem se do něje musel neustále vracet, ale to hlavní zůstalo zachováno, drama tří hlavních postav. Škoda, že takových filmů se dnes a ani už nikdy jindy nedočkáme, tohle muselo být šíleně drahé a to je pro dnenšní komerční dobu nepřijatelné. ()
Chvílemi je znát, že na režisérské židli sedí skutečný mistr, ale po většinu doby jsem se prostě zoufale nudil. 1) Sovětské historické filmy vždy čpěly patosem a umělohmotnou chutí a o tomto to platí obzvláště: umělý je i zvuk, což dabing ještě umocňuje. Postavy bez života se mátožně plouží před kamerou a bez nadšení recitují své repliky._____ 2) Opěvované bitevní scény jsou vskutku velkolepé, pokud tedy obdivujeme nákladnou produkci a nespornou schopnost režiséra ukočírovat tisíce vojáků a hromady zbraní. Dnes se podobné výjevy řeší ve studiu pomocí triků...a určitě to v těch povedených případech není horší. Na filmech mě nijak netankuje, že zobrazovaní vojáci jsou skuteční a pohled na pláň s 12 000 komparsisty (bitva u Borodina) je autentický._____ 3) Jistě, Bondarčukovi lze připsat mnohé zásluhy. Přenesl na plátno zřejmě největší bitvu ve filmové historii. Prosadil herce, kteří tehdy měli zákaz účinkování ve filmech. Za přibližně 8 300 000 rublů (velmi přibližný přepočet - asi jednu a čtvrt miliardy dnešních korun) nabídl na tehdejší dobu ohromující podívanou, při jejímž sledování se ale zoufale nudím. A to jsem, prosím, spokojeně přelouskal ty čtyři Tolstého knihy už někdy ve svých patnácti letech._____ 4) Už fakt, že francouzské rozhovory ruské šlechty byly doprovázeny francouzskými (!) titulky, mě měl varovat. ()
ocenenia : MFF Moskva 1965 - 1. cena ◘◘◘◘ Oscar 1969 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1967 - nesúťažný výber ()
Lepšie a monumentálnejšie ako rovnomenný americký film z roku 1956. ()
Nádherný filmový brutalismus. Jsem naprosto unesený. Bondarčuk je génius a bez nadsázky v dost věcech předběhl dobu. S inflaci je to jeden z nejdražších filmů všech dob, kdybych tam započítal tehdejší sovětskou paritu kupní síly, tak se nikdy nic tak drahého nenatočilo a nenatočí. Ke konci já z toho byl po 7 hodinách dost vyzdimany. Ale stálo to za to. Měl bych výhradu k některým hercům a dialogům a myslím že by bylo umění jak řemen to sestříhat do verze bez dialogů:))) Trochu mi to nešlo přes pysky při těch zvěrstvech co Rusko dělá na Ukrajině a propagandy tu je jak máku. Ale je až fascinující, jak Bondarčuk potlačil postavy a nechal zářit pomyslného sovětského člověka. 9/10 ()
Nuda k posrání to není, protože když už se bylo na co koukat, tak to fakt stálo za to (viz komentáře k jednotlivým dílům), ale ta stopáž je strašidelná a z většiny vyplněná velkým špatným. Jako celek to tedy vůbec nefunguje a Vojnu a mír si zapíšu jako zas jeden škvár klasické literatury. 40% ()
26. Zlatý Glóbus za rok 1968 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný film - SSSR ()
Jelikož jsem všem čtyřem samostatným dílům dal pět hvězd, dávám je i tady jako vyjádření mého názoru na to, jak se mi celá zdlouhavá sága zamlouvala. Mimochodem, v poslední době čím dál více souhlasím s míněním, že Oscar není žádné měřítko. Díky některým rozhodnutím není, ovšem tady Akademie rozhodla (resp. musela rozhodnout) naprosto správně, a ani mi tolik nevadí, že Miloš Forman s "Hoří, má panenko" v souboji s tímto filmem neuspěl. ()
Úžasné. Dokázal jsem to dokoukat až do konce...70% ()
válečný,"starý",ale stojí za to! ()
K slavnému zpracování Sergeje Bondarčuka jsem se dostala bezprostředně po dočtení knihy a bylo zároveň první adaptací, kterou jsem viděla. Mé nadšení z knihy vystřídaly poněkud rozpačité pocity, neboť jsem měla zpočátku dojem, že kromě představitelů Marji, Dolochova, starého knížete Bolkonského a Anatola Kuragina, kteří byli zvoleni typově skvěle a projevem odpovídali knižním postavám, se mi ostatní do rolí moc nehodí. Andrej byl příliš zachmuřený až protivný, Bezuchov mi připadal jako příliš veliký trouba a Nataša hystericky přehrávající, k tomu mrtvolná atmosféra na začátku prvního dílu, otravný ruský překlad francouzských vět v podání jediného dabéra (kupodivu vesměs jen v prvním díle a jen někdy, kdo ví proč), pocit, že někteří herci role jen odříkávají, a co vůbec kdo na této verzi vidí. Zkrátka měla jsem řadu pocitů, které mají i mnozí jiní komentátoři. Nicméně od druhého dílu (respektive už od poslední třetiny prvního dílu, konfliktu Bezuchova s Dolochovem) se situace změnila, série nabrala jiný charakter a i Tichonov byl od skvělé scény na plese a svého prvního úsměvu tím pravým Andrejem Bolkonským z knihy. Po shlédnutí většiny ostatních adaptací (USA 1956, 2007, VB 2016), v některých případech až na úrovni paskvilu, musím objektivně konstatovat, že tato verze je bezkonkurenčně tou nejlepší a zároveň až dosud jedinou akceptovatelnou. Má ovšem jeden zásadní problém, a sice očekává od diváků detailní znalost knihy. Nejde totiž ani tak o kompletní zpracování děje, jako spíše o výběr scén, které režisér pokládal za důležité. Řada jiných podstatných zde chybí, vlastně chybí tak polovina děje. Divák neznalý knihy tak nebude spokojen, neboť se bude ztrácet v ději, unikne mu vývoj některých postav a hůře si k nim bude vytvářet citový vztah. Čtenář knihy také nebude bezvýhradně spokojen, neboť bude mít palčivý pocit deficitu. O velkolepých scénách bitevních zde hovořili mnozí. Jsou vskutku dechberoucí, za sebe musím říci, že nejúžasnější je efekt zvukový. Reálnější zážitek z bitvy, než když se přímo do kamery řítí více než stovka koní a i přes místy výraznou hudbu je slyšet, jak se doslova třese země, mít člověk snad už ani nemůže. Diváka z toho až mrazí. Bondarčuk ovšem vítězí i ve scénách komorních. Jakmile člověk přestane číst titulky a zaposlouchá se do ruštiny a rozumí hercům, uvědomí si náhle, jak je řada scén zahrána vlastně dobře a se spoustou emocí. I Bezuchov samotného Bondarčuka, ač starší než v knize, je v některých momentech dokonalý. Savaljeva je také ze všech představitelek této postavy pořád tou nejlepší Natašou a některé klíčové scény s ní jsou vynikající, Tichonov je jediným možným Andrejem. Již zmínění představitelé Anatola, Dolochova, Marji a Nikolaje Andrejeviče Bolkonského jsou absolutně perfektní. K tomu jsou scény mnohdy zpracovány do detailu s ohledem na knihu, takže řada jich funguje doslova jako její ilustrace. Bondarčuk je také jediný, kdo se pokusil dostat do filmu podstatu a smysl celého románu, jeho hluboký filosofický rozměr. Bohužel tak činí většinu času přes voiceover (i když upřímně leckdy by to bylo obtížné udělat jinak bez větších zásahů do děje), což snímek místy poněkud zmrtvolňuje. Asi nikdy nepřestanu litovat, že Bondarčuk nenatočil delší adaptaci, do níž by vložil celý obsah románu, a mohl tak dát i větší prostor postavám, které o něj obral. Vznikla by tak kompletní a téměř dokonalá verze Vojny a míru a další děj by zároveň rozrazil pasáže s voiceoverem, kterého už by nebylo rázem tolik. Na tomto filmu je obdivuhodná i práce s kamerou, od drobností jako je natočení kamery a její trhnutí při Dolochovově zavrávorání pro vyvolání pocitu nestability až po dvojexpozici a letecké záběry. Strčí do kapsy nejen mnohé tehdejší filmaře, ale i většinu současných s veškerou jejich počítačovou technikou, o jaké se tvůrcům v šedesátých letech ani nesnilo. Nedávno jsem viděla dokument o natáčení této série a je vidět, jak herci a komparzisté (zahrnující v rámci celého filmu i veliké množství dobrovolníků) skáčí na koních přes příkopy, řítí se do hořících trosek, bylo vidět filmaře zakryté namočenými plachtami projíždějící v bezprostřední blízkosti hořících domů, z nichž jsou na ně prudkým větrem doslova metány veliké kusy popela a zuhelnatělého dřeva. Klobouk dolů za tu práci a velikou odvahu všech, kdo se na tom podíleli. Dnes už nikdo nenatočí bitevní scény ani vypálení Moskvy tak, jak je natočil Sergej Bondarčuk, protože už by to neprošlo ani přes kontrolu bezpečnosti práce. Navíc je množství scén v tomto filmu velmi estetických, takřka jako malby, a to včetně těch bitevních, viz například koně vynořující se z oblaku zvířeného prachu, viz celý výjev Natašina prvního bálu atd. Hudební doprovod je také skvělý. K tomu není z filmu cítit sovětská propaganda, velikost ruského lidu a oslava jeho vítězství nad Napoleonem je již v knize, stejně tak úvodní i závěrečná věta snímku o spojení dobrých lidí proti spojenectví lidí zlých, ač se v té době možná hodila do krámu, je ve skutečnosti citací Tolstého. Přece jen byla už druhá polovina 60. let a možná, že více než Studená válka se v tomto filmu odráží válečná zkušenost druhé světové války, kdy Rusové za cenu obrovských ztrát odrazili německé vetřelce. Co říci na závěr? Osobně doporučuji přečíst si knihu, její hodnocení a podstatu jsem popsala v komentáři u nejnovější britské verze z roku 2016. Pokud se již rozhodnete Bondarčukův film shlédnout, doporučuji prokousat se přes první díl, který může svou délkou a pojetím odradit či nudit. Přesto neexistuje jiná adaptace, kterou bych mohla s klidem doporučit, a nejsem si ani jistá, jestli po nějaké jiné vůbec ještě toužím. Obávám se, že Bondarčukova verze navzdory svým nedostatkům nepřekonanou už zůstane, a snažit se ji překonat možná ani není na místě. () (méně) (více)