Režie:
Marcelo PiñeyroKamera:
Alfredo MayoHudba:
Pascal GaigneHrají:
Eduardo Noriega, Najwa Nimri, Eduard Fernández, Pablo Echarri, Ernesto Alterio, Natalia Verbeke, Carmelo Gómez, Adriana OzoresObsahy(1)
Madrid. Tisíce lidí demonstrují proti zasedání Mezinárodního měnového fondu. V této napjaté atmosféře probíhá v mrakodrapu nadnárodní finanční společnosti konkurz na obsazení vysoké manažerské pozice. Sedm kandidátů prochází výběrovým řízením, spočívajícím v aplikaci tzv. Gronholmovy metody: vylučovací metody na základě psychologických testů, kterým byli po 1. světové válce podrobováni důstojníci německé armády. Nakonec ji převzaly i nadnárodní společnosti... Po absolvování nesmyslného byrokratického labyrintu je principem testu rafinovaně stupňované drama vzájemné podezřívavosti a lámání charakterů, vytváření aliancí a ponižující manipulace, alibisticky se zaštiťující heslem „Nikdo tě nenutí“. Někteří z kandidátů by nakonec raději stáli na ulici mezi demonstranty, ale nemají odvahu si to přiznat... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (212)
Život je váš, metoda naše... . . . Inu, není nad to budovat si pozici, že... %-] . . . Jeden až může šťasten být, že tenhle svět je zcela mimo něj a že se mu může vysmát do očí... A že jsem pár všelijakých takových podobných kreatur za posledních dvaadvacet let díky své branži poznal na vlastní oči! Hm... . . . Filmek je trošku zdlouhavý, místy trošku nudný, zajímavý, jizlivě provokativní... . . . No, jak říkám, život je náš, metoda vaše... - - - P.S. Za ten závěr - no, možná jednou po repete tu pátou hvězdu ještě přidám... - - - - - (Poprvé viděno 12.9.2011 na >metodickém prostoru< /v původním znění s titulky a s originálním formátem obrazu/, hodnocení 422., komentář zde trošku unavený jako padesátý - 13.9.2011) ()
Film, který vás možná naučí nenávidět kapitalismus. Metoda, která ponižujícím způsobem vybírá člověka na post vrcholového manažera, nutí k zamýšlení nad tím, co všechno jsou lidé schopni vydržet a kam až zajít, aby dostali top místo bílého límečku a jak firma pohlíží na možné kandidáty. Celý děj se prakticky odehrává v jedné místnosti a na toaletě a působí jako dobrý materiál pro divadelní hru. To ale není na škodu, protože statičnost místa vyrovnává dynamičnost rozhovorů a zvyšující se napětí ve tváři zúčastněných. Ve filmu je možná náznak, kdo je hlavním hrdinou, ale ani jeden z nich není kladným hrdinou a k nikomu si tak nevytvoříte vztah. O postavách nevíme více, než o nich říkají jejich životopisy a co si o sobě řeknou navzájem. A tudíž se sami ocitáme v pozici vedoucího, který má ty stejné informace a s odstupem a bez převažujících sympatií ke komkoliv má střízlivě a objektivně kandidáty vytřídit. ()
Jedna zasedačka, sedm lidí a pytel plný proradných fíglů. Mám rád tenhle typ filmů, jež dokáží z minima vytřískat naprosté maximum. Jak vyjít coby vítěz? S cynickým úšklebem přehopsat přes mrtvoly, jít stále dál a dál a neohlížet se zpět, dle hesla „po nás potopa!“?. Poslední symbolický záběr jakoby se skepticky ptal „a k čemu to celé vede?“. Ano, k čemu to celé vede… jenže – koho to zajímá? 90% Zajímavý komentář: Aiax ()
Typický příklad inteligentního filmu, který má skutečně vysokou úroveň. Promakaný scénář, promakané dialogy a solidní zápletka. Jenom ta záchodová sexuální scéna mi přišla trochu mimo, tu bych úplně odstranil. Ovšem celé 2 hodiny jsou příjemnou atraktivní a napínavou zábavou. Nejprve si člověk láme hlavu nad tím, kdo je špión, v druhé části je zase napnutý, kdo to nakonec vyhraje. Zkrátka...super argentinsko-španělsko-italská práce. 82% // (8.9.2015) - I na podruhé skvělá zábava s atraktivním vývojem a překvapujícími momenty. Akorát opět zmiňuji WC scénu, která byla fakt totál mimo. 80% ()
Chce to hodně kuráže, pustit se do intenzivního konverzačního dramatu ve stylu 12 Angry Men. Bezpodmínečně musíte mít silný scénář s mimořádně kvalitními dialogy. --- Tohle je velmi dobré, opravdu. A zajímavé. Ale přece jen, nebyl jsem úplně nasycen. Špetka brilance mi v tom chyběla. Snad že nejméně dva hráči byli evidentně slabí a do závěrečného výběru neměli vůbec postoupit. A některé vítězné argumenty nebylo tak těžké zpochybnit. Zkrátka - dobré, nikoli ohromující. --- A paralelní linka s antiglobalizačními demonstracemi mě vyloženě rozčilovala. ()
Reklama