El método
El método
Il metodo
The Method
Režie:
Marcelo PiñeyroKamera:
Alfredo MayoHudba:
Pascal GaigneHrají:
Eduardo Noriega, Najwa Nimri, Eduard Fernández, Pablo Echarri, Ernesto Alterio, Natalia Verbeke, Carmelo Gómez, Adriana OzoresObsahy(1)
Madrid. Tisíce lidí demonstrují proti zasedání Mezinárodního měnového fondu. V této napjaté atmosféře probíhá v mrakodrapu nadnárodní finanční společnosti konkurz na obsazení vysoké manažerské pozice. Sedm kandidátů prochází výběrovým řízením, spočívajícím v aplikaci tzv. Gronholmovy metody: vylučovací metody na základě psychologických testů, kterým byli po 1. světové válce podrobováni důstojníci německé armády. Nakonec ji převzaly i nadnárodní společnosti... Po absolvování nesmyslného byrokratického labyrintu je principem testu rafinovaně stupňované drama vzájemné podezřívavosti a lámání charakterů, vytváření aliancí a ponižující manipulace, alibisticky se zaštiťující heslem „Nikdo tě nenutí“. Někteří z kandidátů by nakonec raději stáli na ulici mezi demonstranty, ale nemají odvahu si to přiznat... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (212)
1 místnost, 7 kandidátů na jeden pracovní post a „vedení“, které se pomocí psychologického nátlaku, obratné manipulace...(neplést si se zastrašováním) snaží při „pracovním pohovoru“ vybrat nejschopnějšího kandidáta z dotyčných. Skutečný charakter člověka se totiž pozná ve vyhrocených (krizových) situacích. Bude dotyčný schopen vést firmu, nesesype se při prvním problému, bude schopen firmu nadřadit svému soukromí?! (Tohle nelze naučit, člověk se s tímto musí narodit, dá se to pouze rozvíjet). A vítězem se stává.....“největší bezpáteřní svině“. O (mnohem) větším přesahu snímku dostatečně svědčí fakt, že se tvůrci nespokojili "pouze" s polohou boj o pracov. pozici (viz včlenění sekvencí v podobě probíhající demonstrace MMF). Sice pouze "lehkým" nástinem" tam za okny zuří demonstrace, ale koneckonců i důležité otázky pohovoru se citelně otírají o toto téma. O samotném konci netřeba jakéhokoliv komentáře. Mám rád tyhle komorní „klaustrofobické“ psychologické snímky (ve stylu 12 Angry men, popř. 12) odehrávající se v uzavřených stísněných prostorách, kladoucí důraz na samotné dialogy a verbální souboje „face to face“. K úplné (mé) spokojenosti scházelo ještě VíCE (při)tlačit na pilu, ale i tak panuje s výslednou podobou převážně spokojenost. Pouze zcela nesouhlasím s interpretací přesněji řečeno nastolenou (volně ve vzduchu poletující myšlenkou): výhra, ale za jakou cenu? Na těchto důležitých postech v drtivých počtech případů sedí lidé nazýváni valnou většinou odpornými kreaturami s pokřivenou morálkou. Dotyční se ovšem tak necítí, popř. s touto skutečností nemají nejmenší problém. (O jejich zdraví "starost" mít opravdu nemusíte...spánek mají naprosto klidný). Neříkám, že je to dobře či špatně, to ponechám na každém z vás.... Pouze s dovětkem, že i takoví lidé jsou potřeba. Být svět tvořen pouze „dobráky“, mám silný pocit, že bychom se „samou láskou a pochopením“ navzájem postříleli a koneckonců i ta matička příroda si s nastolením "rovnováhy" (vy)pomáhá v podobě predátorů. Na druhou stranu, (si v konfrontaci s nimi), člověk občas připadá jako věc. To ze mě mluví osobní zkušenost(i)...... a za sebe JEDNOZNAČNĚ říkám, žít v takovém světě, (který bude složen z valné většiny z takovýchto lidí), bych JÁ žít nechtěl. Stačí, že nám vládnou... 90% s dovětkem, že tu 5-tou * si ponechávám v zásobě pro druhou projekci. p.s. zajímavý (výstižný) komentář uživ. gudaulin ()
Top manažeři to jsou má zlatíčka a já jsem za příplatek ochoten kteréhokoli z nich přetáhnout přes palici zlatým padákem. Patrně proto jsem pociťoval lehce perverzní uspokojení z toho, že sedm adeptů na místo ředitele zeměkoule bude psychicky týráno. Za další klad Metody považuji to, že nehledá toho nejschopnějšího, ale toho nejbezcharakternějšího z místnosti. A tak jsem si mezi hromadou přetvářky oblíbil Fernanda, který jako jediný své hajzlovství nezakrýval nánosem serióznosti a rozhodně nikdy nezapomenu na úžasnou sekretářku Montse, jejíž vykulené oči, podporované nejfalešnějším úsměvem na světě, vnášely do světa nervozity další pečlivě odměřenou dávku nejistoty. Ano, bavil jsem se solidně, ale dobře mi s těmi parodiemi na lidi tedy nebylo. ()
Psychologická hříčka o sedmi kandidátech na post vysoké manažerské pozice uzavřených jednoho dne společně v jedné místnosti, kde se podrobují důmyslnému testu. Čím více mazaných fint na sebe vymýšlí, tím více se na povrch derou klady a zápory jednotlivých postav. Vítěz může být jen jeden - no a cesta ke zdárnému konci vede v tomto případě přes "mrtvoly". Chladné, cynické a studené tak jak to v dnešním odcizeném světě chodí. Závěrečný symbolický záběr na bordel v ulicích se ptá: "A k čemu to všecko?" ()
Česká televize překvapila a po delší době jsem našel na ní hodně dobrý film. Nápad skvělý a zpracování stejné. Po sledování mně napadlo srovnání s 12ti rozlobenými muží zkombinovanými s reality show. Film ve mně udržoval napětí až do konce, takže mě i v pozdních hodninách udržel vzhůru. Španělské filmy se mi líbí čím dál víc. Úplná srdcovka to není, ale silnější 4 hvězdičky si zaslouží. ()
Výběrové řízení trochu jinak. Konverzační filmek trochu ve stylu Naprostí cizinci, nebo Bůh masakru, ale na rozdíl od těchto děl se nedostane do hloubky, sociální role jednotlivých účastníků je plytká. Vzniknou zde pouze dvě napínavé scény, které jsou utnuty a bohužel nejsou dále vrstveny. Námět vynikající, ale uchopen velice povrchově - postrádám psychologický rozbor lidí skrze situace. ()
Reklama