Kluci z bronzu

No dnes je to rekord. Dva odpady za sebou, to jsem tu snad ještě neměl... Na rozdíl od předchozího filmu jsem to ale tady čekal. Mně tyhle filmy z minulé éry celkem dost baví, sleduji je a bavím se nad jejich častou debilitou, naivitou a neumětelstvím. Je jedno jestli se jedná o snímky z padesátých let, či z doby socialismu a normalizace... Již sám název tohohle majstrštyku mi zavoněl jako masařce flákota na sluníčku... ale že to bude tak blbé, to jsem nečekal. Můj předpoklad byl, že se asi divák seznámí s partou záklaďáků, kteří byli vybráni cvičit na Strahově a mají ty své strasti s bojovou přípravou a secvičováním sestav... V tom jsem se až tak nezmýlil, ale scénář ten byl tak pitomý, že by jej nikdo normální nevymyslel. Do celé té rádobyvtipné šaškárny jsou promítány dobové záběry ze stadionu... Důstojníci jsou zde charakterizováni jako moudří hodní otcové, kteří mají pro své kluky pochopení... Kluci zase milují svého předcvičovatele a ten když je mu za trest předcvičování odebráno je zavalen jejich projevy smutku a podpory! Ale úplně nejhustčí trest je ve filmu určen těm nejhorším z pluku. Ti totiž musejí odevzdat cvičky a bílé trenky s tílkem a nesmí nastoupit na značky... No masakr. Tomuhle nejde dát nic jiného než odpad, sledování nácviku na spartakiádu v seriálu Chlapci a chlapy je proti tomuto silným duchovním zážitkem... - ODPAD! (06.10.2015)

Ve spartakiádách nikdy úplně nezanikl patos všesokolských, orlovských i dělnických sletů a olympiád. Původním určením branné organizace odvozené z německých a anglosaských inspirací spolutvořily výraznou část životního stylu předúnorové zejména české společnosti; SOKOL se stal i organizací slovanského nadnárodního intranacionalismu. A spartakiády, odvozované z obdobných slavností komunistické Federace dělnických tělocvičných jednot, žily i v tomto duchu. Krása a podmanivost těchto slavností pořádaných na Masarykově stadionu přerůstala i odpor vůči normalizačnímu režimu. Demonstrace ušlechtilého vlastenectví byla podrobena v roce 1990 sociologickému průzkumu mezi cvičenci: uskutečnění spartakiády si přálo 78%, proti nebo nevědělo bylo 22% cvičenců. "Demogracie" zvítězila: spartakiáda byla zrušena. Socialistická crazy-komedie v ne vždy dotažené nadsázce tuto atmosféru tlumočí i přes 40 let, která uplynula od jejího natočení. (03.03.2024)

No to byla zase jednou prvoplánová agitační telenovela, počínaje gumákama, kteří jsou odpovědní, spravedliví a vlastně pro ty své brance a cvičence v jedné osobě jako tátové, přes společné úsilí vybudovat efektivní bojovou obrněnou jednotku a zároveň nezklamat závazek společného díla spartakiádního, po těžkosti osobního života vojáka naší lidově-demagogické armády. Opravdu za to stojí jen některé vyloženě trapné hlášky jako Vidíš, tady to klape, Mohla bych si udělat nějaký fotky, tady přes ty krásný tanky nebo Sám? Mám na starosti vojáky... no a pak záběry z hromadného cvičení na spartakiádě. Tak tak, že to není odpad... (27.07.2014)

Já zírám. Nečekal jsem, že z temných hlubin osmdesátých let se může vynořit taková brilantní, dokonalá parodie na naši socialistickou armádu. Skláním se před panem režisérem, že k něčemu takovému našel odvahu, a divím se komunistům, že něco takového mohli pustit do kin. Sklepáckým Mlýnům se vynořil zdatný konkurent. Tvrdý, nesmlouvavý, ale spravedlivý Mrkvička je poprávu zbožňován celou svojí rotou, vojíni dokonce neváhají zneužít gaz (alebo uaz), jen aby mu mohli přijet osobně vyjádřit svoji podporu. Uvědomělý voják dá před setkáním s děvčetem přednost sledování nácviku spartakiády. Povinně zlý element kouří v tanku a zahodí zapálenou cigaretu pod sebe (což by neudělal žádný jedinec byť jen s minimálně kladným iq), takže kromě týdnu vězení pak dostane i trest ze všech nejvyšší - musí odevzdat cvičební úbor. Všechno je korunováno vrcholem vrcholovatým, spartakiádou v Praze. Zaujala mě obětavost toho herce, co hrál kuchaře a spálil se kvůli tomu, aby mohl přesvědčivě ztvárnit spáleného. (09.03.2013)

Ale vždyť je to prča. Křečovitý optimizmus, hloupoučká naivita, spartakiáda, Mrkvička v trenýrkách, socialistická armáda, chlapci a chlapy. Takhle to prostě bylo a nějak se s tím už musíme poprat. Já osobně radím cestu recesistického nadhledu a pak se vám náhle mávnutím kouzelného proutku před očima přemění filmařský odpad v srandičku zelenou. (16.01.2018)