Město ztracených dětí

Tohle je tak milý film! Není sice dokonalý a ze začátku byl na můj vkus až příliš chaotický, než jsem pochopila, o co vlastně jde (doporučuji přečíst si před filmem obsah zde, jinak je velká pravděpodobnost, že se ztratíte jako já :D), ale ta fantastická atmosféra, ta mě pohltila.. To prostředí je v tomto snímku prostě stěžejní! No a samozřejmě můj oblíbený Dominique Pinon, ten byl opět naprosto dokonalý :D Ony vlastně všechny postavy byly dokonalé a výjimečně propracované a promyšlené.. Ostatně stejně jako celý film.. A závěr byl krásný! Jedním slovem - Originální! (23.01.2012)

Absolutní WTF co prostě nedokážu ohodnotit. Něco mezi pěti hvězdami a odpadem, ale 3 hvězdy tomu dát nedokážu... (09.08.2023)

Moje záliba v obskurnostech, fantasmagoriích a bizarnostech sice byla částečně ukojena, ale na druhý straně mě žalostně štve hlavní náplń filmu: Totiž, že Žán Piér předvádí spíš zajímavé kulisy na pozadí jakéhosi neurčitého příběhu. Ten je možná svým způsobem i originální, ale bohužel bez větší hodnoty. Teda... nechci, aby to znělo jako suchoprdí vejlev samozvanýho umolousance z "Katovny", ale mě to vyprávění fakticky neuspokojilo. V podivném a nesrozumitelném světě se šmrdolí nespočet podivných, nesrozumitelných až protivných existencí... A tak nějak se mi zdá, že celej film spíš balancuje někde na hranici zlýho snu a obskurního nesmyslu. Nemůžu si zkrátka pomoct...Nějakou větší hloubku (a ani extra napětí) jsem v těch podivných obrazech prostě nenašel. Takže na závěr velmi nerad: Tři z pěti za vizuál, mýho oblíbenýho Perlmana a spektakulární "sexy mozek" stráčka Irvina ... Zbytek šel krutě mimo. (07.05.2010)

J-P Jeunet je bezpochyby dobrý filmař..tento jeho snímek ale ve mně hlubší pocity nezanechal, ikdyž byl místy hodně nápaditý..za zkouknutí stojí.. (15.06.2009)

Atmosféra, audiovizuální přednes, režie...to všechno mě nenadchlo. Hvězdička za nápad, hvězdička za experimentální stylizaci, hvězdička za Rona. (21.04.2013)

Jean-Pierre Jeunet a Marc Caro natočili vizuálně nádherný film. Něco to má z industriálu, ale něco to má i z "Olivera Twista", je to dospělé, ale přitom je to podáno jako pohádka, kde exceluje především Dominique Pinon. Ten i zde ukazuje úchvatné nejen komediální schopnosti. Ron Perlman hraje trochu to, co bych od něj čekal. Ale dobře. (11.08.2017)

3,5* hlavně za tu nádherně temnou výpravu a Rona Pearlmana. (07.07.2008)

Zpracování zaslouží uznání, protože ta stylizace je natolik originální, že bych chtěl vidět podobně natočený film s lepší obsahovou a příběhovou stránkou. Město ztracených dětí má špatný příběh, který mě až štval svojí nemohoucností. Nejúžasnější na celém filmu je Ron Perlman v roli manéžního siláka One, který hledá svého uneseného bratříčka. One není příliš chytrý, ale je laskavý, obětavý a v jeho nehezkém obličejí se bystří skutečná vnitřní krása odvážného hrdiny. Úžasná postava a nebýt jí , tak bych film převážně protrpěl, kvůli strašnému hlavnímu záporakovi a ještě otravnější role klonů. Film měl několik perfektně legračních gagů, které jsou hravé podobně jako například scénky z Toma a Jerryho. Je to pozoruhodný film a má své kouzlo, ale chuť vidět jej znovu není. Pozn. 1: Role stínů zvětšených do oblubných rozměrů mi připoměla film noir - Třetí muž. Pozn. 2: Je to v podstatě Dickensonovský příběh ve světě nápadně podobnému tomu z filmu Brazil (Terry Gilliam). (19.12.2012)

Ve víru režisérských nápadů "Město ztracených dětí" tak trochu postrádá spád. Pohledný vizuál Jenuet každopádně nezapře. (28.02.2009)

90 % - Je to divné, hodně divné, až tak divné, že jsem si to zamiloval. Nečekal jsem od toho v podstatě nic, a byl jsem velmi překvapen. Groteskně pokroucený svět "neandrtálce" Rona Perlmana, sladkého úsměvu Judith Vittet a ujetých klonů Dominique Pinona. Doporučuju všem, co mají rádi nevšednost. Tahle mě pohltila. (15.03.2009)

Vizuálně nádherné a nápadité, ale ne zase tolik, aby to vyvážilo absenci příběhu, napětí, vzrušení, zkrátka toho těžko definovatelného, leč podstatného elementu, kvůli němuž film člověka chytí a nepustí. Město ztracených dětí mě, stejně jako Delikatesy, pustilo asi po půl hodině. (06.11.2005)

Zvláštně ulítlá ponurá fantasy, která někoho mine obloukem a někoho čímsi osloví...třeba groteskně fantaskní výpravou, Khondjiho kamerou, Badalamentiho hudbou a kostýmy provokatéra Jean-Paula Gaultiera. (18.05.2009)

Řekl jsem si, že jsem dnes zralý na něco extravagantního, něco o čem pan Obsah říká: "Dobrodružné fantasy, které jde napříč více žánry (sci-fi, pohádka, drama, komedie nebo dokonce horor)." Čekal jsem leccos, ale tohle mi bylo příliš málo, nebo příliš mnoho. Příliš mnoho děje, nebo příliš málo. Příliš mnoho Petr, nebo příliš málo Pavel. Zkrátka děj, který se neděje; humor hodný pokrčení ramen, postavy dobré tak na výstavu zrůd... Ale chobotnice se mi líbila, to nepopírám, ale po 20 minutách, mě přestala bavit i ona... Samozřejmě mi to nedá, zkusím ještě delikatesy. Nebo "Keine Delikatessen"?, a říct si spolu s Ingeborg Bachmannovou: "Soll ich eine Metapher ausstaffieren mit einer Mandelblüte? / Die Syntax kreuzigen auf einen Lichteffekt?" (21.08.2017)

Šikovný caparti, ale čekal sem něco diametrálně odlišnýho. Na můj vkus až moc bizarnosti na úkor harmonie a smyslu vnímání téhle fantasy pohádky. Působilo to na mě až moc uměle a přestylizovaně, což uškodilo přirozenosti, která tam schází. Pro děti naprosto nevhodný. Jinak, tímhle se podle všeho inspiroval Billy Howerdel (kytarista A Perfect Circle) při skládání hudby, aniž by vůbec tušil, že později založí projekt (společně se zpěvákem Tool), na jehož debutu "Mer de Noms", se objeví většína složenýho materiálu, který vznikl právě na základě inspirace City of Lost Children, když si představoval, že tvoří vlastní soundtrack k tomuhle filmu. Nutno říct, že toho materiálu z alba by pro tenhle film byla velká škoda. (17.11.2005)

ocenenia : MFF Cannes 1995 - Nominácia na 1. cenu (12.04.2013)

jak je zvykem u dvojice Jeunet/Caro, tak je jejich dílo vizuálně vybroušené na jedničku s hvězdičkou. I atmosféra je nabušená a stále jsem byl v napětí z toho, že se už už stane něco, co Vám osvětlí děj. A jak se dozvíte i z jiných komentářů, tak se nedočkáte ;-)) Přesto není důvod ho zatracovat a za podívanou stojí - jen moc nepřemýšlejte. Prostě slabší 3*, přece jen jsem byl mírně zklamaný. [ PŘÍBĚH: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (09.04.2013)

Rozhodně jeden z nejdivnějších filmů, co jsem kdy viděl. Tahle fantasy šílenost je opravdu šílenost,ani pořádně nevím, jak to hodnotit. Hodně mi vadí, že to hlavně hraje na vizuální stránku a děj je odsunutý kamsi na druhou kolej. Nesnáším tyhle filmy. Když jsem viděl ten český pokus o tenhle styl (Přání k mání), tak tam se mi ukázalo, že když jde hlavně o vizuální kýčovitou stránku a děj je buď na druhé koleji a nebo není vůbec (to je případ Přání k mání). Jenže Město ztracených dětí je na tom jinak. Už jenom to, že mě nenudilo je velký zázrak. Už jenom to, že postavy byly zajímavé a hlavní duo sympatické, je též zázrak. Už jenom to, že tam i děj je a je zajímavý, je zázrak. A abych pravdu řekl, líbilo se mi to, z čehož jsem dost překvapený. Ačkoli je to neskutečně šílené, je to skvěle natočené a zajímavé. Sice mě to nechytlo až tolik, ale jo, líbilo se mi to. 4* (10.02.2019)

Je malo filmov, ktore by vystihovali uletenost francuzkych komiksov. Tento to dokazal dokonale. (06.11.2007)

Nemám ráda samoúčelnost a z tohohle filmu na mě jen čišela. Tedy, ono z většiny filmů tohohle režiséra. U výše zmiňovaného Gilliama či Burtona to cítím, že je to jejich, že to skutečně tak mají v duši. Ale u Jean-Pierre Jeuneta mi to příjde jak póza, nemůžu si pomoct. Navíc, když je za tou vydřenou vizuální tapetou tak děravá a špatně nahozená omítka....ale Judith Vittet byla slaďoučká. (12.01.2011)

Velice originální a atmosférický film. Ovšem film, na který mám problém si vzpomenout a to je bohužel můj největší argument pro tak nízké hodnocení. Mrzí mě to o to více, že ona originalita všeho z toho prostě čiší. Ale i tak věřím, že si to své fanoušky najde, který tento skvost docení. 70% (29.06.2014)