Osm statečných

Och ten dojemný konec. Co víc si přát? No, třeba: míň happy endů. Ale budiž, když je to podle pravdivé události. Ale teda co nesnáším, jsou takový ty přikrášlený pravdy. Třeba to, jak se mezi sebou ti Azoři chovali. Oni se totiž mezi sebou chovali tak, aby to bylo pochopitelné pro člověka (a bylo poznat, že to bylo všechno nacvičený se svejma páníčkama - Azore, teď pac na druhýho Azora, Azore, dělej mrtvýho, Azore, olizuj mu hlavu a tak...), prostě kdo kdy viděl psy domlouvat se štěkáním na způsob lovu. Nebo nošení úlovku vůdci smečky. Nebo to projevování jakoby lidskejch citů (lítost, smutek, poslouchání svého vůdce na slovo). To už jsem jenom čekal, kdy ti Azoři začnou tomu mrtvýmu Azorovi dávat elektrošoky... No prostě klasická Disney produkce. Příště bych těm Azorům rači poradil, ať rač jedou na Azory. Ale teda nemůžu říct, že bych se nějak extrémně nudil. Psy mám rád a jsou to takoví ňufáci, že by si je člověk nejrač hned vzal dom a to mi z toho filma udělalo pěknej film... (30.03.2007)

Již asi po třech minutách, po zhlédnutí Disneyho loga a hrdě plápolající americké vlajky (a nezamrzne potvora a nezamrzne), jsem si říkal, že tenhle film to u mě má spočítané. Po obstojně zrežírované výpravě za šutrem z kosmu jsem se mu přeci jen rozhodl dát šanci. Nebudu vás napínat, když došlo na „psí“ scény bez přítomnosti živých (ba i mrtvých) lidí, film si mě zcela podmanil. Perfektně vycvičení, nepochybně dobře vyšlechtěni psíci „hráli“ dokonale. Každý z nich vypadal jinak, snadno jsem se mezi nimi zorientoval a věděl tak, kterému zrovna držím palce, nad kterým zrovna truchlím. Díky citlivé režii Franka Marshalla, který si jednou něco podobného vyzkoušel s lidmi (Přežít) scény se psy skutečně fungovaly. Byly dojemné i napínavé a přál jsem si, aby nikdy neskončily (aniž bych chtěl prodlužovat jejich utrpení). Ze zcela jiného soudku jsou scény lidské, nelidsky prosycené stupidními žvásty, které směřují jenom k tomu, co tušíte od samého začátku. Bez mučení přiznávám, že jsem většinu z nich přetáčel, dychtivě toužící zjistit, jakým směrem se vyvine dobrodružství ústřední osmičky. Přemýšlel jsem, jestli je v takovém případě fér celý film hodnotit, ale myslím, že pokud přidám větu „Hodnocení se vztahuje ke scénám se psy“, nikomu tím neublížím. Hodnocení se vztahuje ke scénám se psy. 80% Zajímavé komentáře: genetique, majo_svk, Merggie (19.04.2008)

Hudba Kirka Francise správně vykresluje atmosféru. Scény s psisky parádní, ale jak se jim do toho začnou motat lidi, tak dramatičnost klesá. Počítačově vytvořený tuleň na akčnosti nepřidá - i když sledování tuleního lovu na psa je zajímavé. Závěr a převažující azurová obloha splňují požadavky rodinného filmu. (17.11.2010)

Psy zrovna nemusím, ale v tomhle filmu se na ně kouká dobře, protože neskutečná příroda Antarktidy je parádní na pohled a i režisér Frank Marshall dokázal z daného tématu vytěžit maximum možného. Jediné, co mohlo být jinak, jsou ty dvě hodiny, které film trval. Zas tolik momentů k zachycení tam nebylo. 75% (27.07.2016)

Jerry (Paul Walker) se se svojí expedicí na základně v Antarktidě mimo výzkumu také provázením ostatních (podobně šílených) vědců po ledové krajině se svými tažnými psy - například s Dr.McClarenem po bádání po zapadlém meteoritu. Při výpravě se Dr.McClarenovi stane nehoda, a jen díky tažným psům se ho Jerrymu podaří zachránit před blížící se bouří. Tato bouře ale způsobí, že osazenstvo základny musí před bouří uprchnout (uletět). Pro psy se sice mají vrátit, ale bouře je příliš silná, takže musejí nechat psy svému osudu. Po několika měsících Jerry sežene peníze, aby se vrátil zpátky na základnu, s nadějí, že snad alespoň nekterý ze psů bouři přežil ... I když z výše popsaného film může působit, že jde jen o Jerryho a jeho záchranu psů - opak je pravdou. Dobrá polovina filmu je věnována právě oněm pejskům, a jejich úprku před bouřkou, kdy jsou nuceni spolupracovat aby si zajistili jídlo či obranu před agresivním mrožem. Jinak jde o typickou Disneyovku, kde se Frank Marshall vrátil zpět ke svému oblíbenému tématu o přežití (tentokrát s pejskama). Z lidských "přicmrndávačů" lze snad jen zmínit Jassona Biggse, jako hlavního rozesmívače (i když, jak kdy...) a Paula Walkera, který ukazuje že hrát umí... (16.07.2008)