Osm statečných

V rámci „psích“ filmů patří Osm statečných k absolutní špičce. Frank Marshall si sice nedpustil trošku toho patosu, který navíc dokresluje hodně podbízivá hudba, ale nabízí nám i syrové osudy smečky psů, do nichž patří i nelíbivé události, jako napříkad smrt některých z nich. Psí herci jsou vůbec fantastičtí a jestli film někde vázne, tak v nadbytečně působících scénách z USA atp. Žádný z herců zkrátka není takový kalibr, aby mohl konkurovat těm čtyřnohým krasavcům. Tím nejlepším jsou scény z divočiny – přenádherná arkticky vyhlížející krajina je skvělou kulisou pro dojemné, místy napínavé a jednou dokonce i lekavé scény ze života psů. (12.01.2012)

Hudba Kirka Francise správně vykresluje atmosféru. Scény s psisky parádní, ale jak se jim do toho začnou motat lidi, tak dramatičnost klesá. Počítačově vytvořený tuleň na akčnosti nepřidá - i když sledování tuleního lovu na psa je zajímavé. Závěr a převažující azurová obloha splňují požadavky rodinného filmu. (17.11.2010)

„Nerozumel si mi. Ten príbeh nebol o psoch. Bol o mojom otcovi.“ Neviem, či to bolo spôsobené mojou averziou voči umelému prejavu Paula Walkera, alebo tým, že som od zápletky „mladý, zásadový hrdina v snežnom pekle bojuje o život so svojimi psíkmi“ čakal skôr niečo ako bolo kedysi toto či toto. Nakoniec som ale bol relatívne príjemne zaskočený „vážnym“ scenárom. Nie je to tupá hraná disneyovka, skôr príjemné (hoci troška dlhé) remeslo, ktoré ÚDAJNE vzniklo podľa skutočných udalostí (pravda je však VRAJ taká, že podobné udalosti sa v 50. rokoch 20. storočia síce naozaj stali, ale prežilo podstatne menej psov). Frank Marshall, skúsený spielbergovský producent, nakrútil už i horšie (KONGO) a nudnejšie (tiež ľadové PREŽIŤ) veci. Ale i lepšie (ARACHNOFÓBIA). (21.09.2009)

Již asi po třech minutách, po zhlédnutí Disneyho loga a hrdě plápolající americké vlajky (a nezamrzne potvora a nezamrzne), jsem si říkal, že tenhle film to u mě má spočítané. Po obstojně zrežírované výpravě za šutrem z kosmu jsem se mu přeci jen rozhodl dát šanci. Nebudu vás napínat, když došlo na „psí“ scény bez přítomnosti živých (ba i mrtvých) lidí, film si mě zcela podmanil. Perfektně vycvičení, nepochybně dobře vyšlechtěni psíci „hráli“ dokonale. Každý z nich vypadal jinak, snadno jsem se mezi nimi zorientoval a věděl tak, kterému zrovna držím palce, nad kterým zrovna truchlím. Díky citlivé režii Franka Marshalla, který si jednou něco podobného vyzkoušel s lidmi (Přežít) scény se psy skutečně fungovaly. Byly dojemné i napínavé a přál jsem si, aby nikdy neskončily (aniž bych chtěl prodlužovat jejich utrpení). Ze zcela jiného soudku jsou scény lidské, nelidsky prosycené stupidními žvásty, které směřují jenom k tomu, co tušíte od samého začátku. Bez mučení přiznávám, že jsem většinu z nich přetáčel, dychtivě toužící zjistit, jakým směrem se vyvine dobrodružství ústřední osmičky. Přemýšlel jsem, jestli je v takovém případě fér celý film hodnotit, ale myslím, že pokud přidám větu „Hodnocení se vztahuje ke scénám se psy“, nikomu tím neublížím. Hodnocení se vztahuje ke scénám se psy. 80% Zajímavé komentáře: genetique, majo_svk, Merggie (19.04.2008)

Tento film spĺňa všetko, čo od neho tvorcovia i diváci očakávajú. Teda plniace sa mešce a na druhej strane ilúzie, ktoré sú tak pevne späté s časťou filmovej tvorby. Preto sa ani nejdem zaoberať tým, čo bolo na filme lepšie a čo horšie. Rodinný film na víkendové odpoludnie. Malých nadchne, dospelákov dojme, čo viac by sme od neho chceli. A v čase sledovania filmu mi ponúkli mladú sučku, ktorú inak čaká injekcia. Ale to je realita nevhodná do rodinného filmu. (20.01.2013)