Režie:
František ČápKamera:
Karel DeglHudba:
Jiří Julius FialaHrají:
Gustav Nezval, Jiřina Štěpničková, Vilém Pfeiffer, Jaroslav Průcha, Marie Brožová, František Roland, Stanislava Strobachová, Vladimír Šmeral, Bolek Prchal (více)Obsahy(1)
Stejnojmenný filmový přepis knihy o českém venkovském-selském hrdinovi od Jindřicha Šimona Baara. Jan Cimbura prodělal vojnu a odchází jako pacholek na venkovský statek. Majitel gruntu v něm dostane tu nejlepší oporu - Cimbura je vzdělaný, pracovitý, poctivý a mimořádný silák. Zachrání děti z hořícího lesa, postaví se proti loupeživým banditům, dokáže se postavit silou proti celému mužskému osazenstvu venkovské zábavy. Nakonec se postará i o kdysi vysněnou, ale jemu osudem odepřenou, venkovskou krasavici Marjánku, která ovdoví. Zajímavý je lidský rozměr Cimbury - má ráda zvířata a nechce je nechat trápit, zastane se obecního blázna - "Bláznivé Anýžky". (XXRadimSXX)
(více)Recenze (45)
Cimbura je lyricko-epická věc, až bezsyžetová, zdá se mi. Nejvíc mi při filmu vytane vztah sedláka k půdě a tradičné selské hodnoty, kterým se město (Praha) nemůže rovnat. Snad aby byl film lépe přijat ofic. kritikou (rok 1941 - Protektorát v plné palbě), je tu ukázán (mimo jiné) typizovaný Žid jako lichvář, zloděj a falešný kamarádíček. Ne na toto mě vážně nebavilo koukat, nedejbože ješte číst Baara. Tento žánr je dnes už překonaný, ať si o tom myslí kdo chce co. ()
Kladu si otázku, jestli to, že jde o nepokrytě protižidovskej, ženy degradující a nacionalistickej film, je nutně známka toho, že je špatnej. Zrovna ten nacionalismus tu figuruje v podobě roztomile naivní hrdosti a humanismu, až je z kontextu doby (podle mýho) zcela pochopitelnej - nebo jinak, bez hodnocení - minimálně tu snahu v období utahování hrdel za Protektorátu nějak odráží. ()
Hodně ploché po psychologické rovině, za to dobře natočené a zahrané-nejvíce se mě líbil Jaroslav Průcha. Problémem je však hlavní hrdina, jenž je snad ještě větší klaďas než Mirek Dušín a film vznikl hlavně pro národnostní cítění v době nacistického teroru. I přesto se jedná na svou dobu o nadprůměrný snímek s překrásnou černobílou kamerou. ()
Veľmi príjemný a idylický pohľad na juhočeský vidiek. Odporúčam pozrieť aj všetkým ženám, ktoré hľadajú ideálneho muža. ()
Mile naivní pohádka z lidového prostředí, jen je zde místo udatného prince charakterní silák Cimbura. Příběh, kde hrdina překonává počáteční nedůvěru, nenávist i krizové situace, je dostatečně svižný a ve své době jistě divácky atraktivní. ()
Film smutně proslulý jedinou antisemitskou scénou v protektorátní produkci. Chlapácký, zemitě nekomplikovaný Nezval všechny přesvědčuje, že práce (rozuměj pro blaho Říše) je jediná dobrá věc, a až potom přijde žena, děti atd. Bohužel podmínky vzniku a podněty, podprahově působící na tehdejšího diváka, mi tento film značně zošklivily. ()
Idylický obraz české vesnice, píše se v úvodních titulcích. Jindřich Šimon Baar, jakkoliv kněz, měl velice blízko k světské problematice a k české vesnici. Jan Cimbura se za okupace pro Františka Čápa stal vedle Babičky dalším obrazem ideálu českého člověka, tentokrát rolníka, který se svou houževnatostí, vytrvalostí a láskou ke koním i lidem, láskou k rodné ČESKÉ hroudě vypracoval z prostého čeledína, kterému ustlali v maštali, až samostatným sedlákem, jemuž osud dopřál toho, dočkat se manželství s milovanou Marjánkou. Řada obrazů zůstává člověku v srdci po léta - rvačka v hospodě, vypráskání líného sedláckého synka, jemuž zůstal vůz zaklíněn pod hromadou kamení, žid, cesta do Prahy i hořící les. Čáp nádherně vykreslil krásu jihočeské přírody i vesnice, využil třeba prostředí Písku či zvláštního hřbitova v Albrechticích, v nepokrytém vlastenectví ukázal několik obrazů Prahy. Mám ten film moc rád. ()
To byl charakter, kam se hrabe Serpico. Ať žije patriotismus a antisemitismus. A naivita. ()
Československý film natočený podle románu J. Š. Baara odehrávající se na venkově v 19. století. V titulní roli, siláka vracejícího se z vojny a hledajícího službu na statku, zazářil G. Nezval. Sedlák Kovanda (J. Průcha) přijal Cimburu za čeledína a nemůže si ho vynachválit, neboť pracuje za dva, nepije, nekouří, má pro strach uděláno a miluje zvířata. Když si samotářský a uzavřený Cimbura vytvoří respekt mezi ostatními čeledíny, kteří nelibě nesou, že se s nimi nechce přátelit, přijme nabídku Kovandy, aby s vidinou většího výdělku místo dřiny na poli a v lese jezdil s kočárem a vozil panstvo na dlouhé trasy. Ve snímku se objevuje také romantická linie se služebnou Marjánkou v podání J. Štěpničkové, která se k závěru stává dominantní. Marjánka se totiž do Cimbury zamilovala, avšak vzhledem k tomu, že ji dříve s nabídkou sňatku oslovil Cimburův kamarád z vojny a Cimbura toto respektuje, třebaže se mu Marjánka také líbí, zůstává starým mládencem. Manžel J. Štěpničkové však onemocní a zemře a teprve poté se za ovdovělou Marjánkou přistěhuje Jan Cimbura. Za jednu z nejlepších scén považuji moment, kdy Cimbura přijde do hospody, popustí uzdu svému temperamentu a zjedná si tak natrvalo autoritu mezi chasou. Mezi mladíky, kteří měli k Cimburovi největší averzi a které ohromil svou silou, patřili V. Šmeral a R. Deyl ml. V malé roli právníka Miltnera se objevil T. Pištěk, kterého Cimbura uchránil před přepadením a jeho odvaha a zprávy o jeho chrabrém činu se po okolí roznesly natolik, že samotný kníže toužil získat tohoto siláka do svých služeb. Velmi zajímavá byla též boční linie u židovského lichváře. Zajímavý snímek se životní rolí G. Nezvala coby venkovského hrdiny morálně dokonalého člověka natočil F. Čáp, režisér, který v roce 1949 emigroval a točil filmy v Německu a Slovinsku, kde roku 1972 v Ankaranu skonal. ()
Vesnická idylka z jižních Čech se statným jonákem, který statečně skromně a slušně, skoro jak Mirek Dušín, čelí všem problémům. Vesnice a sedlácký život jsou líčeny tak, že bych si skoro s chutí místo osmi hodin na prdeli v kanceláři šel zaházet hnojem. Gustavu Nezvalovi nezle upřít šarm a energii s jako roli ztvárnil i věrohodnost jakou v ní působí. Příjemní jsou i Vladimír Šmeral jako Nezvalův úhlavní sok či Rudolf Deyl v roli jednoho z vesnických chlapců. Naopak příliš mě nezaujala hlavní ženská role, byť musím přiznat, že působila zemitě selsky a do filmu se nesporně hodila. _V době výroby potřebná antisemitská notička ve filmu rezonuje v postavě žida – majitele pochybné hospody s ještě pochybnějšími ženštinami a zároveň lichváře, který přivede nebohého sedláckého synka Bártíka, samozřejmě za jeho nezbytné spoluúčasti, na buben. Posléze jsou židova hospoda a její návštěvníci i žid sám napadeni rozezlenými manželkami a biti ručně i za použití nástrojů. Hospoda je zplundrována, žid vyhnán a štamgasti násilím dotaženi k rodinným krbům.___Zajímavé scény: Cimbura poprvé v hospodě „Mě Janu Cimburovi se posmívejte!“, zničení židovy hospody.___Balancuji mezi 3 a 4 *, film je příjemnou oddychovkou. ()
Dle předlohy, která se nese v duchu obrody, Čáp celkem věrohodně přenesl příběhy hlavní postavy na plátno. Staročeská mluva a morální zásady, na mě ze snímku neustále vykukují v podobě hrdiny a nutí si vytvářet názory jak na naše předky tak i na samotné zpracování. Protagonisté své role způsobem až divadelním, přednáší na rozhraní profesionality i amatérství. Jakoby líbivá atmosféra je z větší části vytvořena díky době v které se film natáčel. Snímek je průměrný, který svým výkonem neuráží, ale na druhé straně ani nějak zásadně nenadchne. Jako u všech filmů té doby je slyšet v každé scéně hudbu, která pomáhá vykreslenou atmosféru dotvořit. ()
Záběry na krásnou jihočeskou krajinu s velkolepě pojatou hudbou neznění nic na tom, že Jan Cimbura je tím nejsprostějším odpadem, který jsem (doposavad) viděl. Problémem příběhu o Janu Cimburovi není Jan Cimbura, ale sám tvůrce příběhu Jindřich Šimon Baar. Katolický kněz, který (mimo jiné) kritizoval celibát a který se nedokázal povznést nad dobový zcela nesmyslný antisemitismus. Ano, použiji to zaklínací slovo, protože antisemitismus je již v knižní předloze. Vám snad nevadí scéna, ve které ta vesnická verbež (nic proti vesničanům jako takovým) vtrhne k Židovi do podniku, rozbije mu vybavení a Žid pak odejde ze vsi jako zpráskaný pes? A čistě pro pořádek: Když zpočátku příběhu přijde Pan Dokonalý (rozumějte Jan Cimbura) do hospody, kým je uražen? Není to náhodou ten, kdo Židovi podepíše směnku, která během útoku na jeho podnik shoří? A to je fér? Při sledování oné scény jsem měl chuť ty ženské postřílet. Možná si někdo řekne, že to se svým hodnocením moc přeháním, ale není náhodou, že do krásného příběhu o dokonalém sedláckém synkovi je nenápadně vložena odporná scéna o Židovi a jeho - jak jí říkají místní báby - cuchtě. Český národ by se za tenhle film měl stydět a režisér František Čáp měl dostat přes - napíši to slušně - ústa. Fuj, fuj a ještě jednou fuj. Jestli jednou budu mít děti, tak jim tenhle film pustím. To aby viděly, co je to nenápadná demagogie. A vůbec mi nezajímá, že je kniha považovaná za přehled staročeských sedláckých hodnot. Zaprvé nevěřím na tzv. sedlácké hodnoty a zadruhé nemám rád idealizace čehokoliv. ()
Jeden z mých oblíbených románů se dočkal velice povedeného filmového zpracování. Jelikož mám po jednom dědovi také vesnické kořeny, tak je mi téma staré poctivé sedlačiny celkem blízké. Byl to tvrdý a bídný život, to jistě a nechci ho zde idealizovat. Ale právě v této dřině se dařilo těm pravým hodnotám - poctivosti, pracovitosti, víře v boha, péči o rodinu. Naopak pusté pitky a zadlužování se u žida je zde po právu vyobrazeno jako nežádoucí. Jaký to rozdíl oproti dnešnímu světu... Film je to po všech stránkách povedený, od scénáře přes herce, hudbu až po osobnost režiséra. František Čáp byl ve čtyřicátých letech v životní formě. ()
Jan Cibura je důležitý snímek protektorátního období. Je jasné, že hlavní hrdina je příliš kladný, že vše je příliš idilycké etc. etc., ale o to důležitější byla role filmu ve své době. Je z něj patrné, jak těžká doba to vlastně musela být, když vzniklo tak pozitivní dílo. Ad tolik diskutovaná scéna se Židem - na jedné straně je nutné uvést, že František Čáp tuto scénu do filmu vůbec dát nechtěl (v literární předloze sice je, ale jako nevýznamná epizodka v třetím dílu, zatímco filmový Jan Cimbura je zpracováním dílu prvního) a byl k tomu donucen protektorátní vládou. To byl také důvod, proč byl při poválečném soudním procesu zproštěn viny. Na stranu druhou však dlužno říci, že podobné negativní zobrazování Židů bylo v dobové literatuře běžné a to, že právě tento film vyvolal tak ostrou reakci bylo dáno spíše náhodou. Vzniknul-li by tak o deset let dříve, tak ta scéna nevyvolá žádnou reakci. K tomuto můžeme vzpomenout např. Marijku Nevěrnici od Vladislava Vančury. ()
Ikdyž zidealizovaný námět, ale vděčný snímek a kus poctivé staré filmové školy. ()
Klasická venkovština se vším všudy. Milá vzpomínka na dětství a mládí. Nemá to sice „jednolitý“ děj, jsou to spíše drobné příhody, ale vůbec to nevadí. Výborně strávené dopoledne. ()
"Knihy číst? Né pantáto, to pořádnej pacholek nedělá!" Pracovitý, silný, vzdelaný, zbožný a práva zvierat presadzujúci abstinent a nefajčiar Cimbura sa po návrate z vojne nechá najať ako paholok a aj keď sú uznávané jeho ostatné kvality, je ostatným v dedine tŕňom v oku kvôli stráneniu sa kolektívu. To napraví počas hodov, kedy po dobrosrdečnom výstupe k lokálnej mentálne postihnutej osoby následne demonštruje aj znalosti bojových umení, zrovná do laty osadenstvo krčmy a je konečne plnohodnotne akceptovaný. "Starý mrav káže o památkách se veselit!" Všeobecnú životnú idylu poctivého robotného ľudu, rozvážnych gazdov a osvietenej šľachty narušuje židovská menšina, konkrétne nákupno-zábavno-finančnícke centrum, kde sa slabšie povahy oddávajú alkoholu, hazardu, zadlžovaniu a zdá sa, že aj smilstvu. Pohotová amazonská výprava miestnych gazdín obratom vyrieši finančné aj vzťahové problémy, zbaví mužov všetkých závislostí a obec hebrejského parazita. Zaujímavé je, že sa rázne ženičky prekvapivo nevenujú realistickejšiemu rabovaniu, ale len pustej deštrukcii zariadenia a tovaru. Dobe vzniku zodpovedajúca agitka vyzdvihujúca vlastenectvo, pracovitosť aj antisemitizmus, solídne zahraná, hlavný hrdina je ideál hodný nasledovania, že má až divák po pozretí filmu chuť chytiť do ruky vidly alebo opraty, priložiť ruku k dielu a prispieť k všeobecnému dobru. Vynikajúce. ()
Přečteno i viděno. Film se vcelku věrně drží předlohy o spravedlivém a čestném muži, který je snem snad každé normální ženské. Takže pro mě TOP a vždy se na něj těším i na charismatického Gustava Nezvala v roli Cimbury a mohu říct, že snad by mi tam ani jiný herec needěl tolik co on. :-)) ()
Povedený filmový přepis klasické předlohy J.Š.Baara, který pravé vlastence a staromilce musí zahřát u srdce. Nádherné obrazy, oslava selství, vlastenectví, pracovitosti, poctivosti a hrdosti venkovského člověka. Co víc si můžeme přát? ()
Věděli jste, že Jan Cimbura je skutečná historická postava? Dokonce v nějaký hospodě na Písecku mají pořád ještě vystavenou Cimburovu obrovskou kosu :o)) A pro Payushku: a co třeba Kupec benátský? Taky ti bylo na blinkání? ()