Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Chudí vesničtí muzikanti Tóna a Franta si vydělávají přes zimu v cirkusovém orchestru. Na podzim, po sezóně, se vracejí domů, kde na Tónu čeká mladší bratr, sirota Baruška a milovaná Růža. Cestou se oba kamarádi zastaví v městečku, kde je tancovačka. Tóna hraje na harmoniku a Franta celou noc protancuje s místní kráskou, dělnicí Fankou. Ráno hrají ve fabrice Fance dostaveníčko. Potěšená dívka se dívá z okna, najednou však zmizí, ozve se výkřik a hlasy hovořící o nemocnici. Zděšení mladíci utečou. Od této příhody pronásledují Tónu výčitky svědomí. A když se dozví, že ženě byla amputovaná ruka, zřekne se úplně muziky. Z veselého mládence se stane zasmušilým člověkem. Vesnice se od něho brzy odvrátí a Růža se provdá za Frantu. Tóna tvrdě pracuje, aby nahradil výdělek za muziku. Po čase se mu podaří ušetřit na krávu. Vydá se na trh do městečka. Tam se setká znovu s Fankou - živou a zdravou. Od ní se dozví, že výkřik z továrny tehdy patřil její těhotné kolegyni. Šťastný Tóna koupí místo krávy harmoniku a s muzikou se vrací k bratrovi a Barušce. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (7)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Tvorba 3. republiky přinesla ve Státním filmu celou řadu výrobků dílčích tvůrčích skupin. Muzikant jest dílem vedoucího tandemu Otakar Vávra / Karel Feix. Podotýkám výrobek, nikoli umělecký film či snad ono avizované drama. Dle námětu Kubínovy povídky byl vysoustružen film - po formální stránce dobře vedený Františkem Čápem, který tehdy v 39. roce tak zajímavě debutoval v českém filmu společně s Václavem Krškou. Po ostatních stránkách je Muzikant velice snaživý, ale o to méně zajímavý a strhující, což je v kontextu se snahou o několik dramatických vrcholů s přepjatými hereckými výkony poněkud zarážející. Chybou je obsazení Františka Mišky do titulní úlohy, který dokázal jen, že je horším nástupcem Antonína Novotného - na kterého byl sice v letech 32-41 pěkný pohled, ale herecky nedosáhl žádného vrcholu. Kladně lze snad kvitovat kameru Václava Huňky, který se během další let ale skutečně žádným dalším Víchem či Blažkem nestal. Herecky pak jistých zajímavých poloh dosáhla Lída Vostrčilová a minimální lesk byl dopřán klasickým epizodkářům let minulých - Elle Nollové nebo Aloisi Dvorskému. Poměrně zcizujícím dojmem zde působí v roli principála Zvonimir Rogoz, který jako poslední z mohykánů upomíná na skutečnou slávu českého filmu předcházejících let. Mezi nové tváře zakrátko budou patřit tací, jako Jiřina Bohdalová, která se zde v komparzu přerodila z dítěte do mladé dámy. Po roce 1955 pak její kariéra šla strmě nahoru. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Přeci jen Čáp byl více a více dvojkou vedle Václava Kršky, poetizace realistického námětu mu časem doby šla míň a míň, i když film má atmosféru hlavně v hospodské tancovačce s Danou Medřickou.. ()

xaver 

všechny recenze uživatele

Poválečná kinematografie se v ČSR rozjížděla pomalu a těžkopádně. Což je celkem pochopitelné, ale tento snímek se hodně nepovedl. Laciný příběh s lacinou pointou a téměř s happyendem. Prostě slátanina. ()

GIK 

všechny recenze uživatele

Rekordní klení v českém filmu. Již nestačí brát Boží jméno nadarmo a říkat: „mon Dieu“, slovo „mon“ je nahrazeno mnohem horším „mord“ a vznikne tak strašlivá kletba. Tato kletba zazní ve filmu minimálně pětkrát!!! Takto v žádném případě lidé na venkově nemluvili. To je jen podvodná snaha filmařů lživě obalamutit obecenstvo s vytouženým bonusem, který by byl v lóžích velice ceněn, že by se takto začalo normálně mluvit. Tuto kletbu pronese: hostinský (Holzinger), sedlák (Hilmar) dokonce dvakrát(!), dědek na cestě, jen tak bez důvodu: „m.D.“, kupující krávy znova: „m.D.“ Film je bohatý i na další zednářskou symboliku: 17:02 – 17:17 – hezky dlouhá skrytá ruka; 21:30 – podání ruky; 33: „Za tři neděle, Cabalko, za tři neděle.“ 40:25 – symbolika jednoho oka. Modloslužba: zdrávas Maria + marné opakování modliteb během pohřbu (asi růženec). Matouš 6:7,8: „A když se modlíte, neopakujte zbytečně, jako to dělají národy, protože si myslí, že když budou hodně mluvit, budou vyslyšeny. Nedělejte to tedy jako ony, neboť Bůh, váš Otec, ví, co potřebujete, dříve než ho požádáte.“  Dal bych za pět, protože se mi příběh o skromných chudých lidech, kteří po krejcaru šetří na krávu, moc líbil. Krásná Vrbenská, Vostrčilová. Mladý Hanus také potěší. Mišku nemusím, ale zde je výborný. Dívka Růža v podání Vrbenské je blbá nebo navedená? Dvacetkrát jí řekne, že už hrát nebude a holka do něj šije i o pohřbu: „Ty nejsi z nás, ty už k nám nepatříš, když si tátovi nezahrál ani na pohřbu.“ Kovářík v 51 letech, bez jediné vrásky, umírá na sešlost věkem. Ale za to klení, nedá se nic dělat, musím jeden čarodějnický pentagram sebrat. ()

Pitryx 

všechny recenze uživatele

Ne zrovna moc zajímavý příběh. Herci se sice snažili, ale celkově se to zrovna nepovedlo. Je to takový průměr, ale slabě pod. ()

ilclassico 

všechny recenze uživatele

Tuze prostinký a předvídatelný příběh, s poměrně sošným herectvím hlavního tandemu: tady ani režisér nedokázal pozvednout lacinou výchozí laťku. Když pomyslím, že Čáp v témže roce natočil skvělou a ojedinělou podívanou Znamení kotvy... V rámci žánru za 2,5. ()

Rattlehead 

všechny recenze uživatele

Povedený snímek, na kterém zaujme kamera v úvodní části a také dobře zachycená vesnická atmosféra dávných dob. Zajímavý je námět - muzikant si myslí, že svojí hudbou způsobil neštěstí, a muziky se nadobro vzdává. Bude mít příběh šťastný konec? ()

Reklama

Reklama