Elvisovy začátky

Neznáte-li alespoň trochu zákulisí tohoto fenomenálního metrosexuála, tak se zde můžete dost nudit, je to velmi dlouhé a velmi televizní. Ale pokud se trochu orientujete, tak prostě musíte ocenit, jak to Meyers dokonale zvládl. Opakuji: dokonale! Podoba s mladým Presleym úžasná. Nevěřila jsem, že někdo bude schopný tak uvolněně a věrně napodobit Elvisovy epileptické taneční pohyby, aniž by to nevyznělo trapně jako třasy Karla Gotta. Biograficky tam bylo vše podstatné. Škoda, že to končí koncertem ve Vegas roku 68, tedy přesně před tím obdobím Elvisovy již viditelné sebedestrukce. Meyers tedy nemusel pro svoji roli tloustnout, ale i tak se domnívám, že ze sebe vydal maximum. Na můj vkus se castingově nepovedla Priscilla. Čekala jsem nebeské, byť naivní stvoření , jakou opravdu ve skutečnosti byla, dočkala jsem se jen naivní tuctovky. Lépe dopadla Gladys, Elvisova matka, jejich vztah závislosti se ve filmu podařilo slušně zachytit. Výborně se filmem prolíná příběh s plukovníkem Palmerem. Vlastně to velmi připomíná Faustovu smlouvu s ďáblem. Elvis nebyl ve skutečnosti nikdy dokonale šťastný. Všechna ta sláva a majetek byla vykoupená neustálým vyčerpáním, vnitřním neklidem, pochybováním o sobě. Každopádně na opravdu dobrý a kompletní film o Elvisovi až do jeho tragické smrti zatím stále čekám. (31.08.2013)

Jelikož jsem viděl film Elvis (2022) ještě před tímto dvojsnímkem, bude moje hodnocení velice ovlivněno právě již novějším a vymazlenějším kouskem. Je to takové zdlouhavé a nudné, film nemá šmrnc, nic čím by Vás překvapil, prostě to tak běží a bez jakýchkoliv emocí to skončí. Herci se snažili leč jim síly stačili, ale i tak film skončí v propadlišti dějin jako ten horší Elvis. (22.08.2022)

Těšila jsem se moc. Ne na Elvise, ale na Jonathana Rhys Meyerse a jeho Zlatým globem oceněný výkon. Film byl v pravém slova smyslu průměrný, notoricky známé věci - láska k matce, závislost na prášcích, Priscilla, ataky "charity" z nudy. Scénář tu šeď větami "já to zvládnu/nezvládnu" jen podpořil. Osvěžením byl výkon Randyho Quaida v roli Elvisova manažera. Bohužel - a neveřila bych, že to řeknu - Jonathan Rhys Meyers mě zklamal, nebylo to vzrušující převtělení jako u Val Kilmera v Jima Morrisona, naopak u poslední písně jsem měla pocit, že sedím na nějakém zoufalém věčírku a kdosi v podroušeném stavu se dal nad ránem do imitování Elvise. Slovy Forresta Gumpa: "Musí to bejt těžký - bejt KRÁL". (03.08.2006)

"Before Elvis, there was nothing.".... Dabing byl z počátku můj velký nepřítel, avšak výborné herectví Meyerse mi spravilo chuť. Ta podoba, pohyby, skoro jako Král sám. Přiznávám se, že jsem jeho začátky čekala poněkud divočejší, domnívala jsem se, že byl větší rebel, ale on přitom skákal, jak mu Plukovník pískal, což mě trošku zklamalo. (Ani ten jeho účes nebyl tak jako na fotkách, jak ho znám.) Po dobrým rozjezdu přišla středová krize a po ní následoval ucouraný konec, ale já to vydržela, neb jeho písničky mám ráda. Poslední scéna mi přišla jako taková špatná zábava na plese, takový chudáček ukňouraný... (21.05.2012)

SPOILER: Životní příběh Elvise Presleyho s důrazem na začátky jeho kariéry. Začínal v Memphisu, v malém nahrávacím studiu, kde mu za tři dolary vytvořili první desku, kterou dal jako dárek mamince k narozeninám. Pak čekal dlouhé měsíce na to, že mu ze studia zavolají, protože někdo bude potřebovat zpěváka. Celou tu dobu jezdil s dodávkou a vydělával si jako elektrikář. Šance se dočkal a po prvních velkých úspěších v kraji se dostal do hledáčku schopnému manažerovi a jeho kariéra začala strmě růst. Pak ovšem přišla vojenská povinnost, odvelen byl do Německa, kde poznal svou budoucí ženu Priscilu. Bál se, zda dva roky vojny nepoškodí jeho kariéru, ale návrat do Států ho přesvědčil, že na něj publikum nezapomnělo. Jonathan Rhys Meyers získal všechny ceny za hlavní roli zcela právem. (07.06.2020)