Narcisový dům

Excelentní drama o tom, jak jeden člověk dokáže zničit celou rodinu. Charaktery osob jsou tak civilní a uvěřitelné, až kolikrát zamrazí. Hlavně po herecké stránce nelze absolutně nic vytknout. Smekám a tleskám. Velmi zvláštní je i hudba Emila Viklického. Parádní dvoudílná inscenace, která patří k tomu nejlepšímu, co kdy Československá televize vytvořila. (26.03.2017)

Vztahy mezi rodiči a jejich potomky bývají klíčovým katalyzátorem každého společného soužití dvou generací a ne vždy se jedná o zdárnou symbiózu. Nevděčnost, pohrdlivost, psychická nevyzrálost nebo naopak přílišná sebevědomost tvoří nejčastější příčiny rodinných rozchodů. Spisovatel a scénárista Roman Ráž se prý kdysi setkal s mužem, který utrácel celoživotní úspory. Jako trest. Trest, který uložil sám sobě a svému dospělému dítěti. Nedokázalo naplnit jeho plány. Dospělé dítě šlo úplně jinou, svou cestou. Otec byl zklamán, nešťastný. A připadal si zrazený. Ráž pak zpracoval tento příběh nejprve do podoby románu, který vyvolal řadu otázek, vzbudil pozornost a čtenářský zájem, později jako scénář dvoudílné televizní inscenace. Vedle Jany Hlaváčové, Taťány Medvecké a Jiřího Schmitzera budí patřičnou úctu i respekt mimořádná herecká kreace Eduarda Cupáka, který v postavě starostlivého otce, budujícího pevné zázemí pro svou jedinou dceru, odhaluje až tragikomickou polohu svého hereckého rejstříku. Nalézat více porozumění, naslouchat jeden druhému, snažit se pochopit a dokázat odpouštět. Takové je poselství tohoto televizního příběhu o dětech a dospělých. (05.07.2010)

Rozhodně nebylo nezbytné, aby tato inscenace měla dva díly, Henke ji klidně mohl sestříhat a učinit z ní 90 minutovou záležitost. Zbytné byly též veškeré postavy mimo ústřední čtveřici. Jenže práce hlavních čtyř herců byla natolik svědomitá a poctivá, že nemohu dát méně než 4 hvězdičky. Neboť se jim i přes určitou občasnou chvilkovou nemohoucnost scénáře podařilo vytvořit velice zajímavou atmosféru. (30.03.2013)

Nápad upozornit na odcizení mezi nejbližšími je hodně zajímavé a silné téma, ale zpracování je polovičaté, takže ani skvělé herecké sestavě jsem ztvárnění nevěřil. Zbytečné je rozmělnění do dvou částí. Charakteristika je načrtnuta, ale postavy se v krátkém časovém sledu (vnučka Martinka je cca tříletá) zásadně mění - Ota (J. Schmitzer) alkoholik se promění v abstinenta, ale ve druhém díle znovu vyvádí. Na jedné straně zobrazeno vydírání, hraničící až s domácím násilím, ale na druhé straně nedořešeno, takže postavy umírají, případně myslí na sebevraždu (dcera Marie - T. Medvecká při pohledu na rozbitou vázu; opilý Ota v garáži; matka Marie - J. Hlaváčová předpokládám, že nepřežila "škobrtnutí") bez ladu a skladu. Závěr nechtěně působí komicky, navíc když členem požárního sboru je bodrý soused a když Marie (Medvecká) v kočárku místo své dcery veze basu piv... Výprava připomíná 90. léta pouze výzdobou vinného sklípku nebo sekačkou na trávu. Jinak působí tak na začátek 80. let. Kdo je vinen? Obyvatelé domu, nebo dům? (06.07.2010)

Vůbec jsem nepochopil, proč se dcera (Medvecká) chová k rodičům jako největší svinská sukuba, aniž by k tomu přitom měla minimální důvod. Místo toho žije se Schmitzerem, kterej je největší mužská svině, nemlich vožralá, což Medvecký nevadí a miluje ho jako Julie Romea. Z této absolutně vykonstruované pozice vyplývají všechny dramatický zvraty filmu, takže ho nemůžu považovat za povedenej, ani kdybych stokrát chtěl (a kvůli Cupákoj a Hlaváčový bych fakt rád). 40% (18.02.2013)