Na konci všech válek

Snímek Na konci všech válek v sobě obsahuje všechny tradiční ingredience dramatu odehrávajího se v zajateckém táboře jako jsou různé spory věznů s vězniteli i mezi sebou, utrpení, tvrdá dřina, mnohdy až nesmyslný vzdor (ovšem důstojnost zachovávající), povídání o snech po večerech, slezy na buzerplace, krutost věznitelů... Potud by se mohlo zdát, že zapadne v šedi předchůdců, jimiž bylo téma do značné míry vyčerpáno... Jenže... Věznitelé jsou Japonci, kultura s odlišným vnímáním morálky, cti, důstojnosti i povinnosti. Co v očích našich působí jako hrdý vzdor, je v očích japonského věznitele dost možná osobní urážka. A pokud ji nepotrestá, přijde o důstojnost zase on... Ale zase na třetí stranu... Co chvíli jsem měl pocit, že film nám představuje Západní civilizaci jako japonské morálně nadřazenou. To jsem se však spletl. Morálně nadřazenou (a navíc odpovědi dávající) je víra, samozřejmě ta poctivá a autentická. Proč by byl jinak tak kladen důraz na to, že dvě nejpozitivnější, nejhumánnější postavy příběhu vstoupily do kněžského stavu? Zrovna me, to příliš nepotěšilo. Stejně jako všudypřítomný vševysvětlující voiceover. Silné ***. (09.02.2009)

Příběh dle skutečné události. Skupina anglických (ehm. skotských) vojáků je během druhé světové války zajata a odvelena do japonského zajateckého tábora. Zde, ať chtějí nebo nechtějí částečně přebírají základy bušidó, japonského kodexu rytířství, kde trest je poctou. Velmi zajímavý válečný film, který se podobně jako např. Tenká červená linie více než válce věnuje vnitřním pocitům zajatců a jejich věznitelů... Ač obsazení nehýří hereckými hvězdami (až na Kiefera Sutherlanda a Roberta Carlyle) všichni podávají skvělé herecké výkony, jejich strádání cítíte na vlastní kůži. Velmi mě svým výkonem překvapil Robert Carlyle, který si střihl skvěle roli majora Campbella, odpůrce japonského režimu do poslední minuty. I jeho postava prochází bouřlivým vývojem, zvlášť ke konci filmu je jeho výkon velice emotivní. Také Kiefer Sutherland a mladý Ciarán McMenamin skvěle stvárňují "přijímání" kodexu cti ... (02.06.2004)

Nerad bych aby to vyznělo něják neuctivě k válečným zajatcům, ale tenhle film je teda slušná slátanina....Aneb.=když se uprostřed sentimentálního a rádoby emočního filmu přistihnete, že z nasranosti nad přiblblostí scénáře začínáte fandit japoncům a utrpení zajatců je vám někde u řiti-asi něco nefunguje jak má...............Asi si rychle-zase po letech-pustím Veselé Vánoce, pane Lawrenci..na spravení chuti (20.07.2011)

Tak to zkrátka v japonských POW bylo. Japonci naprosto nechápali akt ,,vzdání se nepříteli" který byl v rozporu s jejich vyznávaným samurajským kodexem Bušidó. V jejich očích to byla slabost a zbabělost. Statečný bojovník by se nepříteli nikdy nevzdal - spáchal by sebevraždu. Proto jejich přístup k zajatým spojeneckým vojákům byl od prvopočátku brutální a pro Američany, Brity či Australany naprosto nepochopitelný. Ti to nechápali ani když se karta obrátila a nejen japonsští vojáci, ale i ženy s dětmi páchali hromadné sebevraždy.... I přes výborného Carlyle a Sutherlanda (kterého většinou až tak nemusím) a dost drsné momenty mi to ale na 4 hvězdičky nepřišlo. Tak za 3. (28.07.2011)

Vojnový film o "bojisku" v JV Ázii, teda podobnej lokalite ako v Leanovom The Bridge On the River Kwai. Kto si pod pojmom vojnový film predstavuje akciu v štýle vojaka Ryana, tu tvrdo narazí. Ide najmä o filozofickú záležitosť a stret kultúr a mentalít a o tom, čo znamenalo prežiť. Verím tomu, že pre britských zajatcov muselo predstavovať peklo na zemi a pomerne dobre sa tieto pocity dostať na plátno a k divákovi. Robert Carlyle ako veliteľ Britov Campbell sa snaží, ale nie je nosnou postavou. Odporúčam. (30.08.2006)