Kino no tabi: The Beautiful World

Na "Kininu cestu" jsem narazil na své vlastní cestě za anime tématicky se blížící Mushishi, který nasadil laťku hodně, hodně vysoko. Takže rozhodně nemám v úmyslu srovnávat. Nebylo by to jistě fér. Celkovým naladěním a příjemným meditativním tempem se opravdu obě anime podobají, ale tím srovnání končí. Kino no tabi je jakousi japonskou verzí Malého prince. Respektive Malého prince v dívčí podobě (ačkoliv ze začátku jsem neměl vůbec jasno, co se pohlaví hlavní hrdinky týče). Kino, malá slečna dobrodružka, putuje se svým mluvícím motocyklem Hermesem jakýmsi snovým a metaforickým světem, skládajícím se z miniaturních státečků, kde každá země reprezentuje nějaký lidský neduh, pohled na svět anebo stereotyp... A v tom je právě ta potíž. Většina dílů mě totiž příliš nepřekvapila, nazaujala a byla poměrně předvídatelná. Jednotlivé myšlenky na mě působily dost prvoplánově (až na pár výjimek), že mi to docela kazilo celkový dojem. Možná to někdy zkouknu znovu, víc se nad vším zahloubám, a třeba objevím do té doby netušenou hloubku a myšlenku. Ale zatím musím konstatovat, že je to spíš jen milá klidná podívaná vhodná jako pohádka na dobrou noc. Hudba je taktéž milá, neurazí, ale ani nenadchne, stejně tak animace prostředí a postav. Taže bych komentář zakončil takto: jen se koukněte, třináct dílů slupnete jako malinu, ale neočekávejte zázraky. (23.04.2014)