Madlax

Jak píše Marius, jsem jedním z těch znalců (hrůza, teď jsem znalcem samozvancem), kteří skutečně měli problém s hlavním záporákem a závěrečnou velkou "pointou". Tímto na Maria vznáším dotaz, zda-li jméno záporáka naznačuje, že Mashimo s Kurodou chlastali od pátku do pondělí či od pondělí do pátku. Vlastně je to vcelku jedno, ale rozhodně alkohol jako omluvu neakceptuji. Aspoň ne do doby, než se to naučí i náš šéf :). (27.02.2007)

Pokud člověk překoná mírně pomalý začátek, kdy nastává menší chaos...moc postav a moc všeho...tak se dočká výborného příběhu s mystickou zápletkou. Už od začátku jsem si říkal, že mi to celkem dost připomíná NOIR (hudba, non-blood killy, všude samé ženské), no a pravdu jsem se dozvěděl až v momentě, kdy jsem okukoval bonusy :) Ten styl je prostě jedinečný. Co se hlavního záporáka týče, tak jsem trošku ulítlej na fanatické priesty typu...kurňa, nemůžu jmenovat jinak bych spoiloval (škoda ;-). Jinak vřele doporučuju bonus "SSS conversations", kdy SSS kontaktuje některé postavy ze seriálu a vede s nimi zajímavé diskuze...třeba Eleanor se nezdá :) (20.03.2007)

S minimem studu přiznávám, že po 13. epizodě jsem se vzdala, na wikipedii dohledala pointu a celý seriál zkoukla od začátku. Ono totiž přestože se v „Madlax“ objevuje mystika a pátrání po minulosti stejně jako v „Noir“, atmosféra tajemna a záhad není z rodu těch příjemně vzrušivých, ale do krve iritujících. Primárním cílem není poskytovat vodítka a pozvolna odhalovat roušku událostí jako u „Noir“, ale mást. V „Madlax“ neustále kroužíme okolo jednoho bodu, přičemž kvůli nedostatku indicií a vodítek si musíme skutečnosti, které jsou nám předkládány, zasazovat do vykonstruovaných rámců, jež se jeden za druhým hroutí, zcela běžně jsou nám předkládány informace, jejichž podstata se sice ozřejmí během několika dalších dílů, jenomže to už si na ně většinou nevzpomeneme, a tak jediným jejich účelem v danou chvíli je zneklidnit. Na rozdíl od „Noir“ se nejistota nedá připsat ani amnézii hlavních hrdinek, neboť ta není do struktury seriálu zabudována ani zdaleka tak výrazně. Sledování neusnadňuje ani to, že mezi Madlax a Margaret není žádné viditelné pouto, obě postavy stojí samy o sobě a jejich dvě dějové linie se pouze střídají, aniž by byly jakkoli spojeny. Na druhé zhlédnutí seriál působí neskutečně vymakaně a člověk nejspíš teprve tehdy docení krásnou animaci, hudbu i shakespearovské ladění postav (z nichž ta hlavní se objeví až na konci posledního dílu asi na tři minuty), na to první je ale bohužel skoro nekoukatelný. Wikipedie je tu tudíž vcelku ospravedlnitelnou pomůckou. (29.07.2008)

Koichi Mashimo mi po Noiru přivodil další ve všech směrech úžasný seriálový zážitek, narozdíl od příběhů Kiriky a Chloé mi Madlax přišel ze začátku trochu vlažnějšího ražení, pak ovšem nabral neskutečných obrátek a já hltal každou epizodu. Konec přinese velkolepé finále, nad kterým člověk může jen uznale pokývat hlavou, protože něco takového se opravdu nevidí každý den. (09.04.2008)

Tak Madlax je druhou částí gwg, nutno říci, že horší. Ano je tu spoustu zlepšení, co se postupů a scénáře týče, jenž konec nějak negradoval, hlavní záporák byl ke konci příliš průhledný a poslední díly na mě psůobily, že byly šity narychlo nebo málo promyšleny. Je ovšem možné, že se mýlím a nepochopil jsen správně konec a proto tomu ubírám, ale na hodnocení si stojím, ost má samozřejmě u mě plný počet, Yuki je bohyně nejen pro mě. Jako další zápor vidím, klišovitost některých postav, prostě mě to štvalo, třeba služka Eleanor. Nicméně, hodlám to shlédnout ještě jednou, tak uvidíme. (28.12.2008)