Ctihodné mrtvoly

Poněkud nezáživný film, děj se pomalu táhne a režii chybí invence, je to pojato spíše dokmumentaristicky. Nijak to nevybočuje z řady nevýrazných italských kriminálek sedumdesátých let. Dokoukal jsem to jedině díky Venturovi, ale ani on to nezachrání. Složitá politická témata se nedají vyřešit v dvouhodinovém filmu a autoři to dobře vědí. Produkce: Produzioni Europee Associate (17.09.2018)

Úžasná zahajovací scéna v kapucínské kryptě v Palermu se starým mužem, kolem dokola samé kosti a lebky, scéna tak absurdní a děsivá až přímo fantastická. Celý tento politický thriller, se nese ve značně poklidném tempu, divák se tu stává svědkem záhadných vražedných atentátů na vysoké představitele justice. Jednoduchý ale jinak velmi sofistifikovaný příběh, zaobírající se tehdejšími společenskými poměry ve společnosti, neidentifikovaným zlem, konspirací, spiknutím, a politickou a úřednickou korupcí a zkorumpovaností. Že se od té doby prakticky nic nezměnilo, viz třeba kauzy Berlusconiho a spol., ne třeba dodávat. Snímek je dlouhý a tempo velmi pomalé, není tu moc akce, ale napětí každým okamžikem roste, divák vtažen do příběhu, jakoby to ani nevnímal, každá minuta je plná látky. Vyzdvihnout musím především energickou režii, vizuální působivost, velkou kameru (památné scény; úvodní scéna v kapli, velké místnosti a úžasné interiéry budov ve stylu baroka, nebo krásné scény pohřbu), střih a zajímavé a pěkné nastavení (umístění) filmu, lokality jako Sicílie (Palermo), Napoli (Campania), Řím atd. Velkolepé obsazení, kde dominuje především velmi intenzivní výkon Lina Ventury v roli inteligentního komisaře, muže středních let, úžasný výkon - dokonalost sama o sobě. Jde skutečně o velký, pozoruhodný a značně zneklidňující film, vrchol Rosiho tvorby 70. let, film, který i přes téměř 40 let od svého vzniku, v sobě stále nějaké to kouzlo má. Film je rovněž a zároveň jednou velikou historickou rekonstrukcí, politicko/sociologickou stížností a kritikou (kterou snad ocení i následující generace) s podstatou jedné éry, společně s uvěřitelnou realitou, toho všeho se tu režisér Rosi zhostil skutečně suverením způsobem. Nezapomenutelný výrok na konci; "pravda je vždy revoluční". Kéž by tomu tak bylo. Ještě bych dodal, že to celé mělo velmi blízko to k mafia filmům od krajana Daminaniho, pokud znáte dáte mi jistě za pravdu. Doporučuji alespoň jednou, pokud budete mít tu možnost, rozhodně tohoto velmi intenzivního a svým způsobem i provokujícího zážitku nebudete litovat. (27.04.2012)

Trochu potemnělý film má podobnou atmosféru jako snímky s označením noir. Charakterizují jej spíše jako uměleckou podívanou. Jak už jsem naznačil, zvláštní příběh s otevřeným koncem je určitě zajímavý, ale poněkud jsem se ztrácel v tom politickém zákulisí. Na druhé straně bravurní Lino Ventura dokáže svým herectvím strhnout natolik, že s ubíhajícím časem pochopíte, že tento herec gabinovského stylu by vás dokázal emocionálně semlít i v reklamě na mletý biftek se smetanovou omáčkou. (25.06.2011)

Velmi silný film nabitý určitým všudypřítomným zlem, které všichni cítí, ale nikdo přesně neví, kde vzniká a kdo z vysokých úředníků státu toto zlo přiživuje. Vše začíná sérií vražd soudců, kteří se ve své minulosti dopustili justičních omylů. Vyšetřovatelem je jmenován velmi schopný inspektor Rogas (Lino Ventura), který se začíná postupně odhalovat souvislosti a příčiny těchto vražd. Dostává se až k předsedovi Nejvyššího soudu, který však Rogasovi teorie o spiknutí vysokých vojenských důstojníků a politiků odmítá. Záhy na to je i on zastřelen. Inspektor Rogas zjistí, že je sledován a odposloucháván. Nevěří nikomu, zejména ne policejnímu řediteli, kterého začne tajně odposlouchávat. Rogas je přesvědčen, že jde o spiknutí a už ví, kdo za vším stojí. Než vše stačí zveřejnit, je on a předseda komunistů zastřelen… Film působí velmi surovým a současně naprosto beznadějným dojmem. Lino Ventura podal excelentní výkon. (16.06.2008)

"Jeden soudce, to je věc policie. Čtyři - to je politika." Byl jsem poučen o tom, že soudce se nemýlí. A je jedno, jak rozhodne, protože vždycky má pravdu. To mě trošku vyděsilo. Jinak mi pátrání inspektora Rogase připadalo příliš pomalé a málo zábavné. Nicméně konec byl skvělý. Jednak se mi líbil samotný čin a dokonalé bylo oficiální stanovisko vyšetřovatelů. Takhle se prostě pravda ohýbá, ohýbala a pravděpodobně ohýbat bude, ale v Itálii to byl v sedmdesátých letech poměrně extrém. Inspektor Rogas to poznal pěkně zblízka a já jsem při tom mohl jen vzpomínat na podobné osudy architekta Vanziho, policisty Graziana, kapitána Bellodiho či legendárního inspektora Cattaniho. (23.11.2018)