Reklama

Reklama

V zemi zmítané politickými střety dojde k vraždám několika ústavních soudců. Zkušený detektiv váhá, zda jde o osobní mstu nebo počátek státního převratu. V napjaté atmosféře masových stávek, politické krize a neustálého sledování tajnými službami je policejní inspektor Rogas (Lino Ventura) povolán z hlavního města k případu vraždy vysoce postaveného soudce. Z počátku se zdá, že za jeho smrtí stojí mafie, vzápětí ovšem dojde k popravě dalších soudců a detektiv se rozhodne vraždy spojit do jednoho případu. Během vyšetřování naráží na různé verze – jeho šéf je přesvědčen, že jde o dílo pomateného revolucionáře, levicoví aktivisté naopak vidí za zabíjením spiknutí vládních špiček a vojenský puč. Rogas ale tuší, že motiv leží ve společné minulosti obětí, kdy se dopustili několika justičních omylů. Snaží se varovat další soudce, a čím více se blíží k odhalení, všimne si, že je sám sledován a možná i v hledáčku tajemného zabijáka... Film byl natočen podle detektivního románu od sicilského rodáka Leonarda Sciasciase, autora známých a také zfilmovaných kriminálních thrillerů jako Den sovy či Každému, co jeho jest. Přestože se děj snímku odehrává ve fiktivní zemi, je patrná kritika italské vlády a její netečnosti vůči organizovanému zločinu. (Česká televize)

(více)

Recenze (47)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Úvodní scéna v kryptě kostnice a následný atentát jednoznačně navnadí, režisér nastaví laťku vysoko a dává znát, že přítomnost hvězdného Ventury nebude zdaleka jeho jediným trumfem. Ctihodné mrtvoly jsou snímkem, který ctí atmosféru a má styl. Jeho slabina ale spočívá ve scénáři. Vraždy vysokých justičních hodnostářů nevyšetřuje tým špičkově vybavených specialistů kriminalistického týmu, jak by divák u politicky exponovaného případu čekal, nýbrž osamělý komisař vybavený tužkou a notýskem. Zhruba do poloviny představuje drama více méně klasické vyprávění o kriminálním případu, které přes odbočky a dílčí problémy směřuje ke konkrétnímu pachateli a vyřešení případu. Pak ale přehodí režisér výhybku a ocitneme se ve světě konspiračních teorií, náznaků komplikovaných a rozsáhlých spiknutí a film se stále víc propadá do paranoy, která vrcholí krvavým otazníkem. Pravdou je, že Francesco Rosi pracoval s velmi konkrétními pocity obav italské levice z vývoje inspirovaného Pinochetovým převratem v Chile, který se odehrál jen pouhé dva roky před přípravou natáčení. V polovině 70. let italská společnost opravdu procházela vleklou krizí politického systému i ekonomiky a země byla vyčerpaná ze stávek, demonstrací i politických atentátů. Takže po stránce "feelingu" Rosiho kousek funguje, z obsahového hlediska se v něm ale vyskytují logické kotrmelce. Pokud komisař při setkání s novináři a opozičními poslanci argumentuje zásadními důkazy, pak divák nic jiného než bezradné tápání a vzrůstající pocit ohrožení a ztráty důvěry v instituce u hlavního hrdiny nevidí. Pokud chcete dát snímku šanci, nečekejte film postavený na akci ani film, který přináší zásadní odhalení. Ale jako temná pociťovka to může fungovat. Celkový dojem: 75 %. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Jeden soudce, to je věc policie. Čtyři - to je politika." Byl jsem poučen o tom, že soudce se nemýlí. A je jedno, jak rozhodne, protože vždycky má pravdu. To mě trošku vyděsilo. Jinak mi pátrání inspektora Rogase připadalo příliš pomalé a málo zábavné. Nicméně konec byl skvělý. Jednak se mi líbil samotný čin a dokonalé bylo oficiální stanovisko vyšetřovatelů. Takhle se prostě pravda ohýbá, ohýbala a pravděpodobně ohýbat bude, ale v Itálii to byl v sedmdesátých letech poměrně extrém. Inspektor Rogas to poznal pěkně zblízka a já jsem při tom mohl jen vzpomínat na podobné osudy architekta Vanziho, policisty Graziana, kapitána Bellodiho či legendárního inspektora Cattaniho. ()

Reklama

Gemini 

všechny recenze uživatele

No, je to italské politicko-kriminální drama ze sedmdesátých let s Linem Venturou, takže co myslíte, jak to asi může dopadnout?:) Na druhou stranu, u filmu není důležitý jen jeho závěr, ale i to, kudy a jak se k němu dojde - a s tím si dali tvůrci velmi slušnou práci, protože děj se odehrává v jakési fiktivní polototalitní zemi (která nemá s tehdejší Itálií nic společného, mrkmrk), a i zápletka není nijak tuctová. A světe div se, ono je to zajímavé i po vizuální stránce, byť nic tak šokujícího jako je úvodní titulková scéna, už film nenabídne. Poctivé, pomalé a hutné, osudové, prostě vydařené. Být to o trochu divácky přívětivější, možná by to bylo i ctihodné - takhle je to spíš pro odhodlané fanoušky žánru nebo Lina Ventury. 70% ()

tahit 

všechny recenze uživatele

Trochu potemnělý film má podobnou atmosféru jako snímky s označením noir. Charakterizují jej spíše jako uměleckou podívanou. Jak už jsem naznačil, zvláštní příběh s otevřeným koncem je určitě zajímavý, ale poněkud jsem se ztrácel v tom politickém zákulisí. Na druhé straně bravurní Lino Ventura dokáže svým herectvím strhnout natolik, že s ubíhajícím časem pochopíte, že tento herec gabinovského stylu by vás dokázal emocionálně semlít i v reklamě na mletý biftek se smetanovou omáčkou. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Úžasná zahajovací scéna v kapucínské kryptě v Palermu se starým mužem, kolem dokola samé kosti a lebky, scéna tak absurdní a děsivá až přímo fantastická. Celý tento politický thriller, se nese ve značně poklidném tempu, divák se tu stává svědkem záhadných vražedných atentátů na vysoké představitele justice. Jednoduchý ale jinak velmi sofistifikovaný příběh, zaobírající se tehdejšími společenskými poměry ve společnosti, neidentifikovaným zlem, konspirací, spiknutím, a politickou a úřednickou korupcí a zkorumpovaností. Že se od té doby prakticky nic nezměnilo, viz třeba kauzy Berlusconiho a spol., ne třeba dodávat. Snímek je dlouhý a tempo velmi pomalé, není tu moc akce, ale napětí každým okamžikem roste, divák vtažen do příběhu, jakoby to ani nevnímal, každá minuta je plná látky. Vyzdvihnout musím především energickou režii, vizuální působivost, velkou kameru (památné scény; úvodní scéna v kapli, velké místnosti a úžasné interiéry budov ve stylu baroka, nebo krásné scény pohřbu), střih a zajímavé a pěkné nastavení (umístění) filmu, lokality jako Sicílie (Palermo), Napoli (Campania), Řím atd. Velkolepé obsazení, kde dominuje především velmi intenzivní výkon Lina Ventury v roli inteligentního komisaře, muže středních let, úžasný výkon - dokonalost sama o sobě. Jde skutečně o velký, pozoruhodný a značně zneklidňující film, vrchol Rosiho tvorby 70. let, film, který i přes téměř 40 let od svého vzniku, v sobě stále nějaké to kouzlo má. Film je rovněž a zároveň jednou velikou historickou rekonstrukcí, politicko/sociologickou stížností a kritikou (kterou snad ocení i následující generace) s podstatou jedné éry, společně s uvěřitelnou realitou, toho všeho se tu režisér Rosi zhostil skutečně suverením způsobem. Nezapomenutelný výrok na konci; "pravda je vždy revoluční". Kéž by tomu tak bylo. Ještě bych dodal, že to celé mělo velmi blízko to k mafia filmům od krajana Daminaniho, pokud znáte dáte mi jistě za pravdu. Doporučuji alespoň jednou, pokud budete mít tu možnost, rozhodně tohoto velmi intenzivního a svým způsobem i provokujícího zážitku nebudete litovat. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (2)

  • Film končí větou: „Pravda musí někdy počkat,“ a dlouhým záběrem na obraz italského malíře Renato Guttusa z roku 1972 „Funerali di Togliatti“, česky „Pohřeb (předsedy Italské komunistické strany Palmiro) Togliattiho“. (PhillM.)
  • Úvodní scéna s mumiemi byla natočena v kryptě kapucínského kláštera v Palermu, působivá sekvence pohřbu prvního zavražděného soudce byla pořízena na náměstí Piazza San Domenico Maggiore v Neapoli. Natáčelo se také v Římě nebo ve starobylém městečku Agrigento na Sicílii. Pro scénu, v níž inspektor Rogas (Lino Ventura) hledá podezřelého lékárníka Crese, byl použit exteriér paláce Palazzo Tafuri ve městě Lecce v jižní Itálii. (argenson)

Reklama

Reklama