La Vie est un roman
Life Is a Bed of Roses
Režie:
Alain ResnaisKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Philippe-GérardHrají:
Vittorio Gassman, Geraldine Chaplin, Fanny Ardant, Pierre Arditi, Caroline Sihol, Sabine Azéma, Samson Fainsilber, André Dussollier, Véronique Silver (více)Obsahy(1)
Film se skládá ze tří příběhů. První vypráví o utopickém zámku z 20. století, který nechal postavit hrabě Forbeck, druhý je o současných profesorech, kteří na zámku žijí, a třetí pojednává o wagnerovském fantazijním světě králů a draků. Režisér Alain Resnais vzdává v tomto povznášejícím filmu o štěstí a síle představivosti poctu třem vlivným francouzským filmařům: Georgesovi Mélièsovi, Marcelu L'Herbierovi a Ericu Rohmerovi. Snímek je rozdělen do tří paralelních příběhů. Úvodní část se odehrává kolem první dekády 20. století v Ardenách, kde hrabě Forbeck odhaluje návrhy svého architekta na výstavbu utopického města. Tento příběh se odráží ve vyprávění ze současnosti, v němž Forbeckův zámek obývá skupina profesorů, kteří pod vedením gurua jménem Guarini hledají nový způsob vzdělávání za využití představivosti. Třetí část vykresluje wagnerovský fantazijní svět králů a draků, který je výplodem představivosti dětí některých z profesorů na škole. Díky vynalézavosti a skvělé filmařské zručnosti se Resnaisovi daří utkat z těchto tří vláken poutavou a zábavnou směsici dramatu, satiry, komedie, fantazie a hudby. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (12)
Scenár : Jean Gruault. Som hrozne šťastný, že som práve svojim hodnotením posunul toto dielo zasvatané Fantázií do červeného poľa, lebo tam podľa mňa jednoznačne patrí. Nedokážem sa náhle vymotať z bohatstva motívov a súvislostí, ktoré mi tento náhly odklon od vlastného filmového zamerania priniesol, ale želal som si, aby ten film neskončil. Symbolickosť názvu je do očí bijúca, ale kombinácia geniality scenáristu a režiséra priniesla taký hold Fantázií, Románu, Filmu, Groteske, Fraške, Láske, Sexu, Vzdelaniu, Utopizmu a Architektúre a zároveň taký ich výsmech a láskavú ironickú kritiku, akoby šlo o Nekonečný príbeh premiešaný s historickým romantickým románom a grotesknou vzťahovou satirou postavený na hlavu. O prepletenom intelektualizme a čírej detskej radosti z hier ani nehovoriac. ()
Ťažké a vážne filmy z prelomu piatej a šiestej dekády vymenil neskôr Resnais za hravé, komediálne a niekedy aj muzikálne kúsky. Čo ale rozhodne neznamená, aspoň v prípade Život je román, že ide o dielo jednoduchšie uchopiteľné, menej filozofické a nebodaj menej intelektuálne než trebárs Marienbad či Hirošima. Práve naopak, vyžaduje si od diváka plnú koncentráciu a aj tak nie je možné všetko vstrebať na jeden krát. Avšak ide o film tak hravý a plný života, že je možné si ho užiť aj prostredníctvom čistého zmyslového vnímania. Ak sa necháte podmaniť jeho romantickou líniou, cynicky vás prekvapí a ak tou fantazijnou, tak tá zase neposkytuje dostatočný priestor na plnohodnotné prerozprávanie imaginárneho príbehu. Každopádne deťom netreba do ich fantázie príliš zasahovať a keď sa to tak vezme, najlepšie je tým vnútorným dieťaťom niekedy aj zostať navždy. Záleží ale od okolností. ()
"SVĚT JE ORCHESTR A LIDÉ JSOU HUDEBNÍCI." Na první pohled podivná kombinace tří nesourodých témat, učitelské konference, utopistického dýchánku a wágnerovské pohádky... Neboj diváku, nesourodou tato trojice motivů zůstane i po skončení snímku, střídání dějových poloh jest ale při sledování díla vítanou úlevou - nedostává se pocitu zahlcenosti jako u jiných Resnaisových filmů. Také vzít jednotlivé fragmenty, rozstříhat je a složit dle příslušnosti, vznikly by 3 smysl-dávající práce nevelkého rozsahu, bravo :) Ano, je tu ještě onen prvek muzikálový - co na to říct, je to přesně takový úlet, jako když si představíte, že někdo jako Alain Resnais zkouší muzikál :) Přesto všechno (nebo snad právě proto), pro mě osobně zatím nejzábavnější a nejpřístupnější dílo svébytného francouzského režiséra 65% ()
Hraný film nemusí být nutně dramatem. Může být i opravdu volnou hrou asociací, hravostí, která ve svých tvárných principech nemá daleko k té dětské. Skutečný příběh se mění obratem ruky v snovou vizi, která je ódou na obraznost tvořivost i to, co je jejich skutečným předpokladem - tvůrčí svobodu. Podivínský nápad přerůstá do všelidského podobenství. Seminář-dílna-workshop nabízí nepřeberně možností nejen Geraldině Chaplinové (jeden z jejích vrcholných výkonů) či Vittorio Gassmanovi, který i v mimoitalském prostředí potvrzuje svou uměleckou suverenitu, ale dává také vyniknout až exotickému půvabu i uměleckému působení Fanny Ardantové. Nezanikají však ani další protagonisté. Chtít dnes po divákovi, aby trápil svůj mozek, je nepochybně troufalost. Usilovat o to, aby ze zhlédnutí uměleckého díla těchto parametrů odcházel trvale obohacen a posílen, pak jedním ze základních poslání skutečné umělecké tvorby. Ano: plný život je vždy románem. V tom je nutno dát jeho tvůrcům plně za pravdu. ()
Je to přesně ten film, který nehledá cestu k tobě, ale ty ji musíš hodně trnitě hledat k němu. Mně ta naprostá svoboda, volnost a svobodomyslnost získala, Resnais si dělá co chce, kdy chce, kašle na logiku vyprávění, má svou vnitřní představu, že chce oslavit lásku v různých formách její podoby a skládá si to jako puzzle, a diváku ty si můžeš trhnout nohou. Navíc v každém pohybu, gestu, mimické miniatuře Geraldiny Chaplinové vidím ty jednoznačné geny a podobu s jejím otcem a vnitřně jásám, stejně tak mám hodně rád Vittorio Gassmana,a to jsem si užíval.... ()
Reklama