Hezké chvilky bez záruky

Tak takhle dobrý film jsem opravdu nečekal, paní Chytilová dokáže z herců vyždímat maximum, a jde jí to výborně. Takhle jsem po českém filmu dlouho nadšen nebyl. Skvělé... jen kdyby se paní režisérka vzdala té otřesné dokumentární kamery... HUDBA: David Kraus - nápaditá, v českém filmu nevídaná. (06.04.2008)

Ať dělám, co dělám, nemůžu přijít na to, proč jsem před časem film ohodnotil dvěma hvězdičkami. Scénář vyznívá dost jalově, dialogy jsou úplně mimózní a humor dosáhl vrcholu asi ve chvíli, kdy o sobě Polívka říká, že je podobný Polívkovi. Jestli jsem si z filmu něco odnesl, bylo to zjištění, že je práce psychologa mnohem nebezpečnější než práce pyrotechnika, a jediné, co jsem mohl ocenit byl fakt, že člověk s rozbordeleným životem a psychikou, radí jiným lidem, jak mají žít, aby jim bylo fajn. (21.04.2020)

V žádném případě se nejedná o průměrný film. Jen si nezaslouží víc hvězdiček. Tento film je hodně divný. Kamerou, příběhem, hereckými výkony, hudbou. Všechny složky jdou proti zažitým konceptům. Což u Chytilové vlastně není tak neobvyklé. Chytilová zachycuje některé současné problémy až příliš intenzivně a pravdivě (nevěra, stáří, citové odcizení, stísněnost velkoměsta). Při sledování mě až mrazilo, kolik věcí z tohoto filmu je smutně pravdivých. Bohužel je člověk kolem sebe normálně nevidí. Na druhé straně ovšem slušně vymodelovaný model současné společností zbytečně bourá přítomnost rádobyvtipných vložek v podobě znásilnění na lodičkách, postava Bolka Polívky (Dub), partnerských hádek (samozřejmě týkajících se naprostých zbytečností a malicherností). Některé postavy působí až moc chladně, odevzdaně a ve filmu se takové karikatury zjevují zcela nenávazně nepochopitelně. Film trpí přemírou postav, kterých se v průběhu děje objeví opravdu spoustu a na většinu z nich si ani nevzpomenu, protože jsem na ně a jejich problémy raději rychle zapomněl. Pro mě osobně měl film zvláštní nádech, protože se zčásti odehrával v mém rodném městě a místní galerii. Před sledováním snímku jsem o tom neměl ani potuchy a tak jsem byl chvilky v šoku, když jsem na filmovém plátně konečně viděl mně tolik známá a milovaná místa. (15.01.2007)

Tohle fakt nemusím. Všelijací magoři se slézají u psycholožky, která by sama potřebovala psychologa. Psychické rozpoložení všech těch individuí měla nejspíš umocňovat kamera, která byla neustále v chaotickém pohybu, jakoby nervní. Možná to mělo být jakési podobenství o dnešní době. To nedokážu přesně posoudit. Ať už ano či ne, děkuji, nechci. (23.05.2008)

Má to situace a dialogy jako ze života? Ovšem, a je to největší klad toho filmu. O to víc mě ale mrzí, jak moc ten film zabíjí sám sebe tou bezdějovitostí, neskutečně mdlými a splývajícími postavami a hlavně otravnou filmařskou stránkou, která jako by vypadla z počátků dogmy 95. Ono taky Chytilové v novém tisíciletí přeskočilo z té digitální kamery a tady je to vidět ještě mnohem víc, než u Vyhnání z ráje, protože tady mě ty úhly kamery přišly ještě víc samoúčelné a nekoukatelné a na pohled vyloženě hnusné. A už jenom to mi dost zkazilo dojmy, protože mě to s každou další scénou iritovalo stále více a od půlky filmu jsem až začínal mít problém to dokoukat. Nehledě na to, že to byl záměr a že to takhle hektické a "šílené" prostě být mělo, ale k čemu mi to je, když z toho filmu vůbec nic nemám? Vlastně ani nevím, co mi tu chtěla Chytilová říct - že život stojí za hovno a manželské vztahy obzvlášť? Hm... no... to je, no... to je hodně "hluboké", to víte že jo. Ale teď bez vtipů - po zhlédnutí Chytilové posledního filmu jsem z toho slabého vyznění tak zklamaný, že až přemýšlím, že Vyhnání z ráje tu třetí hvězdu konečně dám. Tohle je prostě takový sled osudů, nějak propletených, dost svérázně natočených, ale zajímavé a podnětné mi to přišlo jen o maličko víc než Panelstory - takže skoro vůbec. 2* (04.11.2022)