Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Herečka Nikki Graceová dostane vytouženou roli v novém filmu režiséra Kingsleyho Stewarta. Před natáčením se dozví několik zneklidňujících věcí: připravované dílo je remakem polského filmu, který nebyl nikdy dokončen. Jeho dva hlavní protagonisté byli totiž zavražděni. Nikki se během natáčení postupně začne převtělovat ve svou hrdinku Sue a setkává se s mnoha záhadnými lidmi, včetně podivné lidsko-králičí rodinky z ještě podivnějšího sitcomu. Do natáčení se navíc prolíná příběh původního filmu… Taková je ústřední situace, na níž vystavěl své tříhodinové dílo kultovní americký režisér David Lynch. Ve vytváření nejasných, halucinačních a významově mnohovrstevných obrazů zašel autor ještě dál než ve svém předcházejícím díle Mulholland Drive. Inland Empire z názvu odkazuje na skutečně existující obydlenou pouštní oblast nedaleko Los Angeles, avšak má samozřejmě i přenesený význam: Lynch se při tvorbě koneckonců inspiroval svými zážitky z transcendentální meditace. Film vznikal bez scénáře, herci měli k dispozici každý den jen několik stránek s textem. Tvůrce tentokrát použil digitální kameru, u které chce podle vlastních slov již zůstat. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (378)

mcb 

všechny recenze uživatele

Fantasmagorické home-video, které potvrzuje pravidlo "čeho je moc, toho je příliš". Lynch se s omezenými produkčními prostředky a svou digitální kamerou naprosto utrhl ze řetězu a v Inland Empire servíruje divákovi jakousi podivnou reflexi své předešlé (hlavně té novější krátkometrážní) tvorby. Paralelní reality, zmatení mezi fikcí a realitou, projekce diváka do filmu, transcendence, surrealismus...to jsou jistě věci, o kterých mnoho badatelů napíše spoustu akademických prací. Přeju jim to. Zkrátka vyčpělá lynchovina, která mě nebaví ani svou formou ani sdělením - a to i přes to, že pár geniálních míst IE nesporně obsahuje. Škoda, že nejsou zhuštěny do tak třetinové stopáže... ()

Tomco 

všechny recenze uživatele

dlho dlho sme cakali, nemohli sme sa dockat a uz je to za nami. pocity? velmi zvlastne. cakal som a dufal som v nieco ultra temne, dostal som ale ovela viac, ako vladzem stravit. david lynch neskryval realitu a chlapsky priznal, ze nakrucal bez scenara, ze ani na konci nevedel, ako to bude v skutocnosti vyzerat. a hold je to citit. rozny mis-mas, ktory treba vidiet minimalne dvakrat, co je vsak smutne, ja sa na repete uz necitim. takze sklamanie? ani nie. je to presne take, ake my, fanusikovia davida lyncha chceme vidiet. musim to vsetko momentalne vstrebat. ()

Reklama

Slasher 

všechny recenze uživatele

Jsou jen dva režiséři, od kterých jsem ochoten pustit si i vyložený experiment: Harmony Korine a právě David Lynch. Ale tady mě nadobro ztratil v nezájmu už někde v polovině. Přes oblíbený, povědomý náležitosti jako bzukot elektřiny, efekt blikání světel a nebo rudá opona, bylo to pro mě prostě nepoutavý a neuchopitelný hand-held cvičení mezi temnou králičí norou, Hollywoodem a polskou cikánskou realitou (?). 90% nuda. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Nejen Inland Empire, ale vůbec celý spojitý řetěz Lynchových filmů představuje točitý žebřík do nitra - čím hlouběji sestupujete, tím jasněji vašemu pohledu vyplývá, jak je každá příčel šířeji a výmluvněji spjatá s událostmi, postavami a jevy napříč historií i povrchem planety. Mikropříběhy z dětství vypovídají o legendách a mytologiích - vše nabírá enormních rozměrů a souvislostí a hlava se točí a žebřík pod vámi ani rozrůstající se a zdrcující trychtýřovitá spirála nad vámi neberou konce. Věděli jste na počátku, kdo jste? S pokračujícím sestupem do nitra už brzy téměř není nikoho, kým byste někudy nebyli. Horse to the well? Anebo snad Whores to the well? (Přivést koně ke studni, anebo obrátit děvky na panny, k dobrotě?) Každé slovo a každá věta vedou jinam, jsou to klíče a hesla k branám dalších spojitostí. Nemůžete být dost paranoidní, všude se něco přikládá a mění smysl, nekontrolovaně vás narůstá za horizont na každém rohu. *** Odkud kam je naše existence jen hrané představení s jasnými konturami a dějem? - A nebo je jím vždy, dokud máme dojem, že držíme v moci hranice svého vědomí? Kým tedy jsme doopravdy, když povolíme otěže podrývajícím otázkám? Existuje někdo, kdo po tom žebříku sestoupil až úplně dolů? Je nějaké úplně dole? Nezbudou ani značky v místech, kde se které vědomí, jež se o tu cestu pokusilo, nechalo sebou zevnitř pohltit. Viděli jsme jediný případ na plátně - ale: ona už se stala součástí našeho vědomí - a která ona? Kdy? ... *** Výborná, sugestivní cesta vědomí nořícího se do sebe, nevinně nastartovaná - neboť divadlo či film a vžívání se do rolí a pokusy vystupovat z nich i v nich mají tu moc zrcadlením a počátečním vědomím rozdílů v nestřeženou chvíli rozpoutat sebereflexi nezadržitelnou a nezvratitelnou jako štěpná reakce. **** Jen v kině jsem tenhle unikátní Lynchův snímek, jímž dostoupil sledovatelného a logického vyvrcholení řetězce svých velkých děl o různých druzích strachu (z lidské přirozenosti a fyzického násilí ve společnosti v Blue Velvet, z iracionálna a nepochopitelna v Lost Highway a ve Zběsilosti v srdci, z racionální interpretace v Mulholland Drive a v The Straight Story, jež se tak výmluvně mylně a komicky překládá do češtiny jako Příběh Alvina Straighta, a nakonec z hlubin i vlastního vědomí v Inland Empire - a v TwinPeaks, které Lynche nenechali udělat podle svého, takže to v půlce vzdal, se myslím mělo dovršit vše - synergická prostupnost různých rovin lidských strachů, stejně jako jejich zbytečnost v konfrontaci s drtivou a neobejitelnou existencí samotnou - k tomu však Lynchovi diváci zatím nedorostli, vždyť i tenhle geniální film je hrubě nedoceněný, a Lynche pranýřují a lynčují vlastní neochotou být a sebe-nedůsažností), viděla čtyřikrát. Poprvé bylo narváno, druhý den přišlo pár lidí, třetí a čtvrtý jsem tam tehdy seděla ve velkém sále sama, díval se se mnou jen promítač, pokud vůbec. * Film je logicky vybrušovaný oboustranný trychtýř, v jehož středu je úzká trubice lidského vědomí, a přesýpací hodiny omezené lidské věčnosti. *** Plus: Ani po letech nezapomenu, jak jsem strnulá a naplněná krásou zírala na detail ztrhané tváře Laury Dern zabírající po dobu mnoha nekonečných sekund celé obrovské plátno, mocný, obklopující, omračující svou smrtelností a křehkým neladem, přestoproto krásou, velice lidskou. Inland Empire je film, film na plátno, ta závrať a závratnost lidskosti se působivě vyjeví až při správně nelidské velikosti v kině. *~ () (méně) (více)

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Jsem strašně rád a poctěn, že jsem si mohl rozšířit své filmové obzory o snímek, jako je tento, který se totálně vymyká veškerým filmařským standardům a oceňuji autora za obrovskou odvahu se do něčeho takového vůbec pustit. Hrozilo velké nebezpečí, že za tento snímek bude Lynch lynčován. Soudě dle ohlasů Lynch lynčován skutečně je. Již dle obsahu jsem tušil, do čeho zrovna půjdu, přičemž jsem realizoval svůj nápad, který rozhodně nepatřil k mým nejlepším nápadům v životě, na které bych mohl být jakkoli hrdý. K filmu jsem si dopřál láhev lahodného vína, čímž jsem svým veleváženým neuronům pěkně zatopil. První hodinka filmu mi dávala dokonalý smysl. Měl jsem pocit, že nás v této fázi David seznamuje s pravidly své hry a připravuje nám půdu pro neopakovatelný zážitek. Další dvě hodiny jsou už jen naprosto šílenou koláží všemožně časoprostorově propojených zdánlivě (mnohdy možná i nezdánlivě) nesouvisejících scének, které jsou sami o sobě velice zajímavé. Troufám si tvrdit, že by film mohla skvěle vystihovat v plném rozsahu pronesená věta známého po prvním experimentu s marihuanou: "Všechno vidím, ale ničemu nerozumím!" Dle povětšinou nelichotivého zdejšího hodnocení podobnému pocitu propadla většina diváctva. Asi se tomu nejde moc divit, vzhledem k souvislostem kolem tohoto filmu, které jsou krásně zmíněné v obsahu, kdy byl třeba scénář naprosto zbytečným přežitkem. Přesto Lynch vytřískal z herců luxusní výkony. Laura Dern byla znovu famózní a hlasitě požádala o umístění na moji čestnou listinu oblíbenkyň. Lynch zkrátka zkusil vytvořit film jinak, než na co jsou lidé zvyklí. A to tedy hodně jinak. K plnému docenění tohoto snímku si to bude žádat zřejmě dalších 2 až 10 zhlédnutí (3 hodiny totiž neudrží pozornost vůbec nikdo - začal jsem se ztrácet po hodině, kdy mi pozornost poprvé utekla), přičemž mám v plánu zaexperimentovat s různými druhy povzbuzovadel, abych konečně zjistil, v čem David opravdu jede. Film se mi líbil a nemohu ho dostat z hlavy. Trošku nervózní jsem z toho, že nemám stále ponětí, o co v něm vlastně opravdu šlo. Příjemně jsem se nechal vtáhnout do děje, ale stále jsem měl pocit, že ten film vlastně pouze tak nějak proplouvá kolem mě. Trošku mě uklidňuje, že ani samotní herci nemají příliš ponětí v čem vlastně hráli. Budu doufat, že se mě v následujících dnech nikdo nezeptá, o čem film byl, protože bych se asi nezmohl na víc než na obligátní větu, že je to mysteriózní thriller o ženě v nesnázích, kde Lynch rád a často ohýbá časoprostor. Dávám lepší tři kousky, protože ten film zkrátka měl opravdu cosi do sebe, jen se to slovy těžko vyjadřuje. Mám dokonce pocit, že se zde Lynch jaksi distancoval od role vypravěče a prostě jen divákům naservíroval něco, co si na základně vlastní intuice mají interpretovat každý po svém. ()

Galerie (77)

Zajímavosti (15)

  • Název filmu vzešel z rozhovoru Laury Dern a Davida Lynche, během kterého Laura zmínila, že její manžel pochází právě z Inland Empire (kalifornský region). Davida Lynche tato dvě slova natolik oslovila, že se je ihned rozhodl použít právě jako název experimentálního projektu, který s Laurou v té době připravoval. (4ward)

Související novinky

Všechny cesty vedou do Varů

Všechny cesty vedou do Varů

29.04.2007

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (více)

Reklama

Reklama