Let číslo 93

Venované obetiam útokov z 11.9.2001. Let č. 93 je nepochybne výborný film, ktorým Paul Greengras stiera hranicu medzi hraným filmom a dokumentom. A hoci si na dokumentárnu formu nijak obzvlášť nepotrpím, musím uznať, že lepšie túto tému spracovať zrejme nešlo a takmer každá scéna je ukážkou režisérskeho umu. To, že veľkú časť sily Let u divákov čerpá výhradne zo skutočných udalostí je pochopiteľné a úplne tomu rozumiem, lenže hoci je záver dokonalou bodkou a drvivým útokom na divákove zmysly, scény z prostredia letiska zaberajúce značný čas ma nedokázali vtiahnuť až tak intenzívne ako dianie v lietadle. Možno na druhý krát... (17.06.2010)

Deset let "poté" jsem zhlédl film natočený s pětiletým odstupem od událostí, které bez jakékoliv diskuze jednou provždy změnily svět (bližší rozbor je možný u piva). Předem mi byl znám styl, jakým je film natočen, a že jde o v podstatě dokumentární rekonstrukci. Absolutně jsem ale nebyl připraven na to, jak živě bude celá věc působit, a jakým způsobem mi bude běhat mráz po zádech. Myslím, že Greengrass posunul hranici filmového umění zase o kus dál, a ta intenzita zážitku nepramení z toho, že se jedná zrovna o "nedotknutelné" a "ctihodné" jedenácté září, a že bych se cítil spravedlivě pohoršen zlem, které se tehdy stalo. Prostě jsem nikde jinde necítil, že by lidské úsilí zachránit si holý život - a to na obou stranách! (byť únosci chtěli přežít jen dost dlouho na to, aby mohli slavně vstoupit na nebesa ke svým pannám) - působilo tak přesvědčivě. Stačí "jenom" budovat od začátku věrně atmosféru chaosu, který nastal, a toho úžasu/neuvěření/překvapení z toho, že by najednou mohlo dojít k tolika únosům letadel, a hlavně proč se to děje. Že někoho mohlo napadnout něco tak neskutečného jako vzít takhle obrovský stroj a napálit to s ním do takhle obrovské/důležité budovy. A znova. A znova. A skoro. Zatmívačkové popisky byly podle mě naprosto zbytečné - všechno, co potřebujete, vidíte předtím. Nechme politiku a konspirace stranou (tak jako Greengrass), TOHLE je režijní genialita a film par excellence. Jinak bych si přece nemohl myslet, že se to těm cestujícím přece jen povede... 100% (16.09.2011)

Je pravda, že film se sleduje, jako by to byl dokument. Tvůrci měli skvělí nápad neobsadit žádného známého herce což budilo představu, že postavy ve filmu byli opravdoví lidé co letem číslo 93 letěli. Filmů, co vtáhnou přímo do pocitů postav hudbou je málo, a právě tady se to povedlo. Když letadla ve filmu narážela do Obchodního Centra, tak jsem cítil úzkost a hrůzu, co lidé ten den prožívali a závěr, je hodně emotivní a jsem velice rád, že jsem tak silný film viděl... (25.10.2006)

Silný příběh? Možná. Silný film, při němž budou vaše emoce v pozoru? Podle doposavadních ohlasů nejspíše ano, jenže stačí tohle na pět hvězdiček? V žádném případě. U Letu číslo 93 jsem se cítil naprosto stejně jako u Schindlerova seznamu, jde to celé mimo mě. Hrdinové, ačkoli se jedná o normální lidi, jsou mi vlastně ukradení (uvažuji jen ve filmové rovině). Paul Greengrass opět dokazuje, že lze natočit zajímavý snímek bez zpětné interakce s divákem. Nesnaží se, abychom s hrdiny sympatizovali a už vůbec se nám nesnaží dokazovat, že jsou něčím jiným než my. Jedná se o prosté lidi, což k nějakému poutu rozhodně nestačí. Zatímco většina se užívá mrazivé atmosféry, já jsem nedočkavě čekal, čím nás režisér překvapí. No dočkal jsem se jednoho velkého překvapení, není nám totiž předkládána žádná osobitá interakce plná patosu, ale jen rekonstrukce, která se snaží nezahleděně sledovat obě strany, aniž by s nimi sympatizovala. Podtrženo a sečteno Let číslo 93 je průměrným filmem, který začíná s blížícím se koncem čím dál více nudit. Bohužel je třeba poznamenat, že napínavé to bylo jen do okamžiku, kdy se teroristé zmocnili letadla, dění poté nebylo ani zábavné ani napínavé a už vůbec ne mrazivé. Více se mi líbily záběry z operačních středisek než sledování osudů lidí uvnitř letu č. 93. (24.09.2006)

Nemám jinou možnost. Bál jsem se tohodle filmu. Bál sem se ho hodně. Ale myslím, že důstojněji už dané téma zpracovat vážně nešlo. 100%ně dokumentární nasnímání, typově dokonale vybraní, a naprosto neznámí herci (skoro bych se ani nedivil, kdyby to byli dokonce NEherci), včetně několika autentických lidí (v různých operačních centrech a dokonce i nějaký Major, či tak něco) umocňují stísněnou atmosféru. Film působí velice autenticky, je herecky zvládnut velice citlivě, a fakt, že postavy nejsou blíže prokresleny, ještě víc poukazuje na tragiku celé věci, totiž že umírali "pouze" lidé. Paul Greengrass je na poli hraných dokumentů jednoznačně nejzručnějším režisérem a myslím, že o tomto filmu ještě uslyšíme na Oscarech, projednou zase zcela Zaslouženě. P.S. To ticho po skončení filmu tak hrobové, jak si jen hrobové ticho umíte představit... (24.05.2006)