Grindhouse: Planeta Teror

Robert Rodriguez se vrátil tak jak ho mám nejraději. A že už bylo po dětinských SPY KIDS a vyprávěcímu SIN CITY na čase. PLANET TERROR má grády. Bobtnající zombíky, hláškující týpky a akci, po které se mi od dob, kdy jsem poprvé viděl DESPERÁDA stýskalo. Herecká sestava je taky výborná. Záporácký Bruce Willis, nádherná Rose McGowan a drsňák Freddy Rodríguez, který se po HARSH TIMES předvedl ještě v lepším světle a věštím mu slibnou budoucnost. Čistokrevná zábava, která GRINDHOUSEry potěší mnohem víc než Tarantinův kousek. (05.10.2007)

No, původně mě napadlo, že umět točit takovéto podobné filmy je nepotřebná dovednost č. 96, ale vážně mě to dostalo. Někde je ta ona potřebná nadsázka dávkována úměrně, někdy je přehnaná, proto ty čtyři hvězdičky. I přes občasnou nechutnost jsem se vážně bavil, a to snímky o zombies opravdu nejou moje krevní sk... (chybí díl komentáře) (15.10.2007)

Tohle byl Teror na moji bránici. Když se Bruce zeptal: Where´s the shit? Smála sem se, že to musela slyšet celá Planeta. Sayid z Lost se konečně začíná prosazovat i jinde. Měla sem se spíš podívat na původní verzi, ne na SE- poněvadž se to místy táhlo. Jo a taky doufám, že se po tomle zážitku nebude bát jít ke kožnímu, protože kdo ví, co za sliz se může vyklubovat třeba ze zdánlivě nevinného oparu. A mimochodem- to by člověk neřekl, jak vhod může přijít dětská motorka.. (21.10.2007)

Za prvé nejsem příznivcem žánru, za druhé kdyby Rodriguez natočil skutečně dobrý film, byla by první část věty zbytečná. Nejsem ani příznivcem westernu, ale Tanec s vlky nebo Mrtvý muž mě dokázaly nadchnout, což se Rodriguezovi s jeho výletem do splatterpunkových vod v žádném ohledu nepovedlo. Hrozně nemám rád dělení žánrů na vznešené a podřadné, téměř vždycky to zavání snobstvím a maloměšťáctvím. Splatterpunk je snad jediným subžánrem, který se dá už z principu jako celek bez mrknutí oka zařadit mezi poklesnou tvorbu. Záměně totiž rezignuje na tradiční estetické hodnoty a je na to dokonce hrdý. Natočit kvalitní parodii příslušného žánru je pochopitelně možné za splnění několika podmínek: 1. musím důkladně znát to, z čeho si střílím 2. měl bych ten žánr mít rád 3. musím mít k příslušné látce odstup a nadhled 4. znám velmi dobře řemeslo 5. jsem vysoce kreativní Za příklad filmů, kde jsou všechny body naplněny, může posloužit třeba série Spielbergových filmů o Indiana Jonesovi neb, pokud si chceme hrát na našem písečku, Limonádový Joe aneb koňská opera či Adéla ještě nevečeřela. Ve všech zmíněných případech scénáristé a režiséři vycházeli z toho nejpitomějšího, co se v dané produkci vyskytuje a dokázali to přetavit v něco navýsost chytrého, zábavného a dokonce umělecky hodnotného. Ty filmy baví všechny bez rozdílu, i ty, kdo by o brakové předlohy často nezavadili ani omylem. Planeta Teror pobaví hlavně žánrové fanoušky a pak ty, kteří jsou okouzleni svým prvním setkáním se splatterpunkovým stylem. Rodriguez totiž splňuje jen body číslo 1, 2 a 4, odstup evidentně nemá a není ani dostatečně kreativní. Nepochybuju, že má v dané oblasti hodně nakoukáno a že chtěl co nejvěrněji napodobit zvrácenou atmosféru svých oblíbených filmů. Jenže to ke kvalitní parodii nestačí.. Stejně jako nestačí řada vtípků rozdílné kvality. Běžný divák neocení přítomnost Tarantina ani odkazy k některým žánrovým "skvostům". Film má hluché pasáže, je plný kreténských dialogů (ty totiž v chytré parodii mají kreténsky jen vypadat, měla by se za tím skrývat "druhá lajna" - snad jediný moment, kdy se tomu Rodriguez přiblížil, byl Willisův výstup ve skladišti), režisér nedokáže vyvolávat a udržovat napětí a tak by se dalo dlouho pokračovat. Suma sumárum, je to často stejně blbé jako to, co chtěl autor parodovat. Třikrát jsem se usmál, dřevěná noha mě pobavila a na lepé tvary dívek v čele s Rose McGowan byla radost pohledět, ale na dobrý film je to celkově zatraceně málo. Celkový dojem: 35 %. (27.08.2009)

Chujáda...strašná chujáda...ale strašne zábavná chujáda, ktorá v miere zvrhlo „vyprázdnenej“ zábavnosti prekonáva aj nedávnych Bayových Transformerov. Rodriguez sa zobudil a spravil to, čo mu ide najlepšie – zábavný a „zlý“ film. Príbeh ? Vezmeme to najprevarenejšie čo v béčkach existuje. Postavy ? Pridáme pár splatterových a béčkových archetypov a celé to domyslíme na štýl Desperada a From Dusk ´till Down (Roberto zjavne ulietava na „gun-(dis)membering-u“). Výsledkom je asi najáčkovejšie béčko (céčko, déčko ....) všetkých čias. Rodriguez zachováva všetky znaky pokleslých filmov, kašle na logiku a hrá sa ako malé dieťa na obľúbenom pieskovisku. Jeho radosť z možnosti natočiť si niečo takéto je vidieť v každom políčku a ak ste pozitívne naladení na vlnu druhej polovice FDtD nemôžete byť sklamaní. Krásne ženy, drsní chlapi, veľké autá, rýchle motorky, črevá, krv , mozgy ...to všetko tu je, lenže režisér to stihne všetko ešte zábavne zhodiť „pridanou hodnotou“ - krásna Rose s guľometom namiesto nohy, homosexuál pilotujúci vrtuľník sekajúci vrtuľou zombíkov, pocket motorka so zrýchlením z 0 na 100 za 5 sekúnd a na nej najväčší tvrďas El Wray čo „never miss“ kosiaci zombíkov „pětačtyřicítkou“, klobásky, omáčka a Fergie bez mozgu (inak divím sa že to tu nik nespomenul, ale ona lesbická kamoška s vyžratým mozgom je Fergie z Black Eyed Peas.....dobre jej tak :-) ), či prepatetizovaný „new beginning“ záver, to všetko sú Rodriguezove hračičky, ktorými ma neuveriteľne dobre bavil. A o tom je PT v prvom rade ...o zábave pre publikum holdujúce splatteru, béčkam , céčkam a zetkám a ich zvrhlej zábave. Nečakajte Shakespeara ani nič s mozgom, vypnite sa a bavte sa. Roberto totiž patrí vďaka Planet Terror na súčasný splatterový trón. 9/10 (10.09.2007)