Parfém: Příběh vraha

Nečekal bych, že Tykwer někdy natočí jednak historickou pohádku, a jednak film, který ve mně nezanechá žádné pocity. Přes všechnu tu luxusní výpravu a výborné herecké výkony mi tohle hopsání mezi Fantomem Paříže a Oliverem Twistem bylo s ubíhajícím časem pořád víc a víc volnější u krku, a to až do té míry, že si rozmyslím, jestli se podívám ještě jednou. Jen dobovým naturalismem mě totiž režisér Tykwerova formátu opravdu nedostane, a na něco hlubšího o mysli velmi specifického génia Parfém i přes velkorysou stopáž prostě nemá. Škoda. 70% Tak tohle jsem napsal nějaký čas po prvním a dlouho dlouho před druhým zhlédnutím a následným přečtením předlohy. Dnes vidím, že jsem při původním hodnocení opomenul zdůraznit formální kvality filmu a - a to především - Tykwerovu dokonalou znalost filmového média. Kaiser současného německého filmu (Entschuldigung, Herr Haneke, ale Vaše filmy jsou pro mě až příliš umělecky onanistické) přesně vystihl, co z knihy může přenést na plátno, a co je na něj třeba přidat, aby divák měl alespoň podobný zážitek jako čtenář. Film má výrazný a snadno zapamatovatelný obrazový symbol v pouzdru se třinácti flakóny, kniha má spoustu stránek věnovaných prchavému světu pachů a vůní a jejich životu v mysli zcela asociálního génia, který je zlý a plný nenávisti. Film nevyhnutelně Grenouilleho přikrášlil, aby s ním diváci ty dvě a půl hodiny vydrželi, a udělal z něj de facto chudáka stíhaného jeho vlastní výjimečností. A takto se dá pokračovat i dál. Jen tak mimochodem řečeno, kdyby se režisér pověnoval historické satiře tak jako to udělal autor, vydalo by to na čtyři hodiny. Tom Tykwer si zkrátka dokonale vyhrál s tím, čemu nejlépe rozumí, a tento jeho počin je nutno ocenit. Bohužel bych se tím zachoval neférově k ostatním zpracováním knižních předloh a zpronevěřil se svému "systému" hodnocení, protože můj zážitek z Parfému nejvýrazněji umocnilo právě až přečtení Süskindova románu. Pravda je ovšem taková, že teď, kdy jsem si při druhém pokusu vychutnal všechny ty řemeslné detaily a umělecké finesy a následně jako u vytržení konfrontoval obraz s psaným slovem a za ním schovanými duševními obrazy, bych bez rozmýšlení vyťal tomuto skutečně velkému evropskému filmu 90%. Osmdesátka proto bude dostatečně solidním kompromisem. (25.03.2008)

Parfém je pořádný kus filmařiny. Práce se světlem, hudbou, obrazem obecně je naprosto mistrovská, převedení knižního jazyka se skrze vypravěče podařilo na výbornou... Pocity při sledování filmu jsou velmi sugestivní, dílem díky poměrně odvážnému nasnímání, které se nebojí jít do nejmenších detailů, a zobrazuje nám i poměrně nechutné, zvrhlé, nebo jinak vyšnuté činnosti hl. "Hrdiny", dílem především díky hudbě, o kterou se postaral sám Tykwer, a která je božská. Jedinou slabinou filmu je tak paradoxně nemožnost detailního zprostředkování pachového vjemu, po němž divák začne velmi záhy toužit.... (12.12.2006)

Nemám slov. Vím, že Tom Tykwer je talent, ale žádný z jeho snímků mě ještě takhle neodrovnal a taky jsem vůbec nečekal, že na mě nějaký tak silně zapůsobí už na začátku roku 2007. Původně jsem si myslel, že mě budou rušit třeba vypravěčské monology, ale nekonec se ukázalo, že jen umně zapadnou jako kolečko do stroje režisérova záměru. Vizuální lahůdka, úžasná jízda (kterou ale musí režisér na chvíli zvolnit, jinak by se to nedalo vydržet :-), nečekané emoční a herecké orgie a ty opravdové taky. A divákovi nezbude, než s otevřenou pusou zírat na plátno, i když by chtěl několikrát svou hlavu odvrátit. (19.02.2007)

Film s dobrou atmosférou. Jediné, ale podstatné, co mi vadí je, že hrdina by mi asi měl být sympatický a měl bych mu přát, aby přežil, což se vůbec nepodařilo (ovšem ne takovým tím sympatickým Barry Lyndon stylem). Vlastně jsem si celý film říkal "Ať už ho pověšej!". Jinak se dá vytknout opravdu jen máloco. Zajímavý příběh, dobří herci a skvělá atmosféra. To vše nesympatického hrdinu bohatě vyvažuje. (12.12.2009)

Neverila som, že je možné, aby sa mi dostal do rúk thriler, pri ktorého sledovaní nebudem voči vrahovi pociťovať nenávisť a hnev - ba naopak, chápala som všetky jeho pohnútky a rozhodnutia, hoci boli šialené. Je snáď bežné, aby vrah nebol len neľútostným vrahom, ale len obeťou svojej výnimočnosti? Ako píše Cival, vďaka bohu za to, že Tykwer netočí filmy pre všetkých, no vykročil vlastnou cestou, plnou úžasných kontrastov (špinavý zadaždený Paríž = éterické zmyselné vône, malý, zhrbený, nepodstatný Grennouille = božský dar jeho nevšednej vnímavosti). Umelecké dielo, dokonalé v každom zábere, kedy je Jean-Baptiste otupený svojou ničotnosťou, silné vďaka nádhernej melancholickej hudbe, hereckým výkonom (Whishaw-Rickman-Hoffman) či celkovému atypickému spracovaniu. Ďalší hrdina (podobne, ako môj milovaný Dracula), ktorý nezabíja kvôli neuspokojeným chúťkam masového vraha, ale len pre tajomnú a ľuďmi nepochopiteľnú lásku a vášeň. Kontroverzný záver je priam mystickým, upokojujúcim vyvrcholením, ktoré uvrhlo morálne slabých ľudí do dimenzie vlastnej telesnej neovládateľnosti a skazenosti. Nedokážem pochopiť, ako niekto môže potupiť záverečnú, nadčasovo-umeleckú sekvenciu na bezduché amatérske porno. Znovu sa mi potvrdilo, že 90% ľudskej populácie tvoria radoví diváci, neschopní oceniť myšlienkový presah a "iný Hollywood". To je - pri pohľade na tržby - moje skromné tvrdenie. (29.10.2011)