Horší už to nebude

KDYŽ OBČAS TONEME VE STRACHU A ZOUFALSTVÍ, RUTINĚ A STEREOTYPU, BEZNADĚJI A NEŠTĚSTÍ, PODĚKUJME BOHU ZA BAVORSKÉ CUKROVÉ SUŠENKY. A NEMÁME-LI SUŠENKY, MŮŽE NÁS NAŠTĚSTÍ UTĚŠIT DOTEK DŮVĚRNĚ ZNÁMÉ RUKY. NEBO PŘÁTELSKÉ GESTO. NEBO NĚŽNÉ POVZBUZENÍ. NEBO LÁSKYPLNÉ OBJETÍ. NEBO TOUHA ÚTĚCHY. NEMLUVĚ O NEMOCNIČNÍCH VOZÍCÍCH A NOSNÍCH SVORKÁCH. A NESNDĚDENÉM PIŠKOTU. A ŠPTANÝCH TAJEMSTVÍCH. FENDERECH STRATOCASTERECH. A TU A TAM NĚJAKÉ KNÍŽCE. A MĚJME NA PAMĚTI, ŽE TOHLE VŠECHNO, NUANCE A ODLIŠNOSTI, KTERÉ BEREME JEN JAKO DOPLŇKY NAŠICH DNÍ, MAJÍ MNOHEM VÝZNAMNĚJŠÍ A VZNEŠENĚJŠÍ POSÁNÍ. ZACHRAŇUJÍ NÁM ŽIVOT. VÍM, ŽE SE TO ZDÁ PODIVNÉ, ALE VÍM TAKÉ, ŽE JE TO KUPODIVU PRAVDIVÉ. (07.01.2008)

Svěží, trefná a inspirující komedie pro inteligentního diváka. Spousta skvělých nápadů, roztomilé momenty, které známe ze života, ale ve filmu jsme je neviděli. Ferrellovo seriózní herectví je snad až příliš minimalistické, parádně ho ovšem doplňují excentričtí Gyllenhaal a Hoffman. Doporučuji vzít si sebou do kina nějakou tu sušenku s lahodnou čokoládovou polevou. :-) (26.03.2007)

S každým zhlédnutím zábavnější hra s vyprávěním. Vypravěč je zde sice v intencích klasického hollywoodského stylu (zpočátku) neviditelný, nikoliv ovšem neslyšitelný. Slyšíme jej (tedy ji) nejen mi, ale také protagonista příběhu. To je ale pouze náplní prvních několika minut, po nichž se zápletka začne stále víc komplikovat, aniž by tím jakkoli trpěla srozumitelnost filmu. Podvratnost Stranger than Fiction tkví v tom, že jej klidně můžete číst jako romantickou komedii. Žádný „povinný“ žánrový element v zásadě nechybí, jenom jsme neustále upozorňováni, že sledujeme určitý konstrukt, že příběhy konkrétního typu končívají konkrétním způsobem, že odevzdaného hrdinu řídí nějaká vnější – autorská – síla apod. Film obvyklá vyprávěcí schémata naoko dodržuje, zároveň je jejich zviditelněním boří a vytváří schémata nová. Dlouze bychom mohli rozebírat práci neukotvené, jakoby žádnému z mnoha vypravěčů nesloužící kamery, Ferrellovo hraní bez emocí (na hrdinu hollywoodského filmu je záludně nečitelný) i filozofický podtext, dotýkající se věčné otázky predestinace. Je toho hodně a všechno se to sešlo ve filmu chytrém, nápaditém a (přitom) mimořádně vtipném. 90% Zajímavé komentáře: Wormboy, Janek, Silence, gusman (24.03.2007)

Ač mám pro Ferrellovo řádění v rámci Frat packu docela slabost, jeho soustředěná a uměřená kreace je to, co mi příjemně vyrazilo dech nejvíce. Jenže to by se nestalo bez parádního scénáře, za který by se nemusel stydět ani Charlie Kaufmann, a Forsterova fantazírování, jež dokázalo i z čištění zubů udělat nezapomenutelný zážitek… anebo taky: Volejte sláva, v Hollywoodu se originalita ještě v některých šuplících stále umí najít! (03.05.2008)

"Stranger Than Fiction" přináší svěží vítr do americké komedie. Skládačka příběhu Harolda Cricka, jenž je jako loutka na provázku ovládaná spisovatelkou v tvůrčí krizi Karen Eiffel (mimochodem jako vždy skvělá Emma Thompson)... Zápletka vlastně není v dnešní době zas tak originální, prolínání příběhů, reality s fikcí a několik závěrů je poslední dobou v Hollywoodu hrozně populární, ale tenhle film těží z lehkosti a originálního zpracování (hlavně úvodní pasáž, ve které nám spisovatelčin hlas představuje Harolda a jeho život za vydatné podpory skvělých animací dokreslujících všechno, co se na plátně děje). Žánrově film stojí na pomezí pohodové romantické komedie a malého dramatu s prvky "fi", krásně se na něj dívá a je vlastně hrozně nekonfliktní. Co mě vlastně zaujalo asi nejvíc je to, že film nemá žádného "škodiče", žádnou postavu, která by mi byla nějak nesympatická a vůbec celý je hodně nekonfliktní. Proč ale ndám plný počet je jednoduché - kámen úrazu je jako obvykle konec. Nemůžu napsat co se mi na něm nelíbí, protože by to byl spoiler jako blázen a ani nevím, jak bych to ukončila ke svojí spokojenosti já. To ovšem není práce moje, ale scénáristů a tak nějak mi přišlo že ten konec měl mít o něco větší šťávu, aby udělal tečku za jinak výborným filmem. (16.03.2008)