Černá kniha

Verhoeven je späť v plnej paráde!... Najdrahší a zároveň najúspešnejší holandský film konečne dorazil a naplnil moje veľké očakávania. Silný a spletitý príbeh je plný zvratov, nečakaných situácií a plný rôznych postáv o ktorých nikto netuší, ktorá sa ako zachová, kto je klaďas a kto záporák. Odhaliť hlavného zloducha nie je také jednoduché a práve toho využil Verhoeven naplno. Prakticky po celé dva a pol hodiny si film udržuje napätie a ani nachvíľu nenudí. Nemci sú odporní ako už dávno nie, s výnimkou sympatického Muntzeho a možno aj to pomohlo filmu a predovšetkým hlavnej predstaviteľke, ktorej držíme palce, dúfame, že z toho vyviazne a pomstí smrť svojej rodiny. No, nie na každého dôjde, tak ako v skutočnom svete. Hlavná predstaviteľka Carice Van Houteová je kapitola sama o sebe. V každej scéne je úplne dokonalá, či už spieva, plače,zvádza... nech robí čokoľvek, je stvorená pre túto úlohu. Zažiarila tak, že bolo iba otázkou času kedy si ju všimne Holywood. No, B.Singer si ju všimol a okamžite ju obsadil do podobne ladeného filmu o neúspešnom atentáte na Hitlera-Valkyria(neviem sa dočkať).Verhoeven výborne obsadil hercov na všetkých postoch,jeho réžia je prehľadná a ani svojej povesti kontroverzného tvorcu neostal nič dlžný.Hoci mne osobne až taký kontroverzný nikdy nepripadal,tých pár erotických scén a krvi nájdeme skoro v každom jeho filme. Čo dodať? Jeden z najlepších filmov roku 2006. Film bez slabého miesta.100%. Odporúčam! (07.02.2009)

Druhá světová válka zase trochu jinýma očima, trochu z jiného pohledu a hlavně trochu jinak natočená, než jsme tak nějak všichni zvyklí. Černá kniha je dvou a půl hodinový příběh ženy, která si za války prožila svoje a rozhodně sen a to nechá koukat. Paul Verhoeven natočil efektivní podívanou do válkou opředené Evropy a je to na ní hodně znát. Ta zaneřáděná Evropa nácky je hodně znát a k tomu dopomáhá solidní atmosféra, ale na konci filmu jsem z toho měl tak zvláštní pocit, že jsem si z toho filmu nic neodnesl. Je to vlastně příběh špionky, ale průběh filmu naznačuje právě tak nějak normálně, jak bych asi čekal a nic mě tam nedokáže překvapit. Natočené je to rozhodně pěkně, a Carice van Houten je solidní kost, která s náckem dokáže udělat divy, ale prostě mi tam chybělo něco, čím bych si tento film nadosmrti zapamatoval. To zpracování, ty kulisy, to je všecko opravdu fantastické, co do efektivnosti filmu se týče, ale nemůžu si pomoci, ten film měl rozhodně na víc. Tak nějak se snažil přijít s něčím novým, a vlastně mi ukázal to všecko, co jsem už měl možnost někde vidět, nebo ne vidět, ale ten příběh se žádnou zvláštností nezkrášluje, a to mě trošičku zamzrelo. Dvě a půl hodiny koukám na něco, přičemž vlastně v průběhu filmu tuším, že to tak dopadne a nakonec to všecko tak nějak dopadne. Na pět hvězdiček bych v tom musel vidět něco šokujícího, a to mi v tomto filmu chybělo. (18.09.2008)

Už druhý týden přemýšlím, co k tomu vlastně napsat. "Černá kniha" mě minula obloukem, zanechávajíc na mé duši stejný emocionální dopad, jako tvrzení NATO, že je v somálských vodách klid. Hlavní hrdinka coura, vedlejší postavy nezajímavé, napínavé scény jsem prožívala méně než čištění zubů a při dojemných pasážích vraždění či bezpráví byste v mém ošlehaném ksichtu marně hledali lítostivý záškub (nebo dokonce nadbytečnou vláhu v očích). Nejvýraznějším pocitem za celých dlouhých 145 minut byla chvíle zhnusení, kdy se v koupelně zjevil navýsost odpudivý nahatý nácek, to jsem si málem musela odběhnout ublinknout. Kde asi udělal soudruh Verhoeven chybu? Možná nikde, jak tak zírám na celkové hodnocení a komentáře spokojené většiny. Asi je chyba ve mně, tak teda dám aspoň 50% za snahu a zařadím si "Černou knihu" do poličky s dalšími tituly, které už nikdy nehodlám číst. (18.12.2012)

Jak to přeformulovat lépe, než je průvodní claim tohoto filmu... ANO/NE... čili není jen černá a bílá, je celá škála druhu černých a bílých barev a což pek těch odstínů šedi, že? Někdy se za to pěkně v životě schovává.... Ale stejně... při lámání chleba je to pak stejně ANO/NE a nic jiného... Pokud pominu podprahový pocitový vjem (vtipný postřeh Kleopatry, tj. vtíravě jemný nádech kombinace Indyho a Steelové... proč ne), je nepřehlédnutým faktem, že herecké výkony jsou z těch víc než lepších. Škoda jen, že Verhoeven ustřelí napětí, jak to dopadne hned v prvních vteřinách filmu... Mohl by to být ještě intenzivnější zážitek... Ať tak či onak a nehledě na fakt, že jak probíhla II. sv. válka v BENELUXU toho obecně společnost u nás moc neví, je to poctivý a víc než dobrý film. A navíc nás obohatí o trochu jiný pohled.... (04.12.2008)

Pokud je pro tolik fanoušků PV dokladem jeho mistrovství Černá kniha, tak pro mě je to zrovna film, který se mi z nechuti ani nechtělo dokoukat, jak trapně na efekt a melodramaticky jsou ty scény budované - jako by PV nějak nezaznamenal posledních 60-70 let vývoje vyprávění filmových příběhů a jel pořád podle té počáteční naivity a jednoduché opájivosti samotnou filmovostí, hraností, strojeností, a tak scénář pracuje podle měřítek a očekávání, za nichž se promítal třeba KingKong a bylo jen nutné dostrkat postavy tam, kde bude připravený divák moci udělat ách a ou a pištět hrůzou a bude si tu frašku užívat, protože to tak chce... *** Je možné, že právě tohle se snadno promine ve scénáristicky hrubších akčních bijácích, kde jemnou reflexi přebíjí pudy a vášně hnané příbojem krve a/nebo spermatu, ale v jemnějších psychodramatech, kde působivost děje stojí na předivu motivací a na přísně logickém vývoji postav a souběhu událostí, to prostě leze ven jako sláma z bot. Je jedno, jak složitě scénář vypadá, když se ho pokusíte převyprávět. Pořád je to melodramatický konstrukt předem vypočítaný na efekt, stavící se nad přirozený běh příběhu, který by člověka strhnul svým komplexním neodvratným spěním, a v obratech, zvratech a pointách místo toho vystupuje předem vykonstruovaná hra režiséra-boha příběhu, který odolává námitkám. A zatímco přirozený příběh by ohledával i jiné možnosti, on a herci pod jeho taktovkou to valí vytčeným směrem, aby se všichni v kině mohli ve správné chvíle dojímat. Jenže scénám, ve kterých si hrdina (obrazně míněno) naběhne na osudovou kulku za dojemné hudby a s dlaněmi přištitěnými na srdce, z nějž začne na bílou blůzku probublávat krvavý pramínek, a s leskem v očích padá zpomaleně k zemi, už je snad nějaké to půlstoletí odzvoněno. *** Verhoeven možná používá moderní efekty, ale nikdy se nevymanil ze starého filmového myšlení a není sám nijak moc chytrý. A to je nuda a navíc zrovna tady jde o ironii o to krutější, že scénář má vycházet ze "skutečných událostí". *** PS: Vůbec se nedivím, že Tarantino přesně kvůli takovým vykrádačům skutečnosti a velmistrům dojáků musel natočit Hanebný pancharty a zatančit tak na mrtvolách těch nacistických hajzlů i režisérských šmelinářů s nimi, čímž mohl zároveň i složit neskutečně šlechetný tribut obětem - těm historickým i těm z řad filmových diváků třeba takového Paula Verhoevena;) (28.11.2016)