Na cestě

Znáte to, když se na něco hodně těšíte a potom jste o to více zklamaní. Má vina, nečetl jsem knižní předlohu. Pravděpodobně ta největší chyba. Čekal jsem něco ve stylu videoklipu Seek Bromance od Tima Berga. Základní myšlenka stejná, já doufal v něco více uvolněnějšího. Komorní atmosféra a doba přispívala na realističnosti. Záběry z cestování v autě a krajiny nebyly špatné, ten zbytek vzhledem k délce spíše nudil. V porovnání s Mexickou jízdou to u mě prohrává. Na jednu stranu to také mělo své momenty. Přimhouřím oči a hodnotím průměrem. Ve filmu bych moc nemhouřil, myslím, že první film, kde Kristen Stewart ukázala své tělo :-) (27.11.2012)

Knižní předloha společně s hereckým obsazením vytvořila neuvěřitelně nadějný potenciál pro zachycení nereálně reálného života nevýrazného pisálka. A jak dokonale mohla tato kombinace vypadat ve snech, tak dokonale byla promarněna. Napálená stopáž s táhnoucími se záběry navozuje atmosféru sice retro-podmaňující, na straně druhé i ale až k uzoufání pomalou a stagnující. Význam protagonistů se střídá jak současné módní trendy a bez znalosti knižního veledíla se nezasvěcený divák může v ději mírně ztrácet. Jak ve smyslu na které postavy se zaměřit, tak i v příběhu samotném, který se scenáristicky nevydařil a zamotává se do nepřehledné smyčky. Což o to, že ta smyčka je plná komických excesů, o těžkých životních ranách a drogové jízdě obecně, když je to po půl hodině stále jedno a to samé dokola. Je mi tedy tak trochu líto především dua Amy & Viggo, jejichž role mi v tomto snímku připadají vyloženě zbytečné. Spontánně tedy zklamání a palec dolů, s odstupem času se ale dojem nevytratil tak rychle, jak bych očekával, takže vyloženě tragédii Salles nevytvořil *smířlivé gesto*. Nejlepší soundtrack z filmu: Main Theme. 60 % (04.05.2014)

Nikdy bych si nedokázal představit On the Road na plátně. Walter Salles ale zřejmě ano a nakonec vznikl film, očividně jakási plánovaná pocta Kerouacovi a beatnikům, který se po více než dvě hodiny táhne, lidově řečeno, jak těsto na štrúdl. Z castingu potěšil snad jen přesně ztvárněný Burroughs, naopak o rozjíveném frajírkovi, který měl představovat Ginsberga, by se toho dalo říci jen málo dobrého. Nu, dle mého je to takové převedení šedesát let staré látky do verze pro novodobé hipstery, kde prostředí a míra "coolness" výrazně převažuje nad takovými pojmy, jakými jsou srozumitelný příběh či dobře prezentované postavy. (21.02.2013)

Ten film, ktorý vás od začiatku nezaujíma, trvá pol dňa a na konci je to presne také isté ako na začiatku. Čo to za úbohé životy žijú tí úbohí bídnici? Kedysi ich volali zmätení kokoti, dnes slniečkari a hipsteri. Prefetované mozgy túlajúce sa krajinou, kradnú, jebú, existencia bez zmyslu. A niekto o tom dokáže natočiť film, kde naj scény sú so skoro plochou Kristen. 1 z 5 (09.12.2018)

Ten film sice TO nemá, ale kupodivu jsem spokojený. Vlastně bych možná měl před Walterem Sallesem smeknout klobouk, jak se s On The Road dokázal poprat. Ona je ta kniha totiž v podstatě nezfilmovatelná. Nějaká souvislá dějová linka v ní neexistuje, spoustu stránek zabírají opakující se cesty na západ a východ a celé to je postavené na práci s jazykem, s jazzovou atmosférou, s beatnickým životním stylem... Ach jo, mám tu knížku vážně rád. Proto opravdu cením, že Salles se zaměřil právě na tohle a jakous takous atmosféru tomu filmovému cestování napříč Amerikou dokázal vtisknout. Není to sice úplně ono, ale dýchlo to na mě alespoň z části stejným dechem jako předloha. Horší čtyři hvězdy. P.S. Může mi někdo vysvětlit proč bylo třeba dávat tolik prostoru šoustacím scénám Deana? (21.12.2012)