Šťastný smolař

Láska je štěstí. A Jiří Strach to ví... Konečně po čase zase silná televizní autorská pohádka vymezující se (ale v něčem i rozvíjející) proti klasické české pohádce. Podle námětu (pohádkové knížky) slovenského režiséra Mateje Mináče napsal Marek Epstein povedený scénář, který po hodně dlouhém čase připomněl originalitu pohádkových scénářů Zdeňka Svěráka, tolik scenáristických fórků by divák jinde pohledal. Tři veteráni to sice nejsou, ale alespoň je vzdáleně připomínají, což u ostatních novodobých českých pohádek nehrozí ani náznakem. Pohádka coby projev ryzí modernosti (respektive postmodernosti) jde někdy na hranu toho, co ještě v pohádce snesu (pokus o sebevraždu), každopádně většinou se drží v mantinelech očekávaného. A Jiří Strach se zase drží svých osvědčených hereckých koní (Ivan Trojan, Jiří Dvořák, vlastně už i Jiřina Bohdalová...) a ti jsou největším tahounem diváckého prožitku, bez Trojana by byl celý snímek poloviční. Jeho postava pohádkového ,,barona Prášila" s pábitelským přesahem je opravdu dobře napsaná i zahraná, a hlavně nosná. Nejsilnější momenty pak přicházejí v místech, kdy se Jiří Strach snaží svou televizní pohádku nějak ozvláštnit, punc modernity ji pak paradoxně dává především retro animovanými pasážemi, které jakoby odkazovaly k zemanovskému pojetí dětského filmu, animovaná zkratka cesty motocyklem po Evropě je tím nejlepším a nejvtipnějším, co bylo v této pohádce k vidění. Škoda toho, že většina věcí není dotažených k úplné dokonalosti, nechybělo mnoho a Šťastný smolař se mohl stát kultem, stejně jako jsou kultem počiny výše zmíněného Zdeňka Svěráka. Takhle je Šťastný smolař velmi povedenou televizní pohádkou, v níž se mísí a realizuje mnohé, vtipně se tu třeba potkává veřejně proklamovaná víra pana režiséra s humorně pohádkovými motivy (Nejvyšší knihovník), každopádně je vidět, že Jiří Strach má cit pro ty správné náměty... (24.05.2013)

Oxymoron v názvu jako by předjímal stejnou schizofrenii, kterou trpí současná animovaná produkce z Hollywoodu - formát primárně určený pro nejmenší se snaží zalíbit dospělým a samotné děti bere ve finále na hůl.. One-man show bohemáckého řidiče dělové koule, "Zemanovské" animace, či nadčasová rýpnutí jsou výborné, nicméně dle zaručených pramenů nejsilnější stránka filmu (vtip) mi přišla poněkud utopená ve strojenosti a samotné Strachovo nadprůměrné řemeslo pak vytahuje trn z paty televizního standardu jen ztěžka. Neříkám, že si tímto v Monte Carlos zahrál o svou pověst, ale dost často mě jímal pocit, že to klidně mohl natočit Kdokoliv.. Rákosníček mrčící z černé zdobené rakve mě bude budit ze snů! (26.12.2012)

TV/// Obsazení 9/10 Děj 8/10 Hudba 5/10 Výprava 8/10/// PLUS: Somr, Cíl, Dvořák, Vetchý a Trojan, tři generace herců pěkně pohromadě, radost pohledět, užil jsem si je, stejně tak pěkné a celkem zajímavě zkombinované výpravy a atraktivního pozadí, milá jako víla byla Dáša a taky jí to slušelo, a celkově to bylo zručně natočeno MÍNUS: kupodivu Martina Zábranská na hlavní ženskou postavu měla málo prostoru, vlastně jako by tu ani nebyla a tak si chlapy herečtí musí vystačit navzájem, ta smůla smolařova je občas až do oka bijící a tak to nepůsobí vždy přirozeně, paradoxně nesmrtelná Bohdalka hraje však vy víte koho, náročná role pro ni./// Shrnutí: Líbilo se mi to. Konečně příjemná, pěkná a zábavná pohádka, která si na nic nehraje, není trapná, herci nepřehrávají a celé to dává smysl. No jo, teď koukám kdo to točil, prostě Jiří Strach je jestli ne talent, tak určitě jeden z nejlepší českých režisérů a televizní pohádky jsou jeho obor./// Celkem 77%/// (13.01.2014)

Opět se potvrdily profesionální kvality režiséra Jiřího Stracha, jeho týmu a vhodně vybraných hereckých osobností. Zařazení této nádherné pohádky Českou televizí na vánoční svátky je jistě bezpochyby správné, já osobně bych však upřednostnil Štědrý den. Ve srovnání s Dvanácti měsíčky Karla Jandáka s nepovedenými dialogy a téměř puberťáckými poznámkami Měsíčků či očividnými prvky Mrazíka jednoznačně u mě vede prim Štastný smolař. S přihlédnutím ke zdejším komentářům se mi pozdává, že český divák je pravděpodobně v globále poněkud rozpolcený a navíc nepřející. Proč tolik zlých slov? Proč tolik nenávisti? To opravdu musíme být ke skutečnému úspěchu českých tvůrců tak opovržliví a nenávistní? Jistě má každý právo vyjádřit svůj názor, ale se zachováním jisté míry úcty k práci jiných. Umíme vůbec tady v Česku dělat něco jiného, než kolem sebe jen plivat nenávistná slova, někdy i s hrubými pravopisnými chybami? Je to k zamyšlení. Žij a nechej žít! ..... poznámka: nejsem zaměstnanec ČT, ani režisér či herec, a vůbec jim nezávidím tak nepřející české diváky. Tak si alespoň zahraji kostky o Haničku http://advent.ceskatelevize.cz/#stastny-smolar (26.12.2012)

Je milé vidět, že lze spáchat vcelku kulantní pohádku, aniž by měl jeden Z prdele kliku při globálním vykrádání Božky a Karla, ztrapňoval Ivetku v roli debilního homočertíka a musel posílat toporné princezny a vyteplené prince se svou Troškou do mlejna. A stačí k tomu jeden gramlavý kominík, scénárista s nepovislou originalitou, režisér s koulema, tedy pardon, chtěl jsem říct s ušima, a neuvěřitelná plejáda opravdových a sympatických herců, co nemají Strach z televizní produkce. Obecně už pohádky nijak zvlášť nemusím, ale jsem vděčný za cokoliv, co aspoň na chvíli zabrání fakanům trhat si vzájemně nehty, demolovat byt a nutit agresivního souseda pod námi rvát si do uší špunty a třískat do radiátoru. A u tohohle jsem překvapivě přestal dělat bordel i já! (13.02.2013)