Tajnosti

Moc příjemné překvapení, které přilétlo z nedaleka a o to víc je tahle vlaštovka vzácná. Niterní reflexe jedné ženské duše je místy skutečně výtečná. Taje i tichá přání nejen překladatelky Julie, ale i jejích blízkých, nám v netriviálním balení předkládá Alice Nellis, která rozhodně netlačí na pilu, nesnaží se za každou cenu šokovat ba dojímat, ale všedně nám představuje ženu, která chce leccos změnit, ale ještě neví přesně co a jak přesně toho docílit. Vnímáme jen úlomky její minulosti (ale brzy máme pocit, že jí známe léta), protože teď je před námi zhruba čtyřiadvacet hodin obyčejného dne, který začne rozpačitým milostným atakem, pokračuje smutnou zprávou o úmrtí hudební legendy Niny Simone, nečekanou touhou po klavíru a taky několika kostlivci.. s hudbou se tu ostatně pracuje na výbornou. Stejné ódy lze pět i na lyrickou kameru a nadstandardní herecké výkony (Bittová, Roden, Issová), kde nikdo nemá šanci zklamat a navíc tu vyvstalo několik velkých hereckých nadějí (mladík z hudebnin Miloslav König mě neskutečně dostal). Inteligentní scénář pak několikrát vyzdvihne důležitost rodiny, která, ač je sebezranitelnější, platí stále za tu nejbezpečnější jistotu. Nellis je v porovnání s třeba posledním snímkem dua Svěrákových (silně průměrné Vratné láhve) zcela suverénní, nekalkuluje, jede na plný plyn a zejména na přirozenost (což potěší i v nerušivém a umně skrytém product placementu). Všeplatný snímek, který je těžko zařaditelný, má silné vnitřní kouzlo plné zajímavých odboček a náhledů na život. A vidíte, ono to jde!! (11.10.2009)

Hodně zajímavý film, který na mne působil tak nějak podivně křehce a jakoby vznešeně, a ve spojení s hudebním doprovodem dodával tomuto snímku jakoby až umělecký rozměr. Zasmála jsem se sice jen dvakrát, ale myslím, že o to tu ani moc nešlo. Nejkrásnějším a nejcitlivějším momentem pro mě byla závěrečná scéna hry na piáno s mladíkem ve vytahané halence, který mi chvílemi připomínal Kurta Cobaina. Zajímavý herecký talent, jehož jméno je mi však zatím neznámé. Budu muset pátrat. (25.01.2009)

Alice Nellis netočí moc. Ale když už to udělá, stojí to za to. O ženách po čtyřicítce to sice je, ale lidé v každého věku si tam něco najdou. I bez rozdílu pohlaví. Filmy Alice Nellis jsou hlavně o pocitech. A najde se v nich civilnost i snovost. A naše životy. A naše řeči. Jako protiváha Vratných lahví, které se IMHO bály přijít o svého diváka a jen vtipkovaly (ano, i po x-té verzi scénáře), bych to rozhodně doporučil. Jo, a za to, že ČT odmítla dát peníze na Annu, jí provolávám hanba!!! Třikrát!!! To mohl být projekt!!! (26.07.2007)

Citlivý ženský film nejen pro ženy. Tam, kde Hřebejk s Jarchovským divákům zbytečně vysvětlují, co že se to na plátně děje, Alice Nellis si vystačí s jemnými náznaky a poetickými výjevy. Ona totiž narozdíl od výše zmíněných komerčních hitmakerů předpokládá, že se na její film půjdou podívat lidé, kteří nemají problém při jeho sledování i trochu přemýšlet. Ony Tajnosti totiž nejsou tou klasickou hořkosladkou komedií, které se u nás objevují jak na běžícím páse, ale je to citlivá sonda do života jedné ženy, která se ocitla na rozcestí a neví si rady, kterým směrem se vydat dál. Alice Nellis se nebojí experimentovat a do filmu vlepila i nějaká ta taneční čísla...a působí to dobře, svěže. Ještě bych vyzdvihl Ivu Bittovou v hlavní roli a Karla Roden jako jejího manžela, kteří sice hrají úsporně, ale jejich postavy tak působí o to reálněji. A když už dojde na nějaké emocionální výlevy, oba vědí, kde je ta hranice mezi uvěřitlelným projevem a divadelním přehráváním. Jediné, co mně trochu vadilo, byla postava vlastníka obchodu s hudebními nástroji, jehož emocionální otevřenost mi přišla možná trochu moc křečovitá, ale to je opravdu jen detail. Tajnosti jsou po Slámově Štěstí další takový malý zázrak v české kinematografii, který obstojí i v porovnání se zahraniční tvorbou. (27.01.2008)

Plynutie filmu sa námatkovo dá označiť 'o ničom', ale celkový výsledok je o "niečom"! A to niečo sa oplatí si pozrieť. Alice Nellis sa nebojí experimentovať a popri sentimentálnych scénach používa veľmi efektnú a zaujímavú kameru, čo ma baví, rovnako ako aj zasnené (zahmlené) scény. Určite sa na film nechystajte ako na náhle zlepšenie nálady. Je síce usmievavý, no tragické prvky majú tentokrát prevahu. Čaro malo aj, niekedy až patetické ticho v kontraste s krásnou hudbou, či už od Buty alebo priamo klavírnou. 80%. (27.10.2007)