Opilí slávou

Je libo sestoupit do spodních pater šoubyznysu? Rychlovýtah Buscemi vás tam dopraví coby dup. Úloha Lese, fotografa s šakalím charakterem, připraveného parazitovat úplně na čemkoli, byla Buscemimu psána snad přímo na tělo a ten svou příležitost využil naplno. Lesův protipól Toby, bezmezně dobrotivý světec bez domova, neustále rozdávající duchovní útěchu na všechny strany, už mě tolik nenadchnul, ale řekl bych, že za to mohl spíš scénář, než Michael Pitt. Od doby, kdy jsem četl Solženicynův Jeden den Ivana Denisoviče, totiž nechovám důvěru k lidem, kteří po ostatních vylizují misky — přinejmenším se nedá věřit tomu, že přežijí dostatečně dlouho. Natož aby si zachovali kondici, svěžest a luzný zjev. Ale budiž. Grungeový fešák si v tomhle filmu prožije svůj příběh z červené knihovny a já nehodlám nic namítat, snad jen to, že jsem se tak trochu nudil. Já vím, že to byla satira se vším všudy, přesto mě banální fešanda Alison Lohman moc nedostala, Pittovy kukuče taky ne a tak celý ten jinak docela milý a příjemný příběh pro mě stál celý hlavně na tom Buscemim. Budu dnes trochu přísnější a pro jednou zaokrouhlím dolů. (26.09.2010)

Tom DiCillo je podobně jako třeba Jim Jarmuschi symbolem americké nezávislé scény. Jeho filmy se dělí na dvě skupiny buď je žerete nebo vám jedno zkouknutí stačí. Já se řadím spíše do té druhé skupiny, neboť Opilí slávou už bych nejspíš podruhé vidět nemusel. Největším pozitivem celého filmu je Steve Buscemi, který opět předvádí skvělý charakterní výkon a role "profesionálního fotografa" mu padne jako ulitá. Největší dojem ve mne zanechala závěrečná scéna na červeném koberci, ani nevím proč, ale strašně moc se mi líbila. Jinak mi to přišlo spíše nudné, tudíž tři hvězdičky jsou odpovídající....... (26.10.2008)

Že je showbussiness a všechno kolem něj povrchní, to ví asi všichni. Přesto se o tom dá mluvit pořád a pořád a někdy dokonce i trochu jinak a tedy zajímavě. Tohle tenhle případ bohužel nebyl, ale dost možná to byl i účel. Celý snímek a všechno, co se v něm odehrává, překypuje povrchností a banalitou, asi stejně jako Hollywood sám. I přes možný režisérský záměr se nemůžu zbavit pocitu, že být do hlavních rolí postaveni např. Mandy Moore či Lindsay Lohen a nějaký fešný mladík (s pouhou špetičkou hereckého talentu, jehož nedostatek je ale bohatě vynahrazen překypujícím šarmem a sex-appealem), posunul by se tenhle film do úplně jiné kategorie. To, co z tohohle filmu dělá nepitomou slátaninu jsou akorát „nezávisláci“ Buscemi a DiCillo, protože příběh na to vážně nemá (a že by film oplýval božskou hudbou, kamerou či střihem, to se taky říct nedá). (18.07.2010)

Film, ktorý u mňa balansuje medzi 3 a 4 hviezdičkami. Nakoniec som sa priklonil k tej horšej variante. Technicky ide o absolútne bravúrne zvládnutý snímok so skvelými hereckými výkonmi. Steve Buscemi zahral skvelo, ale ani Pitt nezaostával, podal asi podobný výkon ako vo Funny Games - svojský a osobitý, uhrančivý herecký prejav, ktorý je naozaj originálny. Dejovo ma to však za srdce nechytilo, dosť často som sa nudil, záver riadne klišé, niečo ako paródia na americký sen a pravdepodobne by som to už viac krát nechcel vidieť. 65/100 (18.12.2013)

Hrať Steva Buscemi-ho v "normálnom" filme som ešte asi nevidela a čím ďalej, tým viac ma presviedča, že v komediálnej role mu to ide najlepšie. Delirious je ľahká zábava, v celku inteligentná, berie si na mušku kritiku hviezdnej popularity a slávy, robí to celkom šikovne a satiricky. Vtip a ľahkosť akou film plynie je na celom dojme to najlepšie. Michal Pitt je síce dobrá voľba - tak akurát nezrelý, správne narušený - v kríze, pri Buscemim bol fakt ako chudobný pocestný, no jeho osudová karta sa obrátila a zrazu som jeho kŕčovité slaďunké úsmevy nemohla vystáť, to však bola len jediná rušivá záležitosť, ten zostatok bol úžasný a zábavný. (11.10.2010)