poster

Královská hra (TV film)

Drama

Československo, 1980, 67 min

  • majo25
    ****

    Kedže som mal možnosť vidieť najprv novšie slovenské zinscenované spracovanie a úrovňou i dialógmi sa veľmi podobali spomeniem iba jeden herecký výkon - Hrušínskeho, ktorý veľmi predsvedčivo a kvalitou jemu rovnou zahral svoju postavu. V tomto mu Dančiak konkurovať bohužiaľ nevie. Naopak, na Munzara som si musel chvíľu zvykať. Inak sa inscenácia drží verne skvelému námetu, na ktorom to takmer všetko stojí. Kulisy sú, aké sú, treba ich jednoducho pretrpieť.(3.1.2016)

  • Marthos
    *****

    Mistrovským skvostem či perlou literatury dvacátého století bychom mohli směle nazvat Šachovou novelu od věhlasného rakouského spisovatele Stefana Zweiga. Tento vynikající literát židovského původu bývá často spojován s humanistickými ideály a antifašistickými postoji; jeho knihy jsou trvalým mementem před jakoukoliv podobou násilí a degradací lidství. Je fascinující, jak Zweig precizně pracuje s psychologií postav. Někomu se možná bude příběh zdát ne příliš zajímavý. V čem tedy spočívá jeho síla? Odpověď není složitá. Kromě mistrovského jazyka, který můžeme u spisovatele tohoto kalibru automaticky očekávat, má novela hluboký myšlenkový rozměr. Skrytá symbolika - to je to pravé slovo. Jugoslávský šachista Čentović je charakterizován tak, že v něm vnímavý čtenář pozná nepřímé ztělesnění zla. A sice zla zdánlivě neporazitelného, které tehdy devastovalo Evropu jako mor. Jedná se pochopitelně o fašismus. Tajemný Heinrich se naproti tomu jeví jako jedinec schopný této hrůze a tyranii čelit. V okamžiku, kdy Heinrich vstupuje na scénu, opouští divák své podvědomé sympatie vůči nadřazenému šachovému velmistrovi a společně s ostatními věří ve vítězství slušného člověka. Zajímavou konfrontaci nabízí v tomto směru především precizní Hubačův scénář, který se soustřeďuje na charaktery obou protihráčů, zároveň nás ale blíže seznamuje s pocity druhých a ve vzájemném protikladu nabízí i pohled sebe sama. Vrcholné kreace Hrušínského a Munzara jakoby se stávaly pomyslným soubojem dvou výrazných hereckých individualit za asistence neméně skvělého Haničince v roli, která zasluhuje mimořádné ocenění. Příběh sám o sobě bývá velmi často interpretován nejen jako trvalá výstraha před fašismem, ale rovněž jako skrytý klíč k autorově sebevraždě. Jak je to možné? Odpověď se skrývá v mysli hlavních protagonistů.(17.9.2013)

  • igi B.
    ****

    Téměř existenciální (televizní) hra o jedné osudové hře a "vítězství slušného člověka"... Za zmínku pak stojí, že hra v šach zde není jen nějakou kulisou s markýrováním, přičemž >odborného poradce< zde dělal veterán a "Mistr" šachu, pan František Pithart (1915-2003). - - - - - (Poprvé viděno kdysi v ČST, naposledy pak 8.5.2008 na ČT1, komentář zde jako devátý - 8.5.2008)(8.5.2008)

  • noriaki
    **

    Roztahaná a unylá inscenace s prapodivně jednotvárným Hrušínským, a s přehrávajícím Munzarem. Čentovičova postava byla jednoznačné zklamání. Jakoby ji mistr vůbec neprožil, jen odrecitoval. Místo deklarované krutosti a prospěchářství jsem z ní cítil jen lhostejnost. Tón hlasu byl stále stejný, mimika taktéž. To mi na deklarovaného geniálního primitiva vůbec nesedí. I to by se dalo přejít, kdyby Královská hra trvala tak dvacet minut, při delší stopáži scénář obsahoval spoustu hluchých míst, a mám pocit že se některé scény téměř opakovaly.(18.7.2013)

  • Willy Kufalt
    *****

    (3x) Velkolepý herecký koncert Luďka Munzara, Petra Haničince a Rudolfa Hrušínského. Navíc s velice silným příběhem, ve kterém se běžná šachová hra představuje jakousi paralelu ke hře se zaobcházením s lidma. Smutná a pohnutá historie osudů dvou hlavních postav (Čentovič, Kleibert), kteří stojí úplně na opačné straně, ale spájí je jedno - gestapácká minulost za 2.světové války, která vlastně nepřímo způsobila jejich geniální talent. Jeden tyran, druhý oběť... Herecké výkony i scénář Jiřího Hubače jsou tak dokonalé, že pokaždé z toho mrazí. S odstupem času po zhlédnutí starší německé filmové adaptace Schachnovelle (1960) i netradiční verze režiséra-experimentátora Alfréda Radoka Šach mat (1963) zjišťuju, že zrovna KRÁLOVSKÁ HRA se povedla nejvíc co se týče síly myšlenky a poselství. Nejvíc mě tady vždycky dojme ten šťastný konec, kde vedle vítězství v šachové hře na život a na smrt i morální vítězství zkušenosti a skromnosti nad bohatstvím a slávou ve vnitřním světě Dr.Kleiberta. Takže já vnímám Královskou hru jako velmi kvalitní "pohádku" pro dospělé :-) ,,Teď mám konečně pocit, že jsem vyhrál." / ,,A jaký vy jste vítěz?" / ,,Vždycky, když vyhraje slušný člověk, mám pocit, že jsem vyhrál i já." 100%(28.3.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace