Královská hra

Mimořádně silný námět podle strhující literární předlohy - napínavé ztřetnutí polarizovaných charakterů a hodnotových žebříčků za šachovým stolkem. Špičkové výkony Hrušínského a Munzara v hlavních rolích - vůbec je možné říct, že obsazení je vedle námětu hlavním důvodem pětihvězdičkového hodnocení, protože scénář mohl z dané látky vyždímat mnohem víc a a mohl si s charaktery a dialogy zejména vedlejších postav taky víc vyhrát. Celkový dojem 90 %. (13.01.2007)

Hodně dobré. Sice mi v tom na plný počet chybí něco silnějšího, ale jinak je to skvěle napsané, zahrané a natočené, taky je to dost napínavé, stopáž tak akorát, i nějakou myšlenku a zajímavé vedení děje to má... Vlastně si nemám moc na co stěžovat, ale na ten plný počet mi fakt něco chybí. Možná údernější závěr, nevím. Každopádně mi to sedlo víc než Šach mat, ačkoli u něj se mi zase hodně líbil ten nápad na zpracování. A překvapivě v obou verzích hraje Hrušínský a v obou tu stejnou roli. Silné 4* (28.07.2021)

Part pro tři figury, dámu, koně a věž.  Dámou je tu mistr Čentovič, nejsilnější, nejnebezpečnější  a zdánlivě nezranitelná figura, která bezcitně kosí nepřátele hlava nehlava.  Věží pak Hans Kleibert, bratr  Heinricha, který svou přímočarostí a  nezlomností stojí jako skála, na jejíž oporu se lze vždy spolehnout. A nakonec kůň neboli dr. Heinrich Kleibert, nevyzpytatelný, nepředvídatelný  a jehož příští skok může znamenat smrt pro něj či jeho nepřítele.  Napínavá, skvěle napsaná a mimořádně zahraná televizní inscenace, které projev Hrušínského dodává mrazivý thrillerový odstín, jehož  temnotu vyvažuje hřejivá Haničincova lidskost a dramatický rozměr pak přidává  rozpolcený Munzar.  Není co vytýkat. (20.10.2022)

V poslední době mám málokdy náladu na čistokrevné drama... Ale tentokrát mě obsazení nesmírně zlákalo a musím říct, že jsem za to rád. Aby také ne, chladný Rudolf Hrušínský proti odhodlanému Luďku Munzarovi, to snad ani nemohlo dopadnout špatně. Navíc když scénář podle Zweiga napsal mistr dialogu Jiří Hubač. (27.08.2015)

"Já říkám, že určitý druh inteligence přináší trable a je zdraví škodlivý." Tak jako měl Hemingwayův Stařec svou rybu, tak měl Zweigův (a Hubačův) Dr. Kleibert svého Spitze-Čentoviče. Anebo ještě spíše samotné šachy, záchranu i prokletí mysli. Šachy tu působí jako droga, které se chce závislý člověk zbavit. Nerad používám superlativů, ale toto byla scénáristická a herecká hra stejně dechberoucí jako ta šachová. Scéna, kde Munzar jako Kleibert popisuje Růžkovi své věznění na gestapu je obrovsky silná a dokázala mě naprosto rozložit, přestože při ní nebylo ani zmíněno jediné přímé fyzické násilí. Jen nezměrná prázdnota oddělující člověka od světa a následně i od svého vlastního vědomí. A Hrušínský? Vedle jeho Čentoviče je podle mě i taktéž jeho Kopfrkingl jen příštipkář, a to přitom tento šachista zřejmě nikdy nepoužil fyzické násilí. Zatímco Kleibert byl obklopen samotou nucenou, Čentovič sám sebe obklopil svou představou moci srážející vše, co se jí postaví do cesty, i když k tomu volí šachové partie. (27.11.2016)