Mlčení

Dlouhý, dlouhý, sakra fakt to bylo dlouhý. Na Mlčení jsem se těšil, těšil jsem se na pomalé vyprávění a dramatické okamžiky, které svádějí nitra hlavních hrdinů. Ono se to tam sice opravdu děje, ale na můj vkus až po strašlivě dlouhé době. Okamžikům, kdy je Rodriguesova víra zkoušena na nějaké opravdu hardcore úrovni, předchází snad hodinu a půl dlouhá pasáž, popisující příchod a tichou přítomnost Rodriguese a Garupea na ostrově. A ta byla na svoji délku obsahově proklatě prázdná, až nudná a neměl jsem pocit, že by si mě jako diváka nějak pro druhou část předpřipravila a tím tak ospravedlnila zmíněnou stopáž a obsah. Vlastně jsem celou dobu Martymu fandil, ale je nutno přiznat, že Mlčení žádné nezapomenutelné veledílo není. Scorseseho myšlenkově podobné Poslední pokušení Krista toho předá asi více. 6/10 (15.03.2017)

„PRO JAPONSKÉ KŘESŤANY A JEJICH PASTORY. PRO VĚTŠÍ SLÁVU BOŽÍ…“ /// Hele Scorsese, nezdá se ti to bejt trochu nuda? A BŮH TAM VŽDYCKY BUDE! bude nebude… šíření křesťanský víry a slova prej bylo v Japonsku nebezpečný. No jo, ale proč se na mě místo příběhu valej tuny modliteb? Co jsem Ti kurva udělal? DĚKOVAL JSEM BOHU, ŽE MĚ SEM ZAVEDL. No fajn, ale já teda rozhodně nemíním děkovat, páč jsem spíš dost votrávenej a hlad po duchovnu nepociťuju! Jsem držák, a proto hodinu držím. Pak vítězí rychloposuv (modlím se za vodpuštění!). Po půl hoďce přestujupu do normálního módu, páč KREV MUČEDNÍKŮ JE ZÁRODKEM CÍRKVE, takže ty polemiky vo křesťanství a buddhismu snad začnou mít nějakej příběhovej smysl. DRAHÝ BOŽE, PROČ JSI MĚ OPUSTIL? (já bych ti to vole řekl…) Křesťanská pornografie, u který má pro bezvěrce smysl ten cca hodinovej zbytek, kterej by si snad 4* zasloužil. Ale jako komplet… (2* + 4* = 6* ÷ 2 = 3*) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1966 napsal Šúsaku Endó, neznám. 2.) Zjistím, že Míra Kalousek má předky až v Japonsku. 3.) Thx za titule „cybero75“ a „zizen“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (23.04.2017)

Dokonale neosobně osobní film, který mě vůbec emočně nevtáhnul... bohužel utrpení Jezuitských knězů zmítaných věčných dilematem, jestli věřit či nevěřit, je mi cizí. Na druhou stranu sledovat Scorseseho filmy včetně Silence je jako sledovat mistra malíře při práci se štětcem. Tři hodiny dokonalé režie, kamery a střihu. Vždycky ocením střih, který si je vědom, jak důležité je, nechat scénu dýchat. Několik scén je skutečně dechberoucích zvláště ve spojení se zvukem, který tak důmyslně pracuje s tichem. Adam Driver and Andrew Garfield byli výborní. Ačkoli Garfieldův otec Rodrigues leze tou svou oddaností víře občas až na nervy. Tenhle film nefunguje jako zábava na dlouhé odpoledne, je to spíš jako jít na výtvarnou exhibici a tři hodiny se učit a kochat. Bohužel tahle neschopnost dívka strhnout je to, co Silence podlamuje nohy. "Pray, Father Rodrigues. But pray with your eyes open." (10.01.2017)

Budu přízemní a prohlásím, že je to místy děsná nuda. Ono taky z dvousetstránkové knihy, která je spíš zahloubaným pohledem na sílu a důsledky víry než čímkoli jiným, natočit více než dvou a půl hodinový film je samo o sobě kousek, který Martin ne tak úplně zvládl. Co filmu však musím jednoznačně přičíst k dobru, jsou nádherně pojaté záběry nespoutané přírody i lidského utrpení, které kontrastují a splývají zároveň, a mistrovská práce s ruchy a zvuky přírody (cikády), které jsou takřka jako jediné schopné prorazit ono Mlčení. A co se týče herců - výkon Liama Neesona, ač vystoupí ve filmu relativně krátce, dle mého ten Garfieldův převyšuje (možná jsem ale jen s ubíhající stopáží začal být alergický na jeho neustálou přítomnost na plátně), plus nemohu nezmínit roztomile se pitvořícího, avšak jinak do morku kostí krutého pana Inoueho v podání Issei Ogaty. Celkem vzato, průměrné 3 hvězdy. (04.02.2017)

Po majstrovských žánrovkách, ktoré uspeli u más, si dáva Scorsese zase raz niečo ťažšie. A rovnako ako v Poslednom pokušení či Kundunovi, opäť o náboženstve. Pomalý film takmer bez hudby, postavený na dialógoch, atmosférických obrazoch prostredia a jemných zvukových ruchoch. Štruktúrou tak trochu Coppolova Apokalypsa. Ako ateistu ma prekvapivo bavil, psychologickým rozpitvávaním postáv, filozofickou úvahou o dôlezitosti i následkoch viery, i odpovednosti ich šíriteľov. Hodne, ale fakt HODNE dobrý Garfield. (16.01.2017)