Ve znamení kříže

Když si uvědomím, že film Ve znamení kříže byl natočen už v r. 1932, smekám! Vynikající! Samozřejmě, vždycky se dá vytknout to či ono, z mé strany třeba scény v aréně - dlouhé a snad i trochu zbytečně se snažící o atraktivitu - ale to na výsledném dojmu nic podstatného nemění. Dodávám, že dívat se na film zobrazující dekadentní, psychopatem ovládaný a přepychem, nemravností a zvrhlostmi prolezlý Řím, má v r. 2014 do sebe cosi znepokojivého. Jistě se nabízela paralela dekadentního Říma se současností i mnoha předchozím generacím, ale neblížíme se dnes k něčemu podobnému až příliš rychle? (16.04.2014)

Film je natočený podľa hry Wilson Barrett ( hoci je námet veľmi podobný Sienkiewiczovmu románu Quo Vadis?, autor nikdy nepotvrdil, že ide o adaptáciu románu ). Skúsený režisér dal zabudnúť na divadelnú hru a natočil slušnú historickú drámu o prenasledovaní kresťanov v dobách vládnutia cisára Nera. Nemožem si pomocť, ale Elissa Landi ako Mercia mi akosi nepasovala... (26.09.2015)

Mnohem lepší spektákl než o něco později natočení DeMilleovi Křižáci, kteří iritují naivitou vyprávění a směšnými kulisami (hradby obléhané pevnosti by snad bylo možné s rozběhem přeskočit). Ve znamení kříže je sice taky křesťansky angažované, zároveň však jde (jak trefně poznamenal recenzent ve Variety) "o nejodvážnější návnadu předhozenou cenzorům"- nahá C.Colbertová ve vaně plné oslího mléka, lesbický tanec Nahého měsíce, ozbrojený boj žen s trpaslíky v aréně i finální hodování dravé zvěře na křesťanech (vedle obligátní lví smečky i hejno krokodýlů a gorila!) činí z filmu nezapomenutelný zážitek. (08.12.2012)

Na snímek jsem se díval hlavně proto, abych si připomněl něco, co ještě vzniklo před přijetím Haysova kodexu a co tedy obsahovalo scény, které se později nenosily. Je osvěžující vidět lechtivější záběry i v americké produkci černobílé éry. Docela by mě zajímalo, jak by některé filmy vypadaly, kdyby kodex nebyl přijat. DeMille ukazuje, že by to rozhodně nebylo k neprospěchu věci. (02.10.2014)

Film dokonale nablýskaný, v tom byl pan DeMille nepřekonatelný. Ten svůj dekadentní Řím snad seskládal podle obrazů sira Lawrence Alma-Tademy. Dokonce mne napadlo, že natočil náboženský film jen proto, aby mohl přes cenzuru protlačit všechny ty senzační násilné a erotické scény. Tedy, rozhodně si na nich dal náramně záležet, byť i scénám křesťanských setkání vdechl působivý "biblický" patos. Claudette Colbert v roli neřestné císařovny Poppaey je velmi přesvědčivá. (24.10.2015)