Rembrandtova Noční hlídka

Pro mě jako filmová událost roku 08. Stejně jako Kubrick v Berry Lyndonovi tady Greenaway tematizoval výtvarné umění jako prostředek filmového vyjadřování a jako výrazový prvek jej dotáhl do dosud neobjevených pozic; nevím, jestli ještě někdo o tom takto uvažoval. Se zcela nezaměnitelným rukopisem filmového divadla tomu Greenaway dodává podle mě ještě další dimenzi. A když někdo řekne, proč tedy Nightwatching neudělal jako divadlo, tak jednoduše proto, že film poskytuje spoustu věcí, které Greenaway dokáže výborně využít. Navíc bych upozornil na doprovodný film-dokument, Greenawayův, o tomto Rembrandtově obraze Noční hlídka, který se náhodou objevil letos na AFu v Olomouci, http://www.csfd.cz/film/250800-rembrandts-jaccuse/, ale ten tady nehodnotím, když jsem ho bohužel neviděl celý, protože jsem pak šel na koncert Sunshine (to jsou rozdíly). (27.05.2009)

Jeden kamarád řekl, že se tam pořád souloží. A opravdu, je to taková soulož dvou forem. Filmem nakreslené obrazy jak vystřižené z plátna a z těch obrazů potom posládaný intelektuálně hravý film. Film o lásce, fikci, lásce k fikci, iluzi a opravdovosti, metaforách, mnohoznačných výkladech a tedy i o interpretaci (tohle je možná ta moje slabina, vždy mám radši než filmy, které člověk musí interpretovat, filmy, které čloěk musí interpretovat a zároveň jsou sami o interpretaci). "Vaše obrazy jsou plné hreců, pózujících a kráčejících..." X "Ale vy jste předstíral, že lidi na vašem plátně nikdo nesleduje, to je definice herce..." (Nightwatching). Greenewayovo Jméno růže, kde jsou místo mnichů malíři. varování: mé okolí během filmu usínalo, v půlce se velmi podivilo, že děj vyvrcholil a film vesele pokračuje dál. (08.08.2011)

Greenaway se zde vrátil ke svému starému tématu: jak umění ovlivňuje život a naopak, resp. umění jako "labyrint" skrývající důkaz zločinu. V mnohém se podobá své celovečerní prvotině Umělcova smouva (The Draughtsman's Contract) a řadí se svým obsahem mezi takové filmy jako je Antonioniho Zvětšenina (Blow-Up). Rembrandtovu Noční hlídku ovšem nelze lehce přirovnat ani ke Zvětšenině ani k Umělcově smlouvě - je naprosto jiná. Renesanční osobnost Petera Greenawaye předvádí své precizně promyšlené obrazové rébusy, které nejsou lehce stravitelné a jsou záměrně koncipované tak, aby je byl divák pro jejich adekvátní "uchopení" nucen zhlédnout vícekrát. Noční hlídka je obsahově možná pro diváka více přístupnější, urč. způsobem "lehčí" než mnohé jeho předchozí filmy, ovšem o to je působivější jako alegorie (lze brát jako alegorii historickou nebo alegorii morálky). Co se týká vizuální stránky - stylizace "šerosvitových" záběrů je velice zdařilá. (17.02.2009)

Líbily se mi kostýmy a ony artově podané scény jako z divadla, ale ten zbytek jsou jen ukecané a příliš strašlivě nudné žvásty. Postav je příliš, žádná nevyčnívá, hlavní postava je nesympaticky zahraná a celkový tok příběhu je velmi mdlý... Pokud tam tedy nějaký příběh v průběhu filmu dokážete zahlédnout. (23.11.2011)

Ďalší Greenawayov kompozičný opus. Nestriedmy, kontroverzný, konšpirujúci, zdanlivo ľahkovážne zhýralý, v skutočnosti dôsledne plastický portrét geniálneho umelca. Bezškrupulózna adorácia i otvorené vyjavenie neduhov Rembrandta van Rijna a dobovej spoločnosti v premyslených naratívnych obrazoch úchvatnej auteurskej inscenácie v šerosvite za sprievodu podmanivých tónov skomponovanej nádhery podľa Pawlika a s koncentrovaným hereckým prejavom obnaženého (metaforicky i doslova) Martina Freemana. Tradičné preplnený intertextuálnymi a intelektuálnymi narážkami, citáciami veľkých umelcov a početnými odkazmi, je zakamuflovaný historický falzifikát Nightwatching neskromným dielom, strhujúcou symfóniou, ktorej línie zžieravo túžim dirigovať maliarskym štetcom ja sám. Po dlhej dobe sa vraciam ku Grenawayovi opäť ohromený - a to som si myslel, že už mi majster filmového plátna ukázal všetky svoje triky. 100% (15.10.2014)