Carrie

Těžko se mi hodnotil tento film, nenápadný a precizní jako drama, úderný a děsuplný jako horor. De Palma se snad záměrně, snad neúmyslně dokonale oprostil od Kingova mysteriózního stylu, jeho příběh o matkou trýzněné a spolužačkami zesměšňované středoškolačce je příkladem tak pomalinkého budování napětí, jaké známe snad jen z Kubrickova Osvícení. Některé scény a jednání postav se může zdát hloupé, čitelné a vleklé, ale ve skutečnosti máme před sebou výborně servírované teenagerovské drama, které má vše na tom pravém místě a občasný hororový nadpřirozený záblesk jako by nás připravoval na blížící se vyvrcholení. Sissy Spacek je ve své roli naprosto fantastická, stejně tak její pošahaná a fanatická matka vyzařuje v podání Piper Laurie vydatnou auru strachu a šílenství. Poslední půlhodinka je pak zrežírována skutečně mistrně a dokonale odráží tu nepříjemnou atmosféru, která se během snímku nahromadí. Carrie asi moderní obecenstvo do kolen nesrazí, ale oproti dnešním rádoby hororům má obrovské kouzlo.. 75% (14.03.2012)

Podľa výsledného percenta De Palmova 'Carrie' trošku zaostáva za klasickými staršími a kultovými horrorovými zážitkami, no pre mňa z nich všetkých zanechala poriadnu ryhu. Film predovšetkým hneď od začiatku netreba brať ako klasický bububu horror a čakať na perfektné ľakačky. Ide hlavne o asi najlepšiu drámu s posadnutosťou a podobnými vecami, akú som videl. Posledných dvadsať minút, keď už sa napätie začalo poriadne rozbiehať, tak niekto by povedal, že atmosféra bola taká hustá, že sa dala krájať. Ale tu bola taká husta, že by vám ten nôž zatupil! Sissy Spacek bol výber ako bič, nenormálne zahrané. Najprv to však muselo byť napísané a scenár zaslúži tiež nemalú pochvalu. K tomu skvostne šialená rola Carriinej matky, proste rodinka ako vyšitá. 90%. (01.03.2008)

Čekal jsem víc. I kvůli tomu, že jsem film otevřel krátce poté, co jsem zavřel napínavou knihu. De Palma a spol. se při adaptaci zbavili několika zásadních kingovských nástrojů pro budování napětí (čerpání více zdrojů informací, průběžné spoilerování dalšího děje) a sami nenašli nic, co by je mohlo nahradit. Carrie je ohlodána opravdu jen na lineární historku o smutné středoškolačce (ideální volba Sissy Spacek) a adaptace se soustředí víc na jednotlivé ikonické obrazy (a že jich není málo), než na celkový drajv vyprávění. Hodně mrzí i zploštění konce, kdy Carrie přišla o svou triumfální jízdu městem, a nesedělo mi ani příliš uspěchané finální zúčtování (bum a je hotovo). Nicméně De Palma samozřejmě vždycky byl filigránským režisérem. Hitchcockovsky zamotanou a zároveň studentskými láskami provoněnou půlhodinku na plese vystřihl famózně. 70% (16.06.2009)

Problémy dospívání perspektivou Stephena Kinga aneb „Teď jsi žena“. Příběh nevelkého rozsahu a spíše povídkového charakteru se začíná se odvíjet od pozoruhodné situace. Voyeurská kamera projíždí dívčími šatnami až ke sprchám, kde lačně spočine na obnaženém těle hlavní hrdinky – introvertní a proto nenáviděné Carrie Whiteové. Carrie Whiteová zrovna dostává první menstruaci a erotikou prodchnuté ovzduší jako břitva rozřízne její lehce psychopatický výstup. Je to první z nečekaných žánrových metamorfóz, v nichž si De Palma libuje. Nejdříve psychologické drama, sem tam nějaký náznak mystéria, pak rozverná momentka jako z high school komedie (drezúra neposlušných žaček) a v posledních dvaceti třiceti minutách brutální teror, z něhož mě málem obléval studený pot. S vykreslením charakterů si nikdo moc práce nedal, krom Carrie mi všichni přišli až moc dobře čitelní a pouze sloužící jistým účelům vyprávění. Pošahaná matka, zlá spolužačka a její zlý kamarád, hodná spolužačka a její hodný kamarád, samaritánská učitelka… Hororová klasika. Jistě, mohli bychom polemizovat nad tím, do jaké míry je Carrie hororem a kde začíná seriózní „teen“ drama, jenže má to cenu, když vašim převládajícím pocitem po skončení bude stejně jenom zděšení? V průběhu filmu jsem měl tendenci odstřelovat jej pro jednoduchost, přímočarost a otravnost předvídatelných scenáristických postupů, ale konec mi vytřel zrak a z pusy sebral všechny rýpavé připomínky. De Palma u mne jako mistr budování napětí a neotřele komponovaných scén (nikoliv jako zdatný vypravěč) opět o pár příček stoupl. Od zhlédnutí Osvícení nepamatuji hororové scény srovnatelné kvality. Kéž bych ke Kubrickovu majstrštyku mohl přirovnat i zbytek filmu. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, tron, choze, Trainspotter, Cimr, liuk (22.05.2009)

"JÁ JDU, MAMI. NEMůŽEŠ MĚ ZASTAVIT A UŽ SE O TOM NEBUDEME BAVIT." Kingův první román, který se jako první dočkal zfilmování a jehož filmová podoba byla prvním velkým úspěchem Briana De Palmy (a naučila nás, co je to telekineze). Tenhle film mě kromě mnoha jiných věcí (např. pro DePalmu typických pečlivě promyšlených a naaranžovaných dlouhých záběrů a vynikající Sissy Spacek) vždycky fascinoval svým netradičním, nesmírně působivým použitím filmové krve. Ani v jedné z obou slavných krvavých scén není krev prolita násilně - ve sprše jde o krev menstruační, na plese zase o nastrčenou krev z prasete - a přitom vás pokaždé zasáhne mnohem víc, než kdyby stříkala z nějakého podříznutého hrdla. Protože tahle krev není jen nějaká hustá tekutina vypadající dobře na plátně, je to šarlatové stigma, které vás poznačí jako v obou případech hlavní hrdinku, symbolizujíce nejprve její proměnu v ženu a později ve vražedný stroj. Není možné, aby na vás krev, spouštějící se za idylické hudby po Carriině pihovatém stehně a unikající jí mezi prsty, nesmazatelně neulpěla a jako Carrii vám na plese neslepila vlasy a nevpila se vám do výstřihu, měníce vás před zraky všech z princezny zpátky v Popelku a následně v nelítostného anděla zkázy. Je to krev, kterou už ze sebe nikdy nedostanete. Za zmínku stojí také ironické pojednání náboženského fanatismu, viz. scény kdy matka ztluče Carrie knížkou s biblickými texty nebo Carrie matku ukřižuje. Jeden z nejdrastičtějších a nejsmutnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. (24.09.2005)