Antikrist

Lars von Trier vytiahol na divákov psychologickú drámu najťažšieho kalibru. Prológ, Žiaľ, Bolesť, Zúfalstvo, Traja žobráci a Epilóg - to sú kapitoly, v ktorých sme svedkami prežitej hrôzy muža a ženy po strate dieťaťa. Vybičovaná atmosféra príbehu, brutalita, sexualita či psychologický nápor bezpochyby nie je pre každého diváka. Úvodná scéna ( Prológ ) je ukážkou filmárskej geniality po každej stránke. (06.09.2009)

Trier v rozhovoru říká, že logiku a sebeovládání téměř vyloučil. Díky tomu se z Antichrista stává něco jedinečnýho. S málokterym filmem se dá porovnat. Možná spíš s žádnym. A strašně těžko se mi vyjadřujou pocity jaký z Antichrista mám. U několika scén a předevšim u tý první jsem měl pocit, že sem snad nikdy lepší natočenou scénu neviděl. Líbí se mi, že se Trier nebojí sexu a násilí, který mi ale v tom filmu musí dávat smysl. Já na to přistoupil, ale třeba u §SPOILER§ toho kola v noze mi to přišlo zbytečný. §§ Rozhodně ale nejsem pohoršenej, nebo jak že se některý diváci cítí. Antichrist je film kterej člověka dost silně rozžvejká. Jde o to jak. (24.11.2009)

Jedna hvězda za komičnost (a přece!) Lars von Trier natočil myšlenkově ujeté porno (podstata zla je v duši ženy?) , které se protáhlo na nekonečných sto minut. Pro někoho studie rozpadu duše (e?), pro mě artový shit. Jako zástupkyně pohlaví, do kterého se tak naváží, navíc na von Triera vystrkuju prostředníček. (24.11.2009)

Nuda proložená několika dost nechutnýma záběrama. (01.04.2012)

Vôbec nechápem čo chcel TRIER týmto filmom povedať. Každopádne peklo aké prežívajú rodičia zo straty dieťaťa sa mu dokonale podarilo preniesť aj na diváka. Úvodná gýčovito podaná uvertúra je ... divná a asi zámerne trápna. Ja osobne už ale nabudúce uprednostním DEAD CALM, v ktorom sa podobne traumatizovaná Nikolka pobila s osudom tak, ako si to predstavujem ja. :-) (28.8.2009) (28.08.2009)

Poctivých 85%. Nemám, co bych vychválil více, jestli geniání prolog a epilog, herecké výkony nebo snové scény? Můj první film Larse von Triera mě utvrdil v tom, že je pan režisér poněkud geniální a má ve skříni nekolik strašáků. (06.09.2009)

Hm, môj prvý Trierov film. Nečakala som veľa, dostala som veľmi málo. Áno, obrazovo je to pekné a Dafoe-a mám veľmi rada, ale prišlo mi to tak samoúčelné až beda. Viac ako polovicu filmu som sa nudila, lebo sa nič nedialo. Potom to začalo byť zaujímavé, ale aj tak ako keby scenár uvarili pes s mačkou. Vlastne neviem, čo si o tomto filme myslieť, či mal režisér vôbec nejaký zámer čo sa týka príbehu alebo chcel len šokovať zopár (pre mňa) nie veľmi znepokojivými obrazmi. Nebála som sa, nebola som extrémne zhnusená, príbeh ma nešokoval, nerozosmutnil. Vlastne asi vyvolal len pocit wtf. (26.03.2010)

Jsou filmy o kterých se hodně mluví, již před jejich uvedením, během jejich uvedení a pak ještě chvíli. A jsou to zpravidla filmy, které zrovna v té době vidět nechci, chci je vidět až s odstupem, až všechen ten zájem opadne, v klidu, bez jakýchkoliv připomínek, náznaků a podobně. A jedním z takových filmů je a byl právě Antichrist. Nechtěl jsem ho vidět, když si o něm každý povídal. Chtěl jsem ho vidět, až si o něm už nebude nikdo povídat. Triersovy filmy mám rád, mám na nich rád hlavně hlavně způsob, jakým je vypráví. A tady je forma naprosto dokonalá. Dafoe s Gainsbourgh jsou výborní. Příběh je fajn, nechce se mi psát trochu lynchovský, protože si myslím, že na to Lynch nemá monopol, ale k přirovnání se to trochu hodí. Je tedy fakt, že je mnohem pochopitelnější. Prostě parádní kousek. (05.07.2013)

Jak já miluju csfd kolem roku 2010. Debilní verbalizace stránek ještě v plenkách a rasismus zatím spokojeně odpočívá ve společenském podvědomí, zatímco se se sem choděj flexit intoši se svýma teoriema o tom, jestli je třeba o všem hned ty velký slova a nakolik je glajšaltovaná obrazová informace. Ach to mládí. Zpětným pohledem po ukončené Trilogii o depresi (Antichrist, Melancholia a Nymph()maniac) a s vědomím kontextu mentální kondice autora, je to tolik skloňované misogynní čtení jeho děl úplně jednoduchou pastí, na kterou se nachytá opravdu jen ta nejhloupější ryba v rybníku. Trier v tu dobu byl se svou klinickou depresí veteránem terapeutických sezení, které zabraly tak maximálně v tom, že ho navedly na to překanálovat svoji depresi do tvorby (obecně taková rada na hovno, ale zrovna to vyšlo). Pochopitelně pak v jeho trilogii jsou role terapeutů redukovány na dosebezahleděné normíky, kteří se skrze nefunkční poučky o lidské psychologii snaží zasadit nemocného do nějaké krabičky. Ale nevyléčený Trier se zasadit nehodlá, vnímá depresi jako nadpřirozenou, nečitelnou, nepojmenovatelou sílu zla. Cosi primordiálního, iracionálního. Chaos vládne, Freud je mrtev a postava ženy v Antichristovi je Trierovo alter-ego, zatímco postava muže je symbol povýšené společnosti s jejími vědami a poučkami. Od této doby se také vlastně ve svých filmech permanentně vysmívá racionalitě a snahám o pochopení a popsání komplikované lidské individuality. V tomhle směru věřím, že dosáhl nějakého smíření. Nikoli však klidu. Na interpretace se ale můžete klidně vysrat a užít si tuhle prvotřídní noční můru, jako dárek pro hororové minimalisty, kteří rolují otráveně očima u padesátý sedmý lekačky, ale jedna polaroidová fotka dítěte s opačně nasazenými botami je pronásleduje ve snech skoro 15 let. (22.02.2023)

Zítra to rozdrtíme drahoušku....... /Zajímavé sledovat, jak se diváci ve velkém sále ve Varech začali smát u scény s liškou. Intuitivní puzení znevážit něco takhle neskutečně temného a hutného. Konečně si mohli na něco ukázat, ta liška není pravá a mluví ! Haha, to se mi ulevilo, je to jen film./ (12.07.2009)

Já fakt nevím. Něco tak divnýho a hnusnýho jsem dlouho neviděl. Tenhle film se totiž ani nedá nějak doporučit, protože tohle je nad stropem dekadence. Antichrist je nezdravý film nezdravého člověka. Přesto me asi jen tak z hlavy nevyklouzne. (10.09.2009)

Netvrdím, že jsem došel naprostému pochopení a netvrdím, že jsem odhalil skrytou filosofii tu kterého. Vše na mě působilo dojmem zemitosti - tak, jak ji rozumím já - jednoznačnosti-.Nehledal a neluštil jsem symboly, přesto, že jsou obsaženy. Jsou však, dle mě, podružné. Ono totiž jedno malé nedorozumění může dojít fatálního konce. Ona si přeje, ale neřekne, je to totiž její očekávání. Ale očekávání je více, než-li vyřčené. Je podstatnější, je důležitější, má být odhaleno a vyplněno. On smýšlí příliš racionálně. Nechce se mu jet do prdele jménem Eden, když ona tvrdí, že chce být raději sama, aby mohla psát. Pro něj je to ulehčení. Vše je RACIONÁLNĚ vyřízeno, vysvětleno. Ne tak ovšem v oblasti očekávání. Ta není racionální.. Většinou.(Myslím, že je velmi důležité nepominout jeden z úvodních dialogů - tady je vysvětlení všeho, co tak mizerně klepu dokupy). Následuje msta spojená s výčitkami svědomí. Msta o to silnější, že již byla jednou provedena, ale na nesprávném. Antichrist je asi nejlepší film, který jsem viděl za poslední dva roky. Přestože neustále využívá a přejímá (Blue Velvet a vůbec Lynch je uspokojen nebo nasrán?), má v sobě cosi neodolatelného. Ten film je neuvěřitelně hrůzný. Vztahový horor. (05.12.2009)

For ME 86% (05.12.2009)

Měl jsem těžké dilema, zda jít na předpremiéru Ne te retourne pas za účasti Sophie Marceau a M.Belucci anebo právě na Antichrista s úvodním slovem jeho "křehké" hlavní představitelky Charlotte Gainsbourg. Nevěřil jsem vlastním očím, že tak nesmělá, klidná a tichá žena může zahrát roli ženy stravované šílenou depresí a běsem a propadající zvířecké sexuální nenasytnosti a agresivním záchvatům. Rozhodně si však cenu z Cannes zaslouží, ať Antichrist šokuje násillnými a pornografickými scénami sebevíc. Už dlouho jsem nenavštívil film, při němž by diváci předčasně odcházeli ze sálu a další na konci zůstávali zaraženě sedět zaboření v sedadlech. Antichrist zcela jistě rozčeří hladiny vod a nenechá žádného diváka lhojestným, což se mu už vlastně i podařilo. Já se osobně stavím na stranu pochvalných hlasů. (02.06.2009)

Pi.... která má odporné nechutné zvhrlé záběry a celkový děj filmu je blbost celý tento projekt je pakárna. (08.09.2018)

(Na základě přesvědčivých argumentů jednoho čtenáře tohoto komentáře dodatečně upozorňuji, že tento komentář obsahuje spoilery a jeho přečtení by vám mohlo předčasně odhalit některé klíčové momenty filmu, které nechcete znát.) Někde jsem četl, že Trierův Antichrist může být nejlépe přirovnán k (takřka již klasickému) hororu Nicolase Roega Teď se nedívej. Tyto filmy však výrazně jsou i nejsou vzájemně si podobné. Podobnost lze jistě nalézt zejména v holém námětu: Rodičům díky (zdánlivé) nepozornosti zemře malé dítě, a tito se trápeni výčitkami vydávají na cestu, která jim má pomoci vyrovnat se s nastalým traumatem. Zatímco zápletka Roegovy duchařiny se ovšem tímto popisem takřka vyčerpává a vyjma závěrečné ironické pointy přímočaře uplývá ve více či méně zdařilých klasických lekacích sekvencích, Trierův formálně hravý a symboly nabitý snímek je výrazně významově nejednoznačnější a též výrazně méně zajatý v žánrových konvencích. - Antichrist je obdobně jako režisérovo dřívější Prolomit vlny celkem svérázně rozdělen do samostatných kapitol, které jsou vždy uvozeny titulkem; přičemž úvodní prolog a závěrečný epilog se stylově zásadně odlišují od zbytku filmu (skoro jako kdyby Antichrist byl román od Normana Mailera). Snímek, který byl tentokrát zachycen (pro Triera netypicky) klasickou "stabilní" kamerou, jen s občasným sklonem k zoomu, výborně buduje strašidelnou atmosféru, jež si v narativní a střihové rovině zakládá na detailech - které udržují diváka v napjaté nejistotě -, a překvapivých, často absurdních vyústěních scén. Poněkud v tom připomíná třeba Lynchův styl. (Příklad: Hlavní hrdina jde v celkovém záběru po lesní mýtině porostlé kapradím. Filmový divák, narozdíl od zamyšleného muže, vidí, že se jeden keřík kapradí, umístěný v popředí záběru, podivně zatřepal. Když tak keřík učiní podruhé, muž si toho všimne a přes mýtinu se k němu vydá. Střih. Záběr na mužovy ruce, jak pomalu rozhrnují husté kapradí. Střih. Záběr na mužovu napjatou tvář. Střih. Záběr na neidentifikovatelný, hnusný chlupatý objekt v kapradí. Střih. Záběr na mužovu zděšenou tvář. Střih. Opětovný záběr na chlupatý objekt - který se najednou pohne a vymrští: Chlupatý objekt je zkrvavená liščí zdechlina, která se upřeně podívá na muže a hlubokým hlasem praví: "Chaos vládne!") - Antichrist je rovněž výrazný svým předváděním otevřeně sexuálních a sadisticky násilných scén - opět se zálibou v detailech. Zde si ovšem nejsem jist, zda všechno to drcení varlat, krvavá ejakulace či ustřižení klitorisu nůžkami má jiný účel než prvoplánově šokovat diváka dosud neotupělého sledováním splatter hororů. A tak bych skoro řekl, že si to Lars - vzhledem k jiným kvalitám snímku - mohl odpustit. (23.05.2009)

Nejsem si jist jak t hodnotit... Když si vezmete třeba jak úžasně vypadá vstupní scéna smrti dítěte, tak vidíte jaké vizuální cítění režisér (spolu s kameramanem) cca má... Ovšem pak si říkám, jestli toho násilí nebylo přespříliš... No, dám tomu 4, čímž mám na mysli zhruba tak 70% a s čistým svědomím odcházím... (01.08.2010)

Já už nevím, co ti někteří lidi mají v té lebce. Totální nesmyslné přesvědčení, že von Trier nenávidí ženy (z obecného pohledu). Je přece muž, a to se ví v normálních mozcích, a dá plný rozum, že muž vnímá ženu jinak, než žena muže. Z realizovaného chování Ženy v ději tohoto filmu mohu říct, že vše je harám (neakceptovatelné) -- ale když Antikrista pustím partnerce, už tomu tak (podle ní) nemusí být. ✔ (12.09.2011)

Von Triera často nemusím, ale tohle se mi tedy zatraceně líbilo. Syrový a depresivní psychologický thriller, jeden z mých oblíbených šálků čaje. A vizuálně překrásný, mnohé scény mi evokovaly výtvarnou krásu filmů Andreje Tarkovského, jemuž také von Trier svůj film věnoval. Willem Dafoe standardně dobrý, ovšem Charlotte Gainsbourg coby zvrácená a šílená čubka je přímo excelentní. (SPOILER) Moc se mi líbilo psychologizování na téma jejího pocitu viny a z něho vzniklé patologické sebenenávisti i nenávisti k partnerovi, kterážto zápletka se ozřejmí a vysvětlí až v průběhu filmu, v jediném záběru, při kterém divák zjistí, že ona pád svého dítěte z okna viděla, ale rozkoš ze sexu byla zkrátka silnější. Tenhle moment považuju za existenciálně opravdu hodně silný. A k téhle klíčové a zpomalené scéně zní krásná a neradostná Händelova barokní píseň Lascia ch'io pianga v podání Tuvy Semmingsen... krása. Krása, tělesnost a syrová brutalita ve vzájemném kontrastu i v jednotě. Tělesná hříšnost (křesťansky chápaná), z níž vyplyne ženino masochistické sebetrýznění i pomstychtivé trestání muže, který z jejího pohledu hřích (tedy její rozkoš) způsobil. Sakra už se do toho nějak zamotávám... Prostě jasných pět hvězd. (11.04.2013)

Rozhodně zajímavý snímek, který můžu doporučit. Ale pozor. Neberte do kina i děti. A do žánru drama, horor, přidejte prosím ještě porno. Poněvadž ty záběry ve filmu jsou odvážné. Mě samotného to docela šokovalo, co je možné natočit. Na filmu se mi líbila hudba a za zmínku jistě stojí vyzdvihnout i "barvu", která mě udržovala v napětí až do úplného konce. Snímek hodnotím lepšími třemi hvězdami. (28.12.2009)