Oblečen na zabíjení

Dressed to Kill hodně dbá na estetický vizuál, který umocňuje požitek všudypřítomné erotiky. Samotná zápletka není nic světoborného, ale její závěr je o to překvapivější. Taková zajímavost je, že feminizaci se podřídilo naprosto všechno tj. ústřední hrdinkou je žena a veškeré provedené mordy jsou zase jen na ženy. Technické zpracování vražd je na dobu vzniku ucházející (zvlášť ta břitva měla něco do sebe). O to víc zamrzí, že jich je naprosté minimum a převážnou část filmu se řeší, kdo je onen vrah. Komu nevadí zdlouhavé čekaní v posunu děje, bude spokojen, ale jinak se jedná o naprosto průměrné dílo. (08.08.2009)

Tak nevím, zatímco Hitche mám během let čím dál radši, De Palma mě už tolik nebere jako kdysi. Snad proto, že Hitch nikoho tak okatě nevykrádal. :) Dressed to Kill je i tak jedna z jeho nejlepších variací na Hitchcocka (a tentokrát hlavně Psycho) - řemeslná brilance bere dech a ujetost hodně baví. Dlouho už jsem taky neviděl Body Double, tak jsem zvědavý, co se mnou po letech udělá... (31.01.2009)

Tak mám za sebou první setkání se slavným režisérem Brianem De Palmou. No byla to jedna primitivní hororová kravina a ještě z větší části nudná. Slavnému Psychu Alfreda Hitchcocka jsem nadělil 3 hvězdičky a ač jde o zdařile natočený film, nemůžu se u něj zbavit jisté pachuti prvoplánového děsení diváka, stejně jako znuděného pocitu z nekonečného rozjezdu. De Palma na Hitchcockův styl přímo navazuje, či dle některých vyjádření přímo vykrádá, nicméně žeby ten brakový příběh o vrahovi v ženských šatech získal v jeho podání nový zajímavý rozměr navíc... no, pro mě bohužel ne. Spíše bych řekl, že tak silná inspirace notoricky známým filmem byla spíše na škodu, protože pointu zde divák poměrně brzy vytuší a nedokáže už ani tolik šokovat. Režisér se až nechutně vyžívá v zabijáckých scénách plných krve a současně nahoty, ale mezi tím si na chvíli u mě napravil renomé, když se mu podařilo vybudovat v druhé polovině působivou atmosféru, včetně zajímavých vizuálních nápadů (zejména s prodělením plátna, kdy v jednu chvíli sledujeme dva děje kolem klíčových osob souběžně). Ovšem i to napravené renomé si znovu stihl skazit lacině psychopatickým zvratem k závěru. No nic, pokud jde o variace na Hitchcockovy slavné motivy, pro mě osobně legendární zůstávají Chabrolovy Kloboučníkovy přeludy (1982). 35% (08.02.2021)

Na hitchcockovskej premise vynikajúco vystavaný thriler, ktorý v niektorých obsahových a najmä technických sférach odráža filmárske unikáty Psycho alebo Vertigo. Už len keď si všimnete scénu vraždy a minimalistický spôsob jej natočenia - "sekané" pohyby, zakrytá postava vraha - náramne pripomínajúci kultovú scénu v Psycho, musí byť jasné, že v súčasnom filme by takto prevedená vražda pôsobila smiešne, bizarne a nie umelecky. Veľmi ma tiež nadchol celkový kontrast, pozostávajúci z chladného formálneho prevedenia a chvíľami z naivnej rozprávkovej atmosféry, príznačnej skôr pre Lynchove filmy. Navyše oceňujem, že po predchádzajúcom sklamaní z filmu Dvojník, ktorý napriek skvelým desivým aspektom pôsobil príliš rozvláčne a sofistikovane, mi táto de palmovka pochopiteľným súmerným a nie ťažkopádnym dejom poriadne zdvihla adrenalín. (21.12.2011)

První dějství s A.Dickinson je díky excelentní naraci obrazem (galerie, sen) naprosto úchvatné, nicméně po výtahovém mordu (režisérem mimochodem považovaným za jeho nejlépe natočenou vraždu) nastupuje kriminálně-thrillerová zápletka, která má šanci u diváka uspět jedině v módu emočním, neb v tom logickém jeví známky nezanedbatelné prostoduchosti. Když na tohle přistoupíte, báječně si De Palmovo pukrle směrem k Hitchovi užijete.. Spoiler: Příště bych si přál vraha, co tak často neciví na své druhé já do zrcadla a taky o něco zapeklitější název. Pojmenoval snad třeba Singer svůj majstrštyk „Předstírané ochrnutí“..? (26.11.2013)