Venkovský učitel

A je to opět tu. Bohdan Sláma a jeho na české poměry neuvěřitelně zkomponované scény s dlouhými záběry kamery, originálně a chytře používanou hudbou, a s dialogy, které se za každou cenu nesnaží působit jako kultovní hlášky. Věty, které Slámovi hrdinové pronášejí jsou někdy velmi prosté, někdy docela sofistikované (třeba když babička o berlích začne pronášet Sibilinu věštbu), ale vždycky jako by se za nimi skrývalo víc, než co je na povrchu. Snad proto o nich Slámovi hrdinové často mlčky dumají a kamera s nimi dlouze medituje taky. Možná je to nesmysl, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že se dívám na jakousi českou parafrázi Viscontiho Smrti v Benátkách. A tahle myšlenka mi přijde docela zajímavá, protože Venkovský učitel v tomto souboji drží se svým slavným protějškem krok jak jen může – je poetický, depresivní a výsostně umělecký. Záleží mu na divákovi, ale vyžaduje od něj spolupráci. (12.04.2008)

Sláma je pozoruhodně schopný režisér, ale pro mě osobně jeho filmu chybí silnější dějová linka... což je myslím větší problém než všude kolem zmiňované špatné herectví mladých a částečně nepřirozené dialogy. Jinak ve srovnání se všemi těmi rozpačitýmí tragikomediemi z posledních let je Venkovský učitel o třídu někde jinde. (26.04.2009)

Česká filmová škola se opakuje ve dvou základních nešvarech, a těmi jsou nevhodně napasovaná hudba přehlušující mluvené slovo (mnohdy klíčové věty) a vulgarita po vzoru prvních porevolučních vlaštovek typu Slunce, seno... nevím snad jako kompenzace pokulhávající kvality za západní produkcí. Tím samozřejmě nejen ničeho nedosáhne, ale zákonitě posílá téměř každý snímek unisono do maxima průměrného dna, bez ohledu na kvalitní výkony herců jako Bydžovská či Liška, bez šance vyškrábat se nahoru. (26.04.2014)

Filmy Bohdana Slamy jsou pro me, narozdil od filmu pana Hrebejka, zarukou kvality, coz Venkovsky ucitel jen dokazuje. (16.10.2008)

Zahrané pěkně, fascinující dlouhý záběry, naturalistickej venkov, ještě pořád kontroverzní homosexuální téma. Potud všechno v pořádku, ale dialogy sou příšerný, rádoby umělecký a když přidám divoký skoky ze scény na scénu, tak mi vychází průměrnej film s na zdejší poměry velmi nadprůměrným vizuálem. Jo a reklamu na počasí na ČT1 si Sláma mohl odpustit. Já vím, že se film musí z něčeho financovat, ale tahle scéna (a vůbec záběr na televizi) mi naprosto rozhodila celej film. (14.03.2008)

Homosexuál na dedine. Chápavé mlčanie na balkóne. Liška hĺbi dieru do kameňa. Rodiace kravy. Slama lietajúca popred objektív kamery. Tento film je pre mňa sublimát vypočítavosti. Od spracovania až po jednotlivé témy. Pamätám si ako som sa na premiére striedavo rehotal a od hanby schovával pod sedačkou. Ten mladý neherec odhaľuje režisérovu bezmocnosť. To, že sa celý film tvári permanentne nasrato, neznamená, že je to autentické. Herci ako Krobot a Bydžovská sú tam len kvôli svojim svojráznym ksichtom. Suma sumárum je to lacná, pekne naaranžovaná ezoterika a drísty o hľadaní boha. Naschvál som po projekcii zostal chvíľu v kine, aby som si vychutnal aspoň jednu otázku na režiséra. Na perlu nebolo treba dlho čakať. Hneď prvý príspevok od paní, ktorá pozvánku na premiéru dostala zrejme od suseda slávneho herca, ktorému sa nechcelo trepať do kina, znel: "Ďakujem vám z celého srdca pán režisér! Tá úžasná terapeutická sila zvierat! Ako ste to dokázal?" (25.05.2012)

Prej učitel. Hovno! Mučitel to je. (17.03.2015)

Liška mě opět už po několikáté nezklamal. Je to neuvěřitelné, jaké tento herec zvládne role. Ať už to byla role idiota, nebo postava Michaela Jacksona ve filmu Divoké včely. Tady s přehledem ztvárnil homosexuále a učitele v jednom. Zahrál to s takovou bravurou, že se tomu nechce ani věřit. Celé dvě hodiny měl tak upřímný výraz, že z něj ta homosexualita přímo zářila. Dokonce, i když měl brýle, tak bylo vidět, že má v očích i trochu slz, což je poznávací znamení 4% občanů (podle mého názoru už jich je asi 10%). Pavel Liška je podle mě takový český Johnny Depp. Zdatně mu sekunduje Mařka, kterou hraje Zuzana Bydžovská. Dále mě zaujal herec Marek Daniel, který vypadá skoro jako superstar Petr Bende. Velmi dobře je zde zachycena vesnická zábava, kde dochází k dějové katastrofě. Nádherné jsou záběry kamery na celou vesnici. Hudba mě dojímala a okouzlila. Úsměv na rtech vzbudil i asi 5vteřinový „štěk“ Vojty Kotka. Po shlédnutí musím uznat, že v českých luzích a hájích se vytvořil velmi dobrý snímek, který si budu hodně dlouho pamatovat. Těším se na další filmy od režiséra Bohdana Slámy. Dávám 85%. (12.09.2008)

ať žije český film. nelze nez souhlasit s Flipperem,Gennaro@po a dalsimi normalnimi. (04.01.2010)

Z počátku nemastný, neslaný filmový krajíc se postupně chuťově naplňuje, aby v poslední třetině začal chutnat tak, jak by měl. Venkovský učitel je pro mě osobně jeden z mála českých filmů, které mají smysl, myšlenku a je vkusně udělaný. Liškovi sluší i vážnější role a Bydžovské ty věčné utrápené tváře se slzami také. Ale pozor paní Zuzano, aby se to divákovi nepřejedlo. Začíná být přeslzeno. (29.09.2008)

Rozhodl jsem se poslechnout hlas srdce a okusit v primetimu na ČT1 další z velkolepých českých produkcí světové úrovně s Pavlem Liškou v hlavní roli, následně sepsat svůj až úzkostlivě nezaujatý komentář a tak trochu si tady zaodborničit. Není tomu dávno, co mi Borat Sagdijev nenásilně vysvětlil, jak v davu rozpoznám nebezpečného homosexuála. Celých 120 minut jsem tedy čekal, kdy se hlavní hrdina, přihřátý kantor s neochvějným výrazem obecního idiota, konečně utrhne a ve zmatku strčí Marku Danielovi do řiti gumovou pěst, ale bohužel došlo jen na velmi něžnou a intimní dlaňovku. Jako vášnivý milovník hodinových záběrů do jednoho bodu a zapálený fanoušek hereckého čumění a jemného intelektuálního humoru Pavla Lišky jsem přesto při sledování filmu zažívat skutečné žně. Vzhledem k těmto nepopiratelným kladům si sladkobolné drama moje čtyři procenta v hodnocení rozhodně zaslouží. (19.01.2012)

V recenzi J. Sedláčka na tento film mně přišla zajímavá zmínka, že to Zuzana Bydžovská možná chvílema přehání se slzama, ale jinak je dokonalá. Co by za to ale jiný herci dali. Osobně nechápu, jak se někdo může rozbrečet "na povel" - nabízí se vysvětlení, že herec tou postavou skutečně JE, a že by ho ta která situace rozbrečela i v reálném životě. Do jaké míry se ale dá vžít do postavy a přitom stále myslet na to, že je to jen charatker role? Existují ale samozřejmě herci, kteří jsou skvělí a nemusí přitom nijak zvlášť zkoušet. Pro ně je splynutí s rolí jakousi rutinnou a když jede kamera jsou automaticky "ve své kůži" (např. Bolek Polívka, Marián Labuda, Vladimír Menšík nebo z ciziny Scarlett Johansson) , přičemž jsou často lepší (paradoxně?), než tzv. "dříči". Mezi ně (ale nikoli ty slabší) patří třeba D.D.Lewis nebo Joaquin Phoenix. Ti svými postavami žijou celý průběh natáčení a dýchají jimy i mimo plac. Pak se na plátně lehce spojí herecká genitalita s osobním charakterem. Když se tedy oklikou vrátím k Z. Bydžovské, vyplývá z toho, že buď jemně přehrávala (čemuž nevěřím, i když i mně přišlo tý slaný vody trochu moc-ale jinak jsem jejím "Českolvým" výkonem stržen), anebo že tou rolí fakt byla a má tedy dost citlivou povahu. Každopádně je to žena, které si moc vážím jako herečky i jako osobnosti. Jak ji ale znám z těch nemálo rozhovorů, bylo by ji právě tohle úplně jedno. Přesně s tím ale moje obliba k ní souvisí. (05.05.2008)

Civilní, citlivý film, který si na nic nehraje - jakkoliv je ale závažný a vnímavě natočený, nakonec malinko "vyšumí". Slámovo "Štěstí" na mě zapůsobilo daleko výrazněji... 7,5/10 (21.09.2008)

"Věříš v Boha ??" - "Rád bych.. Ale nevím, jak se to dělá.." (13.10.2015)

Bohdan Sláma mě neoslovil Divokými včelami ani Štěstím. Přestože mě oba filmy přesvědčily, že se svým citem pro vyprávění, kameru i herce, vymyká ztuhlé české tvorbě. Příběhy o smutných osudech lidí na okraji společnosti, lidí s přehnanou sebereflexí a s neustálým nutkáním trestat sebe sama, mě prostě neberou. A se stejným pocitem jsem vyhlížel i Venkovského učitele, tudíž, nebýt premiérového sucha v kinech, možná bych o Slámův nový snímek nezavadil. A to by byla škoda. Režisér totiž odprostil svého klasického hrdinu – „lidskou trosku ze sociálního dna” – od sociálního dna a vypráví o tom, že osudovou krizi si může prožít i člověk vzdělaný, člověk, který by mohl mít celkem bezstarostný život. A útěk od problémů - útěk z města na venkov rozhodně nepomáhá. Sláma naštěstí neřeší postoj společnosti obyvatel vesnice – ke vzniklé sitaci. Většinu z nich totiž nechává v nevědomosti, přestože by si mohl s mnohem přirozeně vykresleným prostředím (Vejdělku, styď se!) bez starostí zahrávat. A na plátně se tak odvíjejí pouze dilemata hlavní postavy a důsledky, které se od jejích činů odvíjí. Je to trochu zamotané, ale chci tím naznačit, že Venkovský učitel je naštěstí v mnohém jiný, než dřívější Sláma a hlavně je neskutečně NEčeský. Žadná podbízivost divákovi, žádné snažení se o zavděčení (a spoustě lidí se opravdu nezavděčí), jen nekompromisní předkládání příběhu se vším všudy. Tudíž konečně chybí i zbytečné a trapné scény „pro pobavení“. Přestože občas některá z postav dostane bez zřetelného impulsu potřebu vypovídat se nebo říct jen tak zničeho nic nějakou historku (A může nám být jedno, že to má později opodstatnění, pokud to v danou chvíli zní divně), přesto je scénář velmi kompaktní a velmi dobrý. Na několika místech film až znepokojivě graduje a hlavně je natočený neuvěřitelně chytlavě, jak technicky tak umělecky – dojmově. Dlouhými nestříhanými záběry, kdy kamera v pohybu sleduje postavu, činnost či plynule přechází v dialogu mezi jeho aktéry, tím mne Sláma nejen přilepil k plátnu, ale sám se natěsno přiblížil standartu zahraničních snímků. A nakonec Pavel Liška, který mi zažitým stylem „předvádění“ leze na nervy, byl asi největším překvapením, protože hrál. A hrál dobře... Oblíbenou frázi nakonec o tom, že český film tedy ještě žije, ode mne nečekejte. Český film se stále válí v blátě, to jen Venkovský učitel tak nějak není klasický český film. 8/10 (26.03.2008)

Bohdan Sláma opět nezklamal, ale bohužel ani nepřekvapil. Na české poměry se jedná určitě o nadprůměrný počin...ale řekl bych, že od Divokých včel zde není vidět vůbec žádný pokrok, režisér si točí stále to samé, ve stejném prostředí, se stejnými herci...snad, aby z té vesnice už dospěl někam dál. (17.05.2008)

Jsem - přiznám se - i pár dní po shlédnutí trochu rozpačitý. Asi do poloviny mě film vtahoval, ačkoli jsem měl pocit, že stejně jako ve Štěstí, Sláma víc než příběhy točí sondy ze života (rozuměj: polodokumentární filmy, v nichž spolu jednotlivé prvky nemusí korelovat, natož k něčemu směřovat). Pak přišlo Liškovo "osahávání", které mě pobouřilo. Ne, kvůli tomu samotnému aktu, ale kvůli tomu, že jsem cítil, že s Liškovou postavou to vůbec nejde dokupy. Jenže pak přišel tah na bránu a finální sbližování, které zbořilo obavy z první poloviny a dalo odpustit nevěrohodné impertinentní scéně a já musím říct: Bravo. Ladislav Šedivý se ale podle mě neukázal jako ideální volba (svoji roli nezvládl). (02.01.2009)

Velmi silný příběh, který se vám může vrýt pod kůži, Liška a Bydžovská hrajou velmi uvěřitelně, po Václavovi další český film, který rozhodně stojí za zhlédnutí, že by se v Česku usmáloo na lepší filmové časy? (10.04.2008)

Po Slámově mnou nepříliš dobře přijatém Štěstí jsem nic nečekal, ale byl jsem mile překvapen. Režisér opět točí na slámě, ehm, na venkově a opět vypráví nelehký příběh o lidskosti, osobnosti a sexualitě. Půjčuje si k tomu prvotřídní herce (P. Liška a Z. Bydžovská), začínající hvězdičku (T. Voříšková) a neherce (L. Šedivý). Ti svoje role zvládli na jedničku, až na občasné kiksy našeho ústředního neherce, ale ty se daly přejít, což přičítám hlavně ději, který mě chytil takříkajíc za srdce a nepustil až do konce filmu. Sympatická byla na filmu realističnost, kdy jsem při vesnické zábavě opravdu cítil tu atmosféru, která se tam i normálně dá zažít, nebo ukázaní faktu, že počítač je dnes opravdu v každé domácnosti - pařanské chvilky syna [Vietcong mj.]. Realističnosti ostatně napomohl i fakt, že se záběry točily v opravdových kulisách, což dodávalo filmu příjemnou "přírodní" atmosféru. Jen tak dál, pane Slámo. (28.03.2008)