Ex Drummer

Vzhůru nohama, pozpátku a naruby. Prostě bizarní příběh o skupině retardovaných lidí z retardovaného prostředí, kteří si při cestě za prvním a druhým koncertem prožijí víc než jen sexu, drog a rokenrolu než Aerosmith na evropském turné. Některé obrazy jsou fakt úžasné. Anální teror padesáticentimetrovým pérem nebo rozhovor v obří vagíně, kterou tu péro vytahalo, na to se prostě nedá zapomenout. Podobně jako na šišlavého zpěváka, který žije hlavou dolů, zatímco jeho návštěvy zůstávají nohama na zemi. Mongoloidi, mongoloidi, šťastnější než ty a já... Až do své špinavé smrti bez příčiny. (23.09.2013)

Belgický režisér Koen Mortier inscenoval něco jako filmovou performanci. Experimentální snímek natočený netradiční uměleckou formou, která se asi nejvíce blíží britskému kultovnímu Trainspottingu, společným jmenovatelem je jak prostředí sociálně vyloučené komunity drogově závislých a dalších vrstvev z absolutního společenského dna, přemíra násilí a expresivního výraziva, ovšem tam, kde Danny Boyle použil humor a metaforu, tam se Koen Mortier kvalitativně pohyboval o několik pater níže. Jeho primární záměr šokovat a provokovat diváky byl ovšem naplněn bezezbytku, v této souvislosti si dovolím použít známý citát surrealisty André Bretona, který tenhle film vystihuje až překvapivě: „Nejprostším surrealistickým činem je sestoupit do ulic s revolverem v ruce a nazdařbůh střílet, pokud možno do davu. Kdo neměl alespoň jednou chuť skoncovat tímto způsobem s titěrným systémem obvyklého zhanobování a oblbování, má již v tomto davu své vyznačené místo, a to s břichem ve výši hlavně…“ Po zhlédnutí Ex Drummera ale dobrovolně zůstávám v davu... (24.08.2010)

Prasata belgický! Hnusný! Perverzní! Ujetý! Krev, plešatá matka, buzeranti, obří penis, nadávky, bitky, zvrácenosti, chlast, drogy, mrtvý dítě, sex, zvracení...ale nějakym způsobem to dohromady stvořilo kvalitní film. Na pět hvězd to neni, páč je to na mě asi až moc chytrý, protože jsem to nepochopil. Třeba někdy, jestli se na tuhle prasáckou dobytčárnu dokážu podívat znova. (14.03.2010)

Moje blbost, že jsem si o tom nezjistil víc předtím, protože pak bych se na to nejspíš nepodíval. Náhodou jsem to objevil, viděl ty komentáře píšící o strašně divném filmu a někdy i o nejdivnějším filmu všech dob, přečetl si kus obsahu a měl jsem jasno, že tohle prostě musím vidět. No a nakonec jsem ani nedostal nic tak divného, prostě undergroundovější a skutečně punková verze Trainspottingu, ve které je záměrně úplně všechno co nejvíc hnusné a nepříjemné. Nebo se o to ten film aspoň snaží. Sice ten styl chápu, ale prostě není pro mě a místo pocitů znechucení ve mě vyvolává spíš jen velkou nudu. Navíc je to celé podkreslené hudbou, která jde taktéž mimo mě a u scény koncertu jsem měl co dělat, abych ji vůbec vydržel do konce - i s přetáčením. Musím uznat, že to má pár zajímavých filmařských nápadů, několik dobrých černohumorných scének, povedený konec a taky zajímavý námět, vlastně dokážu pochopit i pětihvězdičková hodnocení, jen mě to prostě minulo obloukem - a to dost velkým. Navíc ta urputná snaha být za každou cenu co nejdrsnější a ze všech zdejších trosek udělat naprostý odpad mi už místy připadala celkem samoúčelná. 2* (25.06.2022)

Ex Drummer je o věcech, o kterých chtěl být Fight Club, ale netroufl si. Ponor do těch nejtemnějších hlubin se dá udělat dvěma způsoby: buďto půjdete opatrně krok po kroku, aby vám neuklouzla noha a včas se zastavíte (tak jako třeba v trilogii Pusher) nebo se na to vybodnete a prostě skočíte po hlavě - i když to bude cákat všude okolo a bůhvíco cestou trefíte. Takový je Ex Drummer: zábavný, kritický a vtipný - pokud jste ochotni skousnout násilí na ženách nebo vtípky o zneužívání dětí. Protože tenhle film je jako skočit šipku tam kde to neznáte. (10.09.2009)