Cesta do lesa
To the Woods
Režie:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Tomáš Vorel st.Hrají:
Anna Kameníková, Tomáš Vorel ml., Tomáš Hanák, Barbora Nimcová-Schlesinger, Eva Holubová, Bolek Polívka, Jiří Schmitzer, Marie Štípková, Vojtěch Vovesný (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Honza Marák (Tomáš Hanák) dávno rezignoval na kariéru „ajťáka“ a koupil chalupu na konci malé vesnice, kde se zabydlel se svoji ženou Markétou (Bára Schlesinger), dcerou Anynou (Anna Linhartová) a synem Sayenem (Vojta Vovesný). Honza pracuje v lese jako pomocný dělník, spravuje cesty, oplocenky, těží dřevo, pomáhá lesákům. Markéta se živí masážemi a alternativním léčením pacientů, kteří za ní dojíždí na chalupu. K tomu používá různé psychotropní rostliny a houby, což vede ke konfliktu se starousedlíky a poté s protidrogovou policií. Dcera Anyna navštěvuje přespolní ZDŠ, kde však stále propadá, protože se toulá po lesích a místo z učebnic se učí z přírody. Mezi starousedlíky patří zemědělná rodina Papošova. Ludva Papoš (Bolek Polívka) má svůj statek a polnosti, celý rok se stará o úrodu nebo chodí střílet divočáky nebo chlastá v hospodě. Jeho žena Vlasta (Eva Holubová) pracuje jako lesní dělnice. S dalšími ženami z vesnice sází stromky, žne buřeň, pálí dřevo, sbírá šišky. Jejich syn Ludva jr. (Tomáš Vorel jr.) na statku s rodiči nebydlí a s otcem sedlačit odmítá. Vystudoval vysokou lesnickou, takže pracuje jako adjunkt v revíru Josefa Cvrka (Jiří Schmitzer) a bydlí na hájence uprostřed lesa, sám se svým psem. Po práci chodí střílet škodnou, když tu se jedné noci potká s divoženkou Anynou, vegetariánkou... (Česká televize)
(více)Recenze (298)
Hmm. Zatímco Cesta z města vede do lesa, cesta filmů Tomáše Vorla má nezadržitelně sestupnou tendenci. Ne, že by tu nebylo pár hezkých obrázků, ale stejně tak si umí kamera celkem zcestně a nepříjemně zabruslit. Ne, že by myšlenky a postoje některých lidí ve filmu nebyly nesympatické, ale to, jakým způsobem jsou podané, je poměrně dost znevěrohodňuje. Ten karikaturní krátký skeč, který si sám režisér ve filmu střihne jako by byl trefnou charakteristikou... ()
Stejně jako "jednička" má tenhle kousek své kouzlo a poetiku. Navíc slušné herecké výkony. Jen mi Barbora Nimcová-Schlesinger byla dost protivná... 3,5* ()
Pretože sa mi Cesta z města ktorú som videl prvýraz pred 10 rokmi velmi páčila, tak som sa rozhodol ísť do kina aj na toto voľné pokračovanie. Musím povedať že som od filmu dostal presne to čo som očakával. Film má opäť úžasnú poetickú atmosféru ako mala aj Cesta z města, krásne zábery šumavskej prírody a opäť skvelé hlášky. Príjemným prekvapením pre mňa bol Tomáš Vorel mladší ktorý na mňa urobil dojem už v Gymplu. Myslím že má fakt talent. Čo ma tu ďalej dosť prekvapilo bola triková stránka. Hlavne tripové scénky hrdinov po požití lysohlávok sa podarili. Zároveň si však Vorel neodpustil mnohé kŕčovité vtípky ako je to v jeho filmoch zvykom. Lenže čo fungovalo v kultovom Kouři nemôže fungovať donekonečna. ()
Jeden z tých českých filmov, ktoré ma až tak nezaujali ale dali sa pozrieť. Každopádne Bolek má aj lepšie filmy, no oddychovka z českej kinematografie potešila :) 3* ()
Cesta do lesa je pěkný film se sympatickými herci. Taková pohoda, nenáročná, bez stresu a napětí, která se tak hezky vine celou stopáží. Mladej Vorel předvedl poprvé dobrej výkon a Polívka zase po delší době chytil dobrou roli. Krásná Anička Linhartová také působí přirozeně a předvedla slušný výkon. Ke všemu lesní tématika je originální a sedla mi. ()
Mozna bych dal i hvezdy tri, ale za neuveritelne debilni a nesympatickou Linhartovou (ktera me srala uz v Nevinnosti), jdu o stupen niz. Nebyl to vazne zadny zazrak a jinak moji oblibeni herci (Schmitzer, Holubova, Polivka) hrali jak retardovani. Na "jednicku" to nema ani nahodu. ()
Moje sympatie k původnímu páru Hanák - Nimcová ochladly v průběhu tohoto dílu na nulu, ovšem to se nedá říct o režisérovi Vorlovi, kterého považuju za jednoho z nejupřímnějších a nejinteligentnějších lidí českého šoubyznysu. Moje rozporuplné pocity v průběhu filmu se v závěru sesyntetizovaly do jakéhosi neutrálního přijetí reality, která není černá ani bílá, dobrá ani špatná. Z celého filmu je cítit Vorlova pravdivost, snaha nelhat divákovi a, co je asi nejvýjimečnější - snaha nelhat ani sám sobě. ()
Lovu, lesu, zdar… Musím se přiznat, že se mi dostalo vcelku milého překvapení s ochrannou značkou Vorelfilm, která je příslibem svérázného tvůrčího rukopisu. Na scénáři se podílel Tomáš Vorel a Bára Schlesinger a podařilo se jim naservírovat divákům vcelku jednoduchý melancholický příběh o všedním životě na vesnici, ale tak trochu v rauši po houbičkách. Ale aby vše nebylo tak jednoduché, okořenili vcelku pozvolně plynoucí milostné sbližování dvou hlavních hrdinů lehkou krimi zápletkou. Silnou stránkou filmu je jeho vizuální pojetí, které si vzal na starost sám pan režisér Tomáš Vorel a kamerou se oháněl zručně. Ač kamera není nijak rozmáchlá, je dobře řemeslně zvládnutá a soustředěná na detail a přírodu obklopující nás. Druhou silnou stránkou filmu je jeho obsazení kvalitními herci. Plejádě svérázných postaviček a absurdních figurek dominuje ústřední dvojice hlavních hrdinů. Rusovlasou lesní vílu Anynu Marákovou si zahrála Anna Linhartová a lesního manekýna Ludvu Papoše si střihl syn pana režiséra Tomáš Vorel ml. Nic převratného, ale dobře natočené a v celku i zábavné. Tak to jsem nežral… ()
Ekofašos agitka...Vorel se defnitivně vydává cestou nekoukatelných grotesek, kde i seriózní herec zírá a intonuje do kamery jako debil v amatérském filmu bez soudnosti... ()
Velice příjemné překvapení. Moc pěkně to navázalo na Cestu z města, moc se mi líbil výběr herců - zejména podoba filmové matky a dcery. U dcery navíc přišly vhod zakrnělé špičáky, tahle její anomálie se perfektně hodila do jedné scény. Ale to už byl pro Tomáše Vorla st. spíše jen příjemný bonus, zrzek s prstýnkovými vlásky a hereckým talentem zase tolik po světě neběhá. Co se mi ale na tomto filmu líbilo ze všeho nejvíc, byla jeho přirozenost a naprostá absence pro Vorla tak typické manýry. Měl jsem pocit, že se životem v lese skutečně totálně pročistil, a ta čistota že se promítla do výsledné podoby Cesty do lesa. Pokud bych měl pro popis filmu užít třech adjektiv, sáhl bych po čistý, skromný, lidský. Líbily se mi i zdánlivé drobnosti - moment, kdy Schmitzerův polesný vypisuje Hanákovi účtenku za dřevo na podpal, protože státní přece MUSÍ přijít do státního. Podobně poctiví lidé tady jistě ještě pořád žijí, ale trochu jsem jim odvykl, když dnes a denně ve zprávách vídám, slýchám a čtu jen o zlodějích, kteří republiku sdírají z kůže. Líbil se mi projev lidskosti ze strany zemědělce ztvárněného Bolkem Polívkou, když sousedovi a nastávajícímu příbuznému poskytl nevratnou půjčku, líbilo se mi, jak nenásilně byly prokresleny charaktery mnoha postav, líbilo se mi... prostě se to opravdu povedlo a jsem rád, že je Tomáš Vorel st. (ale i mladší) v tak dobré formě. BEZVA! ()
Ekologicko- naturalisticko- hymnická óda na naše lesy a krajinu z pera Tomáše Vorla a jeho nezameniteľným ,, sklepáckym ,, štýlom, u ktorého sa nebudete za brucho popadať žiadnymi sršiacimi vtípkami, no bude baviť a dobre sa naň pozerať. ()
27. 08. 2013 (184.); pohodový film se slečnou Linhartovou, paní Schlesinger, panem Schmitzerem a s herci divadla Sklep ()
Tak tohle jsem ještě nežral. ()
Ze striktně subjektivních důvodů nemohu jít níže. Film zpracovává, způsobem dosud nevídaným, téma jež je mi velmi blízké. Z přístup postav k eko-fašistům jsem se tetelil blahem, především "převýchova" houbičkové víly je geniální. ()
Není to vůbec špatný. Tomáš Vorel má tvorbu jako na houpačce, jednou dobrý, jednou špatný. Ale tohle se mi líbilo, hlavně díky té úžasné lesní atmosféře a výběru herců včetně učitelky Štípkové, Vorla juniora (který od Gymplu vyrostl v sympatického mladého muže) a mlaďounké Anně Linhartové (a jejím vlasům). ()
"Ta by potřebovala vopíchat." (vskutku řešení na mnoho problémů a jak se ukáže, i v tomto filmu). Ale Kameníková je tady úžasná. Divoké dítě lesů se prohání a pořvává po všech "vrazích" myslivcích. Aneb Cesta..., druhá generace. Postavy z původního dílu se objevují znovu, o deset+ let později, návrat je tak nějak duchem jinde... hravou bezstarostnost vystřídá realita určitého strádání a problémů, Honza s Markétou sice uposlechli vzájemné volání svých pravých citů, nedali na rozum, nedali na to, že "ve městě musím programovat/ve městě musím dodělat školu" a rozhodli se žít spolu, navzdory všemu... a jedou si typicky svoje, teď už jako rodina a taky už jen spíše ve vedlejších rolích, protože idylka a bezstarostnost jaksi mizí a namísto ní nastupuje čistě les v hlavní roli a mladý Ludva (Vorel ml.) a Anyna (Kameníková) a Schmitzer s Polívkou, s vývojem příběhu, v překvapivě více záporných úlohách, kromě konce, teda, jako kdyby 'Cesta' na tradiční způsoby a vývoj postav moc nehrála. Více než vše, je to opět taková pocta české přírodě, lesům a všemu okolo, jak nás i příběh zavede celým rokem. Člověk se střetává se spoustou motivů z původního dílu, ale feeling, stylizace, je už jinde, i přes psychedelické pasáže na houbách. Tohle už postrádá ten kultovní nádech, je to taková to "o x let později a tentokrát reálně". Žít v souladu s přírodou, sbírat lysohlávky, dělat seance, sušit si trávu, v takových kvantech, reálně, "takhle svobodně žít nemůžete", nějakým způsobem se ale hrdinům nakonec zadaří, protože zůstanou vůči sobě, jako komunita, loajální. 7/10 ()
Začátek působil dojmem vlastivědného filmu. Po čase jsem si ty úžasný záběry přírody zamiloval. Vorlova bizarnost opět nezklamala a vtáhla naplno do jeho snového světa. ()
Kvazirurální rezignace na bídu naší společnosti bez naděje. ()
Tenhle film ze sebe nedělá nic lepšího než vyprávění o lidské povaze, nutnosti vždycky se nějak protlouct, myslet na rodinu a o úctě k přírodě. Polívka v roli burana samozřejmě ohromně přesvědčivý. ()