Obsession
Režie:
Brian De PalmaScénář:
Paul SchraderKamera:
Vilmos ZsigmondHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Cliff Robertson, Geneviève Bujold, John Lithgow, Tom Felleghy, J. Patrick McNamara, Regis Cordic, Don Hood, Stocker Fontelieu, Vera Gebuhr, Wanda BlackmanObsahy(2)
Ikona hollywoodského filmu BRIAN DE PALMA (MISSION: IMPOSSIBLE, CARRIE, ZJIZVENÁ TVÁŘ, NEÚPLATNÍ) natočil v roce 1976 strhující thriller, který se mimo jiné dočkal nominace na Oscara. Pod scénářem je podepsána další legenda – PAUL SCHRADER (ZUŘÍCÍ BÝK, TAXIKÁŘ). Film vypráví o vlivném obchodníkovi Courtovi (Cliff Robertson) z New Jersey, který částečně i svoji vinou ztratí svou milovanou ženu a dceru. Po letech ve slunné Florencii potkává dívku, která má dozajista něco společného s jeho manželkou (Genevieve Bujold), kterou viděl na vlastní oči tragicky zemřít. Do jaké míry společného, to hodlá teprve zjistit. Postupně přichází na to, že nejlepší přítel nemusí být vždy ten nejlepší a že láska má velmi blízko k nenávisti a naopak. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
De Palmova variace na Hitchcocka u které jsem skoro do konce věřil, že to bude o hvězdičku víc. Hlavní hrdina před lety přišel o milovanou ženu i dceru při nepovedené záchraně rukojmích. A po letech potkává ženu, která by jako z oka vypadla jeho zesnulé manželce a znovu se zamiluje. De Palma byl v roce 1976 ve formě nastartované Carrie a má tady bezchybnou "hitchcockovskou" kameru, hudbu i lokace. Debutuje tu ještě relativně mladý Lightgow, díky šarmantní Bujoldové funguje i ta romantika, jen Robertson se svým zasmušilým, bezvýrazovým obličejem to zazdívá. Problém je, že obě věci co mě napadly se ukázaly jako pravdivé, navíc finále (nůžky, letiště) nepůsobí napínavě, ale směšně, což by se u Hitchcocka rozhodně nestalo. SPOILERY!!! John LIghtgow se svou krysí tváří je jasný záporák celou dobu, za to De Palma nemůže. Ale to že je dívka hrdinova dcera je jediné logické vysvětlení, jen jsem čekal že to tak nebude. Když se ukáže že ano, ta incestní love story (spali spolu?) působí zpětně opravdu nechutně. ()
Mdlá hitchcockovská variace, která je sice scenáristicky slibně rozpracována, podání je ale bezkrevné a nejde dost do hloubky i intenzity. A Cliff Robertson tu nefunguje. ()
Oscar 1 nominace: Hudba ()
De Palma (filmařsky) znásilňuje Hitchcocka do poslední kapky – hrdinova posedlost milovanou manželkou, tajemná femme fatale, záměna podob – a úžasně buduje paranoidní atmosféru, kterou zakončuje zdařilou pointou (byť pachuť kopíráku ucítíte docela zřetelně). Ale přestože se zde neobjevuje žádný z jeho pozdějších trademarků (steadycam, split-screen a podobné režijní fígle), je jeho vyprávění i díky obyčejným postupům stále chytlavé. Škoda toho zbytečného kulhání v dialozích, které protentokráte zaberou většinu filmu. Na vině je ale spíše Schraderova (překvapivá) scénáristická zoufalost, která dohromady nic neřeší a na romantiku (zvláště tu na vážno myšlenou) De Palma nikdy nebyl. Vyznění filmu je i přesto stále kompaktní, jelikož libový epilog a fajn závěr lepí tenhle jinak dost nesourodý celek v dobré pokoukání. ()
║Rozpočet $1,4milióna║ ()
Zase jedna hitchcockovská variace, která se De Palmovi příliš nepovedla. Hudba i kamera jsou totální Hitch, příběh kopíruje Vertigo a snaha o budování tajemné atmosféry je zjevná, ale tentokrát se nedaří. Chybí charizmatické postavy a chemie mezi nimi, chybí nadhled a černý humor a kromě prvních a posledních 20 minut je scénář prázdný a prakticky se nic neděje. Povinné zvraty v závěru dojem malinko vylepší, ale nejsou ani tak zábavné a černohumorné ( Kainova výchova ), ani tolik kulervoucí ( Femme Fatale ), aby výrazněji vylepšili dojem. A De Palma v tomto případě zklamal i coby vyhlášený erotoman - ani jedna jediná sexuální scéna :)) -- Faktem je, že De Palma je hodně nevyrovnaný režisér, jednou natočí vrcholně zábavnou variaci Hitche, pak zase jen průměrnou, osobně mám pocit že čím méně vážně se jeho filmy tváří ( Kainova výchova, Femme Fatale ), tím lepší jsou... ()
Snad za to může překrásná Herrmannova hudba, ale mám pocit, že ze všech De Palmových vykrádaček Hitche je tahle ta nejvěrnější (i když samozřejmě depalmovsky povrchní, ale naštěstí to moc nevadí). Atmosféra jako blázen. 90% P.S. Obraz z BD se s DVD edicí, co u nás vyšla, naprosto nedá srovnávat... ()
Prumerny DePalma, podprumerny Hitchcock. Kopirovani na jednicku (kamera, hudba), ale prostredni cast filmu nefunguje - Robertson je dreveny a nechtene emocni vzduchoprazdno ma z velke casti na svedomi. Povinny zvrat v zaveru potesi. ()
Úvodní a závěrečná dvacetiminutovka nemají chybu, to mezi nimi se sice trochu vleče, ale rozhodně ne tak, aby člověk zíval nudou. Trochu mi chyběly některé typicky depalmovské věci (ani ty dlouhé záběry tady nebyly pořádně dlouhé), ale také nijak zásadně. Zamlžená a jakoby snová kamera se mi líbila moc a stejně tak i Herrmannova hudba, s níž si maestro skladatel sice moc práce nedal (prostě se vykradl až hanba), ovšem na působivosti jí to neubralo. ()
Zvláštní svým pojetím, je to spíše průměrný příběh zločinu se schválně vystavěnou dějovou linkou... ale chtěl jsem víc.!!! :-( A ta hudba mi drásala uši. ()
De Palmova pocta mistrovi hororu! Hitchcock je v tomto Brianově snímku zcela nepokrytě cítit na každém kroku – počínaje námětem filmu, výborně budovanou stísněnou atmosférou a celé to korunuje hudba Hitchova dvorního skladatele Bernarda Hermanna. Takže měl-li být někdo následovníkem Alfreda Hitchcock, pak jedině Brian De Palma! ()
Brian De Palma jako by Alfredu Hitchcockovi z břicha vypadl. Jako ve většině prvních Brianových filmů je i zde znát Hitchův vliv ve větší míře, než je zdrávo. Upřímně, očekával jsem trochu silnější thriller, jako ty co režisér tvořil v pozdější době, ale dostalo se mi slušného thrillerového dramatu s převýbornou hudbou a několika dobrými okamžiky. ()
Jednoznačné zklamání, inspirace Hitchcockem je sice velmi zjevná, ale De Palmovi se vůbec nepodařilo navodit aspoň jakous takous tajemnou nebo napínavou atmosféru vyjma poslední půlhodiny a to je na thriller setsakramentsky málo. Posedlost navíc díky mdlému hereckému obsazení a prázdnému scénáři nefunguje ani jako drama, snad jen Genevieve Bujold se trochu snaží, ale toporný Cliff Robertson ji s přehledem v negativním slova smyslu úplně zasklí a John Lithgow to svou průměrností a ploše napsanou rolí vážně nevytrhne. Hitchcockovu Vertigu Posedlost nesahá ani po kotníky, za přece jen vydařenější poslední půlhodinku a hudbu zklamané dvě hvězdičky :( ()
Jeden ze začátku Briana De Palmy, ve kterém tvůrce jasně ukazuje inspiraci Alfredem Hitchcockem. Atmosféra řádně temná, ale zároveň se film až nepříjemně vleče a ačkoliv vše naznačuje něco velkého, žádný velký zvrat se nekoná. ()
Jediné, čo túto "diplomovú prácu" na tému Hitchcock povyšuje na úroveň maestra, je Herrmannova hudba - soundrack môže smelo konkurovať tomu najlepšiemu, čo zložil aj pre Hitcha. Inak je pre mňa Obsession len Hitchock revival, povrchný snímok s mizerným hercom v hlavnej úlohe. ()
Jde o všem o skvělou De Palmovu kopii Vertiga se vším všudy a proto se ani nedivím, že byl snímek nominován na Oscara. Tento psychologický thriller či mysteriozní drama těží především ze skvělých hereckých výkonů Cliffa Robertsona a Genevieve Bujoldové. Slušných 7/10 čili slabší 4* ()
Vítej zpátky, Alfréde! Ne, vážně, jako práce na téma "okopíruj svého oblíbeného režiséra" by to sice bylo na 5*, jako samostatně stojící a vážně míněný snímek ale Posedlost neobstojí. Herrmannova hudba jako kdyby parodovala sama sebe a Zsigmondova kamera se sice utápí v mlžném oparu, bohužel ale naprosto samoúčelně. Vertigo v tom smrdí už od dvacáté minuty a našly by se tu i spojitosti s Mrtvou a živou a jinými Mistrovy filmy. Když De Palma, tak osobitě, jako v letech osmdesátých. Ale John Lithgow je správný týpek, to se musí uznat. Jenom ten Cliff Robertson občas házel grimasy jako v Charlym. ()
De Palmova nejčistší (bez jeho typických vychytávek), ale bohužel taky scénáristicky nejprůhlednější variace na Hitchcocka. ()
Film, ktory je tuna nepravom podcenovany, pricom Brian DePalma /Neuplatni, Zjizvena Tvar/ sa do filmu suverenne rozumie. Film ma hned od zaciatku slusne tempo, vyborne dialogy, herecke vykony na urovni, ba dokonca aj strhujucejsie tempo sa najde. Takze pre mna dalsi vyborny Psychologicky Fryler, ktory ako som spominal, je tuna dost podcenovany : 89 % ()
De Palmova hitchcockovská variácia na Vertigo. Zsigmondova kamera a Herrmannova krásna hudba presne imitujú Hitcha. Je to síce o kúsok slabšie než iné jeho hry na majstra napätia (Sisters, Body Double), ale stále je to príjemná štylizovaná pocta a zábava zároveň. Príslušnosť k Vertigu reprezentujú: hudobný motív, posadnutosť nahradiť stratenú osobu inou, kamerový „vertigo-efekt“ (dolly zoom na letiskovej hale) a záverečná rotácia kamery okolo postáv. 3,5* ()