Sluha

V podstatě se můj názor blíží "dopitakovu", jen jsem zřejmě ještě přísnější. Kamera snímku je strhující, všímavá, ostražitá, plynule proměnlivá, herci jsou krásní, s mnohovrstevnatými gesty, postoji, pohledy, mimikou, hudba je podmanivá a výmluvná, a celý film drží kompaktně pohromadě alespoň tím, že nálada v něm je v každé scéně napjatá, jitřivá, víceznačná, ovzduší je konstantně naplněno podezřívavostí a nejistotou, a to mezi všemi postavami bez výjimky: vyberte si kteroukoli dvojici ze čtyř hlavních postav, a rozvine se Vám mezi nimi celá škála nejasností, tušených možných sympatií i antipatií, ale jisti si nebudete ničím – jste svědky jejich střetávání, ale důvody, pozadí ani minulost neznáte. Stejného (a z podstaty věci mnohem silnějšího) efektu by se však dalo dosáhnout, i kdyby se děj vyvíjel logičtěji, plynuleji, bez tolika zásadně nesoudržných přeryvů a skokových proměn v psychice postav a vzájemném vývoji jejich vztahů. Ke konci to už skutečně unavuje a rozptyluje, jak se ony diskrepance sčítají, i ta zmíněná (a vskutku působivá) scéna svádění se zdá méně mocná pro svůj křiklavý a nečekaný nástup, a závěrečná dekadentní pasáž působí pak svým nezapojením jako už extrémně přitažená za vlasy. Po shlédnutí Vám nicméně zůstanou do paměti vypáleny silné obrazy jednotlivých scén, kolem žaludku se rozhostí stísněnost z jejich nepochybně neklidné atmosféry i brilantně nasnímané krásy – jenom Vám budou tanout na mysli izolované obrazy, jako byste prošli spíše čarovnou galerijní výstavou než viděli lineárně se odvíjející film. Silnou působivost tomuto snímku nelze upřít. Jsou to tedy čtyři z pěti za svébytnost, u níž je pozoruhodná i její dysfunkčnost. (02.05.2011)

Film na který jen tak nezapomenu. V ději dochází ke dvěma zásadním zvratům v důsledku nějaké události. V první třetině jsou rozdané role - pán se chová jako pán, dává příkazy, vyžaduje, sluha posluhuje, poslouchá. Je patrné napětí mezi přítelkyní Tonyho Susan a jeho sluhou. Jí se Hugo nepozdává a staví ho do přímé konfrontace. V druhé třetině dochází ke zvratu, pán je sesazen ze své pozice, ukazuje se jeho zranitelnost, nezvládá každodenní starosti o sebe a o dům, poznává, že se bez pomoci neobejde. Sluha přestává být pouhým sluhou, stane se jakýmsi kumápnem, který určuje pravidla. Samotný závěr filmu je vyhrocením přechozích konfrontací, postavy jsou odhalené bez příkras, nkdo nezůstává ve své původní roli, je odhalená vnitřní destrukce všech zúčastněných. Nový český dabing (Etzler, Zedníčková, Trojan) (10.02.2015)

Nahlížení do světa těchto artových filmů bývá pro mne často obrovskou houpačkou, některé podobné kousky mne úplně nadchnou, vyvolají silné emoce, jiné i přes své nesporné silné kvality spíše minou. U Sluhy jsem v poslední půlhodince už doslova trpěl, těžko se mi hledá odpověď, proč. Film jsem před nedávnem po zhlédnutí prvních minut odložil pro rozpoložení na daný styl, díval se úplně v klidu odpočinutý, v případě nutnosti udělal i přestávku. Zpočátku mne film hodně zaujal, už od prvních minut začal přinášet podivně depresivní náladu, ale dostával mne do očekávání, jak se načrtlé vztahy vyvinou. Občas jsem byl trochu otráven z poněkud monotónní formy ve znamení dusivé atmosféry na prostorách jednoho pokoje, ale definitivně to zazdila úplná destrukce všech postav spějící k závěrečnému dění, kdy se skoro ze všech přítomných stávala jakási podivná monstra a celé to začlo nabírat na surrealistických obrátkách. Ač mne povětšinu času zaujala minimálně osobitá experimentální kamera, za cca poslední půlhodinu (a mé dojmy z ní) nakonec musím jít s hodnocením ještě níž, než jsem předpokládal. S Josephem Loseyem jsme se ve finále totálně minuli. 45% (29.12.2019)

Sluha představuje kus poctivé práce na poli psychologického dramatu, výborné herectví, velmi dobře nasnímané scény, jenže celek nefunguje tak, jak by člověk předpokládal právě pro to, co ve svém komentáři popsala JitkaCardova. Zkrátka a dobře, scénář v sobě obsahuje nedodělky a postavy prochází podivnými psychologickými zvraty a postavy ve vývoji stejně podivnými divokými skoky. Je to tak 3,5*, tentokrát se přikloním k nižšímu hodnocení. Celkový dojem: 65 %. (08.02.2015)

Komentář obsahuje spoilery. Až do osmdesáté minuty jasných pět, zbytek za dva. Řemeslně naprosto precizně natočený film, s velmi působivou hudbou (vzpomeňte na sílu fagotu ve Slavnostech sněženek) táhnoucí se napříč celým dějem, s vynalézavou kamerou (skvělé záběry v zrcadle, vlastně už první nájezd kamery ve scéně, kdy Barrett vstupuje do domu a přichází ke schodišti, je úžasný). Příběh, který však selhává v tom nejdůležitějším - režisér nepochopitelně odmítl rozvinout divákovi Barrettovu manipulativnost, z hospodského odprošování jsme najednou v situaci, kdy si někdejší přísný pán a jeho gentlemanský sluha tykají, hrají na schovávanou a hází po sobě tenisákem. Jistě, stopáž filmu je i tak už na pokraji únosnosti, ten rychlý a nevysvětlený posun však tohle jinak mistrovské dílo sráží do kolen.___Kolega Ony je vedle jak ta jedle, zmiňovaný dialog je sice skutečně banální a nudný, je však ve filmu naprosto ojedinělý a především má své logické vysvětlení, byl použit jako generalizace (nebo chcete-li, malá ochutnávka z) „povinné“ snobské návštěvy.___ Dirk Bogarde, to je sluha profesionál, Sarah Miles pak neodolatelná svůdnice („Bože, jaké je tu horko..“), do třetice James Fox (který mi silně připomíná našeho Jaromíra Noska, prototyp slizouna) jako namyšlený, ale férový pán. Edit 22.11. 2014: Viděno v dabingu, a dojmy z filmu stejné. Skvělé svícení, vynalézavá kamera, působící hudba. Konec slušně řečeno zazděný. A výborní Etzler, Trojan a Zedníčková v hlavních rolích. (25.02.2010)