Světáci

Český fasádník vs česká kurva v realitě ČSSR. Nápad je to hezký, ty výstřelky z dobové reality a hudební vložky vytvářejí vysloveně dadaistickou koláž. Leč nebýt emeritního Oldřicha Nového a Jiřiny Šejbalové, která se ex post v zákulisí zamilovala do Menšíkova humoru, neocenila bych ani ty retro frky směrem na první republiku. "Hřešíš, hřešíš, hřešíš...!" #zlutelazne (25.07.2016)

Již úvodní sekvence složená ze záběrů na neonové nápisy s nesvítícími písmeny symbolicky předznamenává vyznění celého snímku: podstatné není pozlátko na povrchu, ale to, jaký je člověk uvnitř. Stačí, aby v neonovém nápisu coby zprofanovaném symbolu "nočního života" vypadlo jedno písmeno, a celý efekt je v tahu - ze symbolu se stává obyčejná nefunkční reklamní trubice. Snímek tak usvědčuje snobskou společnost z její povrchnosti, falše a hraní na dojem, kdy šaty dělaj člověka a podstatné není to, jaký je člověk "uvnitř", ale zda si osvojil nějaká pravidla hry a zda disponuje dostatečným příjmem. U Světáků jsem si musel bezděčně vzpomenout na známý citát J. B. Watsona: "Give me a dozen healthy infants, well-formed, and my own specified world to bring them up in and I'll guarantee to take any one at random and train him to become any type of specialist I might select – doctor, lawyer, artist, merchant-chief and, yes, even beggar-man and thief, regardless of his talents, penchants, tendencies, abilities, vocations, and race of his ancestors." Jakoby se Světáci k tomuto behavioristickému optimismu hlásili, a to v době, kdy komunismus všechny navlékl do montérek a zničil prvorepublikovou tradici intelektuálních kaváren, vysoké gastronomie i pravidel etikety (což je ve filmu relativně otevřeně kritizováno postavou knihovníka). Přes všechny kvality, kterému tomu filmu nejde upřít, musím bohužel napsat, že Světáci jsou komedií, která mě nedokázala rozesmát, která zestárla (obzvláště otravná hudební čísla), a ve které mě nejvíce zaujaly dobové záběry na noční Prahu na konci 60. let, kdy ještě jezdily po Václaváku tramvaje. Obávám se, že Podskalského filmům už asi nikdy na chuť nepřijdu. UPDATE 2.4.2022 - Když jsem viděl Světáky podruhé, trefily se mi do chuti mnohem víc. Přišlo mi to opravdu vtipné a dobře jsem se u toho pobavil. Ta hudební čísla mi sice stále přišla otravná, ale to skvostné obsazení a dialogy prostě přebijí vše. (15.05.2011)

Film ako určený pre rozbory salónnych intelektuálov. Čo by sa z nich ale nakoniec vyklulo? Svetáci sú dobrá komédia asi práve preto, že je maximálne nereálna. Jednotlivé sekvencie a scénky by asi ťažko mohli v realite dospieť až do takých absurdných konverzácií, ale to je vlastne dôvod, prečo ich pozeráme. Zažiť niečo podobné živote je väčšinou nemožné. (13.08.2012)

Aneb intelektuálem snadno a rychle. Komedie přirozená jako voda z vysokohorského pramene a natolik zábavná, že humor se dá těžit z celuloidového pásu i po čtyřiceti letech od jeho vzniku. Scénář, co postavám ani divákům jednoduše nedá vydechnout, zdobí dokonalé obsazení celé sexty hereckých es. Podskalský natolik dokázal přesně vyvážit slovní i situační komiku, že tuhle epopej tří zedníků lemovanou pražskými neony si nikdy nedokáži odpustit. (01.01.2008)

Tohle me fakt mile prekvapilo. Starejm cernobilejm ceskejm filmum moc neverim, ale tenhle je vyjimka. Tohle je fakt skvela komedie. Sovak, Libicek a Brodsky jsou fakt ukazkovy burani, kteri se snazi vypadat jak inteligenti a kdyz se k nim pozdejc prida i Bohdalova, Janzurova a Jiraskova, ktery se snazi v podstate o to samy, tak film nema chybu. Taky me potesil Oldrich Novy, sice pusobil krapet priteplale, ale byl super. Jediny co me obcaas stvalo, byly pisnicky, zvlast kdyz nekolikrat opakovali tu samou, to pak zbytecne zdrzovalo a protahovalo dej. Ale jinak to je fakt skvelej film. (05.03.2007)