Nic než pravda

Výjimečnou devizou tohoto filmu je, že navzdory široké paletě provázaných témat, postav a pozic, jimž se věnuje, má určenou jejich jasnou hierarchii vůči příběhu, který chce vyprávět. A díky tomu se mu mistrně daří soustředit celý příběh s téměř čtyřiceti mluvícími postavami (obvykle jich má film kolem 10-20, horory třeba málokdy i těch 10) do 100 minut, kdy naprosto vědomě prakticky přehlíží problematiku záminek Spojených států k vojenským intervencím či reakce a náladu veřejnosti ke zjištěním a práci protagonistů. Vše, co zde vidíme, se odehrává za oponou, kde má každý své motivace a z toho vychází i rozhodnutí filmu nevybudovat vyloženě zápornou stranu. Té se nejblíže, vzhledem k jeho pozici vůči protagonistce, profiluje sice státní návladní, bravurně zahraný Mattem Dillonem, ale i on má prostor na to, pojmenovat svoje motivace, abychom je byli schopni pochopit i když s nimi nemusíme souhlasit. Největším překvapením je však zde práce kamery, jež vědoma si limitů snímku poskládaného z desítek postav, jež spolu komunikují v generických interiérech, volí atypické úhly, extrémní zoomy, dialogy snímá z detailů, často s protisvětlem a estabilishing shoty jsou až klidně třeba 5. až 10. záběr oné scény (podobně pracuje ve svých současných filmech například Sodebergh). I díky tomu jsou postavy filmu částečně odlidštěné jako obecné symboly svých principů, což je ve výsledku i celá pointa zobrazeného boje. Proto je Nothing But the Truth ideálním zástupcem autorského filmu, kde režie naprosto chápe, o čem chce scénář být, protože za ním stojí stejná osoba. (13.10.2018)

Znepokojijující drama, precizně vystavěné, divák spolu s hlavní hrdinkou postupně přichází o vrozené ideály, to co se ze začátku zdá nemožné, vám postupně příjde až příliš snadné. Země svobody, či policejní stát? Líbilo se mi, že každá postava má svůj malý příběh a jiný pohled na věc, to dělá film uvěřitelným a autentickým. Skvělé herecké výkony. Hvězdička dolů za závěr, kde se režisér neudržel a ačkoliv celý film divákovi důvěřoval, vysvětloval, co vysvětlovat nemusel. (06.03.2009)

Nic než pravda vypráví nesmírně zajímavý příběh, který je potřeba, i v současném světě, stále si uvědomovat. Pan režisér Rod Lurie do svého, na první pohled, absolutně nenápadného filmu, sehnal ty nejlepší Hollywoodská esa. Kate Beckinsale, Matt Dillon, Alan Alda, Vera Farmiga a David Schwimmer u takového filmu na mě vyskakují jako naprosto nečekané karty a já okamžitě žhavil ovladač, abych se na film mohl podívat. Ten pak prochází stavem klidovým, následně stavem soudním, který se nachází v řadě amerických filmech, aby mě nakonec přenesl do stavu šokového. A že byl závěr šok, o tom netřeba dlouze mluvit. (24.12.2011)

100% perfektní Nemám tomu filmu naprosto co vytknout, nemá jediné slabé místo. Obzvlášť závěrečná pointa je geniální. A tyhle lidi co se dokážou obetovat pro spravnou vec, budu vzdycky obdivovat. Sám jsme po jeho zhlédnutí zatoužil na pět minut bejt novinářem a to jsem po studiu žurnalistiky prohlásil, že to nikdy. (21.10.2009)

Kedysi som čítal, ako sa naši nezávislí novinári sťažovali, že náš pán premiér ich nemá rád a robí im všelijaké prieky, nevyberane ich oslovuje a má pripomienky k ich objektivite. Chlapci, hlavy hore, mrknite si túto drámičku, pokým vás nikto nezatvára, všetko je ok a môžme si povedať, v akej demokratickej (poniektorí aj sociálnej) krajine si žijeme. Po zistení, že môže byť aj horšie sa človeku hneď lepšie dýcha :) (09.01.2010)