Poslední údolí

Nenápadný velkofilm. Dalo se jít ve vztazích víc do hloubky, škoda, že Omar chvílemi zcela chybí, ale lokace, hudba, perfektní dabing (Eduard Cupák po milionté) a velmi nečekané spojení náboženské války devatenáctého století, robinsonovství, jacklondovství a inkvizičních speciálů dělá z tohohle filmu nezapomeníhodný zážitek. Důstojné rozloučení s Omarem Sharifem. (11.07.2015)

Viděla jsem jako malé dítko, leč některé scény mi uvízli velice dobře v paměti. Tak i po letech pro mě zůstává gró příběhu ve hře v kostky než v bitevní vřavě na konci. Jemné, lidské, pochopitelné. Někdy stačí jen málo slov a dva pohledy. Další silnou scénou je přesun kapilčky. Víc se rozepisovat nebudu, krásně to shrunul ve své příspěvku kolega fragre, lépe bych to nevystihla. Poslední údolí rozhodně stojí za vidění. (27.02.2018)

Satanáš a Bůh si podali ruce a vyhnali nás z rajského sadu… V Praze se zaplachtilo z okna a rázem proti sobě stojí v Třicetileté válce katolíci a protestanti (zjednodušeno dle Monty Pythonů - Ti, co každou souloží počnou dítě vs. Ti, co tomu mohou kdykoliv zabránit navlíknutím "Lechtivého řehtoně"), aby mohli jménem a pod standartou vlastního Boha vést válku z historicky tradičních důvodů - zisk moci, majetku a lepšího výhledu na Rýn. A v takové překrásné době přející civilizovanému chování vznikla malá oáza křehkého míru oboustranného pragmatismu - všem však je jasno, že ve vypůjčeném čase a na slabých pilířích zvrácené lidské povahy.. Clavellova lahůdka z temných dob opírající se o chytrý scénář, výpravu, přesahové poselství a charisma Caineovy postavy Kapitána, které nemůžete, i přes jisté vražedné sklony, nefandit. Jsem si jist, že díky celkovému "anti-blackass" vyznění to nebude kousek, který by měl generální ředitel Vatikánu zařazený ve své filmotéce.. (22.06.2011)

Vzhľadom k tomu o čom film je a čo ropráva patrí k najkrutejším filmom, aké som kedy videl. Tým ako je nakrútený už menej, pretože dnes tak populárneho explicitného násilia sa príliš nedočkáme, ale niečo by sa našlo. A že to funguje lepšie, ako vo väčšine diel súčasného naturalizmu, je zbytočné písať. Vojna je kolotoč násilia (viac menej nekonečný), kde málokto rozozná jeho počiatok a málokto vie, za čo bojuje alebo začal bojovať. Skutočne nič pre kresťanov ani pre priaznivcov akéhokoľvek vierovyznania, scénou filmu môže byť pre mnohých práve výbuch jednej z postáv, ktorá si dovolí v 17. storočí povedať svoju ateistickú pravdu. Na začiatku sme svekami brutálneho vyvraždenia dediny a následne aj s týmito vykonávateľmi strávime ďalšie dve hodiny a budeme prehodnocovať to, čo je dobro a zlo. A na žiadnu pravdu právd neprídeme. V kinematografii málo frekventovaná téma 30 ročnej vojny, o to je pre mňa Posledné údolie (aj informačne) hodnotnejšie. 90% (13.09.2017)

O svojom rezervovanom vzťahu k histórii som už písal mnohokrát. Že James Clavell fungoval aj ako filmový režisér som nevedel. A nevedel som ani to, že ma toto okienko do histórie zaujme. Po úvode, ktorý načrtol atmosféru veľkých nábožensky motivovaných stretov, sa zvyšok deja odohráva v izolovanom údolí, ktoré predstavuje nielen oázu relatívneho dostatku, ale aj miesto, kde sa majú počas zimy obrúsiť hrany dvoch rozdielnych spoločenstiev. Samozrejme, že to nebolo jednoduché, ani jednoznačné, ale bolo to zaujímavé. Okrem kvalitnej výpravy, scenára a hudby k tomu prispeli aj herci, ktorým nebolo čo vyčítať. Neprekážal mi ani závan zo Siedmich statočných. (11.10.2017)