Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Josef Douša (K. Roden) se vrací z první světové války s přáním po válečných útrapách prožít v poklidu spokojený život s mladou manželkou (L. Siposová) kdesi v zapomenutém kraji, v drážním domku u železniční trati. Sžívání dvojice je však při složitých psychických i fyzických problémech hrdiny (který načas ztrácí sluch) nesnadné… Jednoho dne Douša zabrání mladému muži skočit pod vlak. Zachráněný muž – hrobník Ferda (V. Jiráček) – se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. Ačkoliv se Doušovi sluch za určitý čas vrátí, předstírá i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády. Ovšem pravda je nebezpečná zbraň… Román Josefa Kopty Hlídač č. 47 vznikl v roce 1926 a byl kritikou označen za jeho nejlepší dílo. Poprvé byl zfilmován už v roce 1937 režisérem J. Rovenským s J. Průchou v titulní roli. V roce 2008 vznikla v České televizi jeho nová filmová verze – tentokrát zpracoval předlohu zkušený televizní autor E. Verner, který ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, jenž, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Filmový scénář režiséra F. Renče, na kterém spolupracoval se Z. Zelenkou, podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (597)

juta 

všechny recenze uživatele

Pozor na spoilery. Nejprve jsem chtěl dát filmu o hodně víc, ale ten konec to teda zazdil. No ono se to sralo dřív, jen světlejší moment nastal ve chvíli, kdy Douša šibalsky předstíral hluchotu dál. Bohužel, časté návraty v Doušově hlavě do minulosti, které mnohdy neříkaly nic a tudíž pro mě naprosto zbytečné srážely taktéž dojem z filmu. Na konci jsem čekal parádní pomstu a né nějakou plácanou na holou. To mě teda naštvalo nejvíc, že ani zabásnutí toho fracka to nedokázalo zachránit. Není se čemu divit, když už font písma byl poněkud amatérský. ()

Rosomak 

všechny recenze uživatele

Hlídač přesně vystihuje současný stav českého filmu. A ten je v tom, že to vůbec nevypadá filmově, ale spíš jako dražší pilot k nějakému seriálu. Herci přehrávají jak v telenovelách a nejednou to připomene nejmenované seriály české produkce, které se natáčí na první dobrou. Jejich dialogy jim nevěříte a navíc vás škádlí strašně vysvětlující Hlídačovi vnitřní hlasy. Doslovnost zde ale nezůstává jen v dialozích, které ještě šustí papírem, ale přelévá se i do obrazové složky. To abyste, až půjde film do televize, mohli u toho v klidu žehlit a nic vám neuniklo... Předpokládám, že film byl asi i dost razantně sestříhaný aby se vešel do stopáže, protože jinak si nedokážu vysvětlit tu strašnou přímočarost vyprávění. Hudební podkres je nezajímavý, ale ušel by, kdyby ho Renč mermomocí necpal pod každou scénu. Vtipně působí válečné scény, které v kontextu zahraničních filmů nemají absolutně co nabídnout (proč se o to vůbec s tak malým rozpočtem snažit? - šlo se tomu docela snadno vyhnout). Hlídač č.47 je prostě průšvih. Na televizní film průměr (k tomu má také nejblíže), na film uváděný v kinech strašný podprůměr. Možnosti velkého plátna to totiž nedokáže vůbec využít... ()

Reklama

TheRaven 

všechny recenze uživatele

První polovina filmu pro mě byla jen těžko stravitelná, ale přibližně v polovině nastává jistý zvrat, od kterého se celý děj začíná jevit mnohem sympatičtěji a až překvapivě příjemně, takže nebýt té nudné úvodné sekvence, hodnotil bych lépe. Dalším problémem byla silná nepřesvědčivost mnoha postav, až na Rodena a Dlouhého, samozřejmě. Na dobrém dojmu nepřidala ani nějaká ta logická chybka, ale to se prostě stane. Na druhou stranu, abych jen nekritizoval, musím ocenit Renčovo zaměření na různé detaily, hlavně v pozadí, které snad dodají filmu trochu na symbolice. (FNR Písek 2009) ()

tron 

všechny recenze uživatele

„Hlupáku. Bojovat. POŘÁD jenom bojovat.“ Karel Roden je jeden z najlepších žijúcich českých hercov. Stačí mu stáť v zábere a je skvelý. Vôbec sa nečudujem, že padol do oka zahraničným, skúseným filmárom (Guillermo del Toro). Herci ako on ani nemusia hrať a už hrajú a zároveň sa sami režírujú, čo tiež nie je pre režisérov zlé. Filip Renč má na konte REQUIEM ZA BÁBIKU i mojich obľúbených REBELOV. Režíroval bohužiaľ aj čudné NA VLASTNÉ DOBRODRUŽSTVO, ktorému je nanešťastie HLÍDAČ Č. 47 dosť podobný. Rodenovi pasívne postavy nepristanú (čo ale nič nemení na tom, že Josef Douša bude asi vnímaný ako jedna z jeho najlepších postáv), Siposová je pred kamerou afektovaná a Jiráček, no, ťažko povedať, negatívne postavy asi nemajú ohromovať sympatickosťou, ale toto už bolo moc. Je tu toho priveľa, od nevery po lásku, cez sexom posadnutého farára cez vojnu, od ja neviem čoho, po ja neviem čo. Nebyť Rodena, snáď ešte lepšieho (!) Vladimíra Dlouhého, zimnej výpravy a hŕstky scénok („zdravotná komisia“), bola by to slabota. 50 % ()

molotov 

všechny recenze uživatele

Příjemné překvapení a rozhodně ne ztracená hodina a půl. Každopádně nic moc veselého, rodiče na to asi čtyřikrát jako na Mamma Miu nepůjdou, ale jednou by se jim to asi líbilo. Scény z války jsou slušný, sice nijak originální, ale svůj účel plní. Téměř celý film nonstop hraje hudba a pořád sněží. Je fajn, když má český film konečně nějakou stylizaci, kterou drží celou stopáž. Co se týče příběhu, tak je strašně poznat, že jde o zpracování románu. Dialogy naštěstí nešumí papírem tak často, jak je u českých filmů zvykem. Nejhůř je na tom postava hrobníka, která mi celou dobu přišla taková divná. Film ovšem stojí a padá na výkonu Rodena, který je skvělý. Zhruba v polovině jsem si říkal, že byl děj potřeboval trochu nakopnout a taky se tak stane, když hlavní hrdina začne předstírat hluchotu, přestože už slyší. Od té chvíle na mě film působil mnohem víc. Sečteno a podtrženo dobrý film, který rozhodně patří mezi ty nejlepší letos u nás natočené. ()

Galerie (46)

Zajímavosti (29)

  • Převážná většina záběrů při jízdách parních lokomotiv byla natočena na trati Chomutov–Vejprty nebo přímo v dopravně Kovářská.  Záběry, ve kterých je vidět tunel, byly natočeny u obce Jarov na trati Praha–Vrané n. Vltavou–Dobříš a v tomto úseku byly natočené také scény přímo v železničním voze. (Dymnik)
  • V čase 00:10:24 vidíme vzdalující se lokomotivu 434.1100. Na tomto záběru jede lokomotiva tendrem napřed (jsou vidět její dýmniční vrata) a rovněž vidíme rozsvícené bílé lucerny. Lucerny se často přendavaly z jednoho konce lokomotivy na druhý podle toho, jakým směrem jela. Koncová návěst byla tvořena lucernou s červeným sklem. Vzhledem k tomu, že se jedná o stroj s otevřenou budkou, nebyla by jízda „po uhlí“ žádná slast. (Dymnik)
  • Renč chtěl původně natočit film v podzimní sychravé atmosféře. Druhý natáčecí den v polovině listopadu však začalo sněžit, a tak štáb riskoval pokračováním natáčení na sněhu. (DorianGreene)

Reklama

Reklama