Dárce

Pre mňa veľké prekvapenie. Trailer som nevidel, stačilo mi prečítať si anotáciu a čakať čo nakoniec v kinosále uvidím. A ono to nie je až tak teen ako sa hovorí. Režisér skvele pracuje s farbami a diváka vtiahne do filmu práve tým, že mu odkrýva farby prostredníctovm spoznávania zmyslov hlavného hrdinu. Tako ako postava o filme objavuje nové a nové veci z minulosti, tak divák dostáva zaujímavú hru už so spomínanými farbami a zvukmi(zvierat, šumenia mora, šuchotanie trávy). Ale aby som to zhrnul... film dokonale zaujal a vtiahol ma do deju, k tomu sa pridal skvelý stred filmu, kde sa ukázali charatery postáv a hlavná linka deju, no a celé sa to zakončilo urýchleným a trošku slabším koncom. [9. MFF Cinematik 2014] (12.09.2014)

Začneme od konce. Pár holek už mi říkalo, jak je vytáčel prý typicky mužský postelový finiš ve stylu "wow, to bylo něco! Tak čau." A já se přitom smál pod vous, protože to zaprvé byla pozvánka pro mě a zadruhé jsem si myslel, že tyhle odpaly se týkají jen baseballistů a žen, které si neumí vybrat toho pravého. Omyl, řekl Dárce, a uťal skvěle rozjetý příběh, jakoby mu došel dech. Velká škoda, protože už jenom díky nápaditému vedení a přítomnosti Jeffa s Meryl měl Dárce vážně na rozdávání. K těm dvěma - souhlasím, že hráli o poznání vyšší ligu než ostatní, ono ale kdyby zrovna takoví kanóni jako Jeff a rekordmanka v počtu oscarových nominací nepřehráli bandu smrkáčů, bylo by asi něco v nepořádku. Proměna světa na jedničku, muzika libová, největší bohatství je ale samozřejmě v myšlence. Však to je taky důvod, proč se povznáším nad kvapík v cílové rovince; ono i v osobním životě bývá po takovém spěšném rozloučení mnohdy opakované a nadšené další. (Wellington, NZ) (27.11.2014)

CITÁT - Z popela zkázy byla zbudována společenství.......... Už od počátku příběhu jim nevěřím. Tvrdí se zde, že jsou potlačeny takové vlastnosti jako je závist, lež, snaha o vyniknutí nebo bohatství. Ale když tak sleduju hlavní hrdiny, tak to prostě nefunguje. Herci přehrávají a ikdyž tvrdí že ne, tělo dává jasně najevo že ano. Ono se potvrdí, že lež má krátké nohy a to záhy. CITÁT - Smíš lhát.......... V mnoha ohledech mi to připomínalo jednu známou diktatůru, tak že mě to vlastně nebavilo. Tolik let to budují, už to musí být dávno vymýcené, ale těžko věřit, že se to vše posere zrovna v době, kdy na scénu nastupuje divák. CITÁT - Tato spací pomůcka není hroch..........Konec mě vůbec nepřekvapil. Jedna za kameru a druhá za hudbu. (19.01.2015)

Všechno špatně. Od nápadu, přes debilní děj, až po obsazení nesympatického homosexuála do hlavní role. Knižní předlohu jsem nečetl a ani o její četbu nejevím zájem, takže nedokážu s jistotou říct, zda je neschopný kokot autor předlohy Lois Lowry nebo scénáristi. Nuda po celou stopáž. Těžce nestravitelná záležitost, které nejde věnovat pozornost ani několik minut v kuse. (03.04.2019)

„Uvažuju, jestli se mám omlouvat za to, co jsem udělal. Nechám to rozhodnutí na vás.“ Děkuju hlavnímu hrdinovi, že to teda nechal na mně. A ano, myslím si, že by se mně měl omluvit, ale především mi dluží omluvu tvůrci. Tenhle film je totiž čiré zlo a těžce snesitelné utrpení. Dárce je naprosto nezáživný, plný patosu, kýče, pokrytectví, naivity, klišé, citového vydírání publika, falešnosti, zjednodušování, vymývání mozku, protiřečení si a nebezpečné manipulace s divákem (resp. jeho myšlenkami). Hlavní hrdina je rozmazlený, znuděný, nezodpovědný, přehnaně zvědavý a hormony zcela ovládaný spratek, o kterém se nás tvůrci snaží přesvědčit, že je statečný, milující, něžný, obětavý, starostlivý a především, že mu „prostě“ musíme fandit, mně byl však maximálně odporný. Což platilo i u ostatních jedinců s výjimkou „záporačky“ Meryl, jejíž postava byla asi jediným člověkem, kdo v tomhle směšném sci-fi světě neprošel lobotomií. Na druhou stranu být zde odlišným miminem je hotové požehnání, protože pokud vás nestihnou „uvolnit“, narostou vám žábry, stanete se odolným vůči mrazu a vůbec nezničitelným (ne, já zapomněl, Gabe byl výjimečný, měl totiž skvrnu a chápal i ve svém věku a stavu, co to znamená, když mu někdo řekne, že ho miluje, ehm). Z žánru nefungoval žádný včetně té nejstupidnější a co (nejen) do zničení přátelství s Asherem dosti sobecké romantiky („Chtěl jsem to s ní sdílet. Ne vše, jen dobré věci. Byla chyba to chtít?“). Postupně byl pro mě film čím dál drsnějším znechucením, utrpením (jen chvílemi se mi podařilo dosáhnout apatie) a každou minutou jsem měl větší problém ho dokoukat, což se mi podařilo jen díky mé sadomasochistické úchylce dát všemu šanci od začátku až do konce (tedy pokud neusnu…jakože Dárce by mě pronásledoval určitě i ve snu). Nenapadlo by mě, že to někdy napíšu, ale zlatá (tematicky víc než podobná) Divergence. Za technickou stránku dávám hodně milosrdnou 1* a doufám, že mi tuhle vzpomínku někdo hodně rychle vymaže z hlavy. (06.02.2015)