Dárce

Niečo medzi tromi až štyrmi, 70-75% by bolo imho vyhovujúce. Story podobného zamerania už dôverne poznáme, Darca mi v mnohom pripomenul skvelý Equilibrium, len v "tak trochu" menej akčnej forme. Dôvod prečo znížiť hodnotenie vidím hneď v niekoľkých do očí bijúcich nelogičností a nedoťaženosť celého snímku ako celku, pričom ma najviac irituje záverečné fiasko (spoiler.. prejdenie xxx kilometrov s batoľaťom bez akýchkoľvek zásob a samotné vyriešenie problému navrátením pamäte všetkým ľudom v bunke tým, že hlavný hrdina prejde - náhodne pohodenými sánkami! - cez akúsi pomyselnú, neviditeľnú bránu.. wtf? koniec spoileru). Ale mimo týchto nedostatkov som sa vážne dobre bavil, občasne som sa dokonca cítil aj dojatý aááá.. Odeya Rush je kočka. (11.09.2014)

Dárce je vedle Hunger Games a Labyrintu jedním z dalších sci-fi filmů z (blízké) budoucnosti, které zobrazují alternativní podobu společnosti. Samotný námět nebyl špatný - na první pohled perfektní svět, ve kterém si jsou lidé rovni, všechno je pravidelné, šedé, a není zde místo pro bolest, násilí a bohužel ani emoce. A jak už to u takových filmů bývá, tak se objeví najednou nějaký jedinec, který naruší onen řád a pořádek. Osobně mi nejvíc vadilo, že to bylo zpracováno poněkud ploše, a že tam nedošlo k nějakým větším a nepředvídatelným zvratům v ději, přičemž v závěru filmu jsem se cítil být ochuzen o nějaké lepší zakončení. Zkrátka snímek, který měl skrze námět potenciál, ale ten se vytratil ve zpracování. (27.06.2016)

Nedá se popřít, že Dárce má slušné řemeslo, obejde se bez podpůrných krvelačných rekvizit, podmanivě pracuje s barvami, které hrdina v černobílém světě shora řízené vyrovnanosti postupně objevuje. A dvě herecké legendy tvoří příjemný protipól představitelům teenagerů, dodávajících snímku zase náladu prvotní čistoty. Jenže onen objevitelský půvab vzpoury dospívajících rebelů proti systému ocení naplno jen člověk, který se s žánrem sci-fi potká poprvé. Respektive se sci-fi v její romantizované úpravě pro náctileté, kterých jsou kina plná. Zápletka Dárce kříží přinejmenším dva snímky. Jednak Equilibrium, kde uměle udržovaný svět budoucnosti také trestal jakékoli projevy citu včetně umění a občany proti emocím očkoval, jednak Divergenci, kde také přidělovali mládeži budoucí profese a nevěděli si rady s nezařaditelnými - ostatně rituál téhle utopické „maturity“ je opsán skoro doslova. Pohledné jsou t technické hračky, zato ve chvíli, kdy Dárce v rámci výcviku následníka vpustí nováčka do své přísně střežené paměti dějin lidstva, následuje mohutné klišé, bezmála reklamní sestřih bývalé radosti v podobě zvířátek, vloček, tanců, polibků - a poté zase krutosti zabíjení, utrpení, válek. Na posledních dvacet minut se dostaví akce, jinak je Dárce dosti naučným, byť pozitivně výchovným soubojem tezí. Ovšem diváci ve věku milostné i žánrové nevinnosti si mohou k hodnocení bez obav deset procent přidat. (25.05.2020)

Ve Walden Media si nechali udělat průzkum a zjistili, že intelektuální kapacita dnešních puberťáků (tedy cílového publika společnosti) nepřesahuje možnosti desetiletých dětí. Takže se poohlédli po literatuře pro děti a nechali z ní udělat scénář s trochu staršími postavami. Soudě dle mnoha kladných ohlasů byl jejich průzkum správný. Jinak je to tradiční romantická light dystopie, která je ke konci čím dál nemožnější a samotný závěr může jít vysvětlit už jen aplikací pokročilé magie. Nuda, nuda, šeď, šeď. (23.09.2014)

Ono je to celé fajn, ale výraznější diváckou přidanou hodnotu tu budete hledat jen stěží. Zásluhu na tom mají nevýrazní mladí herci, neschopnost jít více do hloubky a to neskutečně oddalované čekání na to, až se Jonas konečně vydá k oné bájné hranici. Zkrátka tak nějak mi přišlo, že ty emoce zapomněli dát tvůrci i do samotného filmu. (27.09.2014)