Režie:
Martin Hollý ml.Scénář:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (413)
,,Tož tak na světě!" Film ze života provázeného věčným hledáním a čekáním. O to větším v složité době politické zlovůle. Začíná se sice blýskat na lepší časy, ale pořád není ten správný čas na nalezení a vykopání zakopané flašky slivovice. ,,Ten, kdo jí vykope, najde třeba jenom jediný hlt. Ten bude jako zázrak, bude vonět velice, silně a milost to bude pro toho, kdo ten hlt polkne... ale možná jí nenajde nikdo a bude tam pořád, i kdyby z ní měla zůstat jenom kapka na pavučině. A v té kapce bude všecko, celá moudrost." A já také věřím, že ano... Scenárista Jiří Křižan v jemně melancholickém rukopisu krásně uctil památku těch, kteří se mnohdy nespravidlivě stali obětí procesů, z nichž se mnozí těch lepších časů nedočkaly, stejně tak jejich rodinných příslušníků. V režii Martina Hollého a v hlavní roli s výborným neoukoukaným Ivanem Jiříkem vznikl tak jeden z nejlepších porevolučních filmů domácí tvorby. Vedle průměrných fraškovitých Černých baronů a ještě horšího, vulgarismy přesyceného Tankového práporu představuje TICHÁ BOLEST opravdový filmový skvost s tématem Čs.lidové armády (PTP) v 50.letech. Po umělecké stránce nelze opomenout fascinující výkon Rudolfa Hrušínského stvárňujícího dědečka, jenž přišel v politickém procesu o syna a mnohokrát i o chuť k životu, ale láska ke svému vnukovi i k slivovici ho tu drží dál. A člověk se musí umět pousmát a nacházet štěstí i v trpkých chvílech života. To pochopili i tvůrci, kteří ve vkusné míře i tento dramatický příběh obohatili o pár veselých momentů a hlášek. ,,Dědo, ty když piješ víno, to vypadá jako transfuze." 90% ()
Skromný, moudrý a hluboce lidský film s famózním výkonem Rudolfa Hrušínského. "Tož tak na světě." Hořká balada o vnukovi a dědovi, jediných pozůstalých po třídním nepříteli. Hollého film připomíná svou atmosférou nejlepší filmy Karla Kachyňi, trochu i známý Tankový prapor a rovněž - stařeckým nadhledem a tématem vzájemné lásky děda a vnuka - film Náš dědek Josef (ten je však z trochu jiného ideologického soudku). "Správnější je v Bohu žiť, než se k Bohu modlit." Ukázka z filmu zde (řízeček pro tátu nadporučíka): http://www.bomba.cz/video/ticha-bolest-rizek/?do=epicentrum-login a zde (tank v bažině): http://www.sms.cz/film/ticha_bolest/ukazka ()
Kvalitní film o těžkém období budování komunismu v 50. letech a obětech, které si budovatelské nadšení vyžádalo. Jeden z mála snímků, kde nenacházím takový ten laciný tématický konjukturalismus, kterým se vyznačuje podstatná část naší polistopadové tvorby. 5* ale přece jen nedám, i když tématicky je to silná záležitost, navíc podepřená přítomností herecké legendy Rudolfa Hrušínského a celé řady dalších skvělých charakterních herců v menších rolích. Shoduju se ale se svým oblíbeným uživatelem Šandíkem, že film má rezervy v režijním zpracování i v technických disciplínách. Cítím tam i neblahý vliv staré známé nemoci českého filmu - figurkaření. Film chce tak trochu dohnat Černé barony a přitom jeho síla je někde úplně jinde. Celkový dojem: 80 %. ()
Film hodně doplácí na dobu svého vzniku. Původně komorní drama je doplněno a narušováno příhodami z PTP, i když jde o lepší zobrazení než u Černých baronů, potažmo vzdáleně příbuzného Tankového praporu. Neustálé časové skoky narušují soustředění, a vlastně i emotivní vcítění. Pokud něco komentujete z pozice nadhledu po letech, ztrácí se svým způsobem napětí toho, co přijde a jak vše skončí. Ocenil bych také větší rozvedení vztahů lidí na vesnici či maloměstě, kde děda žil. Vynikající jsou však scény s hledáním slivovice (ano, životní paralela, co jsme sami ztratili, podstatnějšího a důležitějšího, a již nemůžeme najít?), s přeskočením tanku přes močály (a tedy zupáckou blbostí oficírů obecně, i když Jandák hraje tak nějak napůl), a scény s odvodem Pomejeho do Brna do vězení jsou jako vystřiženy z Juráčkova filmu Každý mladý muž). Hrušínského násilné pokusy o moravštinu sem tam rovněž kazí dojem. Pokud by byl film vyprávěn chronologicky, bez důrazu na PTP, se soustředěním na komorní složku a větším rozvinutím vztahů na maloměstě, dal bych daleko větší počet, námět i téma jsou velmi silné. ()
"Rikyno, vyprovoď súdruhy". Bezmoc, bolest, ale i neskutečná vnitřní síla srší z každého záběru ve kterém se objevil pan Hrušínský. Síla přímého morálního vzdoru bolševickým sviním. Film za 80%. Charakter Hrušínského postavy čistých 100%. Stejně čistých, jako poslední kapka stoleté slivovice. Film který působí bolest. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (6)
- Scéna na hřbitově na začátku filmu byla natáčena na hřbitově v Novém Hrozenkově. Branka umístěná v portálu, kterou si otevřeli, zde byla nainstalována jen pro účely natáčení, poté byla opět demontována. (slawe)
- Odborným poradcom filmu bol dlhoročný náčelník Odd. služby vojsk GŠ, plk. Jan Plesnivý. (marlon)
- Natáčení probíhalo především v Brankách, Valašském Meziříčí a Brně. Vlakové nádraží bylo natočeno v Jílovém u Prahy. Věznici si zahrál Mírov. (rakovnik)
Reklama