Dvojí hra

Dvojí hra uplatňuje totožnou dramaturgickou výstavbu jako thrillery založené na vršení zásadních zvratů, s jejichž odhalením se dosavadní události vždy převracejí na hlavu. Jenže Gilroyův snímek žádná závratná překvapení nemá: jeden z hlavních zvratů vyzrazuje už upoutávka a ostatní lze prorokovat dlouho dopředu. Předvídatelnost tady ovšem neznamená nedostatek, protože cílem snímku není napínat, nýbrž bavit. Gilroy nevytváří divácké potěšení tím, že by odpovídal na otázky, kdo co udělal či co se stalo, ale čistě tím, že ukazuje, jak se něco odehrálo. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (17.04.2011)

Velké zklamání. Čekala jsem zábavu, ale byla to spíš otrava. Snaha zpřeházet dějové linie jen o to víc odhalila, jak by byl děj plytký ve chronologickém řazení. Jenže co hůř, otravné byly i obě hlavní hvězdy - nepamatuji se, že by mi někdy předtím byla Julie tak nesympatická a nevěřím, že může Clive vážně tak přehrávat. Ale veřím, že tohle byl jen omyl, a že příště přijde Tony Gilroy opět s takovým kouskem jako byl jeho debut Michael Clayton. (18.05.2009)

Prijemny mix romantiky, spionskeho a heist filmu v ktorom kazda postava dopadne presne tak ako si to zasluzi. Len spionska cast sa neodohrava v ramci statov ale v ramci korporacii, ktore vzajomne superia. Chemia medzi hlavnym parom je solidna. Akurat som mal pocit, ze Julia Roberts pôsobi miestami prilis odmerane a vo väcsiej miere to taha dokonaly Clive Owen. Cely ten plan lupeze je odkryvany pozvolne v postupnych flashbackoch, takze dokazem pochopit, ze to niekomu môze pripadat nudne alebo dokonca az neprehladne. Okrem hlavnej dvojky este zaujmu sefovia superiacich korporacii Tom Wilkinson a Paul Giamatti. A fanusikov serialu Person of Interest potesi epizodka s Carrie Preston ako jednou z Owenovych obeti. Takze s vysledkom som celkom spokojny. Snad len keby namiesto u mna neoblubenej Julie hrala hlavnu hrdinku nejaka sympatickejsia herecka, tak by som bol spokojnejsi. 7/10. (08.10.2016)

Owen/Roberts prekvapivo funkční. Réžia primerane živá a hravá. Scenár sa tvári, že je komplikovaný, ale na mňa je to príliš jednoduché (aj keď zložitejšie rozprávané). Keď sa tvorcovia rozhodli ísť smerom, ktorým išli, malo to byť určite rozohrané na viac strán. Pozerá sa na to dobre, je tam pár napínavých scén, ale občas je to predvídateľné a medzi ostatnými ochcávačkami to mierne zaniká... Fajn hudba... (23.12.2011)

Pořád se nemůžu rozhodnout, zda Gilroy udělal krok vzad, anebo vedle. Scénář je fajn, splétání konspiračních nitek baví a vrstvený konec jakbysmet, ale proč to muselo být tak roztahané? Hranice mezi pomalým tempem a rozvleklým je příliš tenká, což si uvědomíte při vzpomínce na úžasného Michaela Claytona, oproti kterému citelněji absentuje také symbolika a větší razantnost. Jistě, chápu, že to chce brnkat na odlehčené struny (parádní úvodní titulky), ale mezi Julií a Clivem je totální vakuum, které vynahrazuje (byť časově zoufale pomálu) famózní, lehce cholerická dvojka Wilkinson a Giamatti. A to Howardovo vykrádání Powellovy hudby k ‚bourneovkám‘ taky moc nebaví. Přesto všechno je však i nadále značka ‚Gilroy‘ v mých očích dostatečně silný trademark. (13.05.2009)